Ilumináti VII.
Helmut Finkenstädt

Duchovní domov

Jedním z nejvíce zavádějících argumentů je myšlenka duchovního domova. Tím se křesťané dostávají do závislosti na státu, na ekumeně a na antikristovi. Všimněte si někdy důrazu, který se klade na to, že každý věřící musí mít duchovní domov. Jinak je to potulný křesťan, který nikam nepatří, nestojí pod žádnou autoritou. Nakonec se řekne, že Bůh to takto mít nechce, protože je Bohem pořádku, ačkoli na to si nikdo nevzpomene, když se překračují Jeho nařízení. ("Z vašich úst vás budu soudit. Když jste věděli, že jsem Bohem pořádku, proč jste moje nařízení pošlapali?" Luk 19,22-23)

I když odhlédneme od toho, že téměř všechny denominace už dávno nejsou duchovní, takže duchovním domovem vůbec být nemohou, je to pořád představa, která hodně protiřečí Bibli. "Duchovní domov?" "Ano, ale kolik těch duchovních domovů vlastně je? Snad 20, nebo 60, nebo 100?" Ve skutečnosti jsou stovky denominací, ale jsou to všechno duchovní domovy? Pak asi Bible tak úplně nesouhlasí, když říká, že tělo Kristovo není rozděleno? Nebo snad je Kristus rozdělen, jak se ptá apoštol Korintských? Běžná praxe je, že když vznikne nějaká skupina lidí, vytvoří spolek, nechají se zaregistrovat a nedělají si z toho hlavu. Ale každý by si měl uvědomit, že Kristova církev není žádná denominace, žádný zapsaný spolek a už vůbec nesestává z více denominací. Tím vůbec, neříkám, že všechny denominace jsou ztraceny. každý by měl ale jasně vidět, že původní církev byla jen jedna, měla různé duchovní funkce, ale neskládala se z žádných registrovaných spolků, jak je to dnes samozřejmé (zvyk je železná košile). Bible nás vede k tomu, abychom nevytvářeli uzavřené skupiny a nebyli straničtí a právě opačně působí dnešní denominace. Jsou abnormalitou v duchovní oblasti. Upřímný věřící zastává vždy stanovisko pravdy a ne stanovisko určitého spolku. Dotaz na duchovní domov je dnes téměř v každém rozhovoru na prvním místě. Když někdo řekne, že není členem žádné denominace, pak jeho víra není rovnoprávně akceptována. Všechno je úplně obráceně, než jak to má být. Dnes může člověk žít v největším hříchu a vůbec to nevadí, jen když má duchovní domov, když řádně platí církevní daň a drží pevně prapor společenství. Pak jsou dokonce ti, kteří na to upozorňují, označováni za kritiky, kteří postrádají lásku, a ti ostatní jsou vážení. Ano, stranické a obchodní chování už je jasně patrné. Pročtěte si, prosím, následující biblická místa. Je důležité vědět, jak rozhodně se Bible proti takovýmto praktikám a způsobům vyslovuje: Juda 11.19;1. Kro 1,12-13; 2.Pt 2,3.13; Mat 21,13; Mat 23,2-12; 2.Tim 3,6.

Přeměnit víru v Boha a Ježíšovo dílo na Golgotě ve spolky, členy a obchody, to je bezostyšnost, která vede do bran pekla a která znamenala vždy konec probuzení, poněvadž Duch Svatý si nedá své působení zorganizovat. Odkud vlastně berete biblické podklady pro tento svévolně vykonstruovaný příkaz mít duchovní domov? Pak ani Jan Křtitel, Ježíš a proroci nebyli duchovně v pořádku, vždyť neměli v žádné z mnoha skupin věřících svůj duchovní domov. A kdyby byli mezi námi dnes, museli by se nejprve zařadit do některého společenství, než by začali být uznáváni? Ale kde je náš skutečný duchovní domov? Jsem stoprocentně přesvědčen, že dnes bychom je poslouchali ještě méně než tehdy.

Za členství v denominaci a také trochu za to, že přijmou Ježíše, je lidem slibováno nebe, jenže nebe vám nikdo z lidí dát nemůže. V tomto bodě jsou všechny denominace stejné. Víc už nemohu pomoct tomu, kdo nevidí, že tohle není církev Kristova, nikdy nebyla a ani nemůže být. Přesto bych to chtěl ještě jednou zdůraznit, že falešným učením o duchovním domově jsou lidé vedeni ke členství ve sborech, které jsou přes národní ekumenu zapojeny pod Světovou radu církví. Takto jsou lidé vedeni do rukou antikrista. Všechny ekumeny jsou ovládány a financovány svobodnými zednáři.

Každý totiž věří, že pokušení typická pro poslední dobu přijdou z kdovíjaké neseriózní sekty. Koho by napadlo, že povstanou ve vlastních řadách, v uznávaných společenstvích, kde už byli členy rodiče a snad i prarodiče. Ďábel dobře ví o tomhle myšlenkovém pochodu, a tak má právě tady největší úspěch. Adam Weishaupt, zakladatel svobodných zednářů, kdysi řekl: 'Křesťanství může být zničeno jedině prostřednictvím těch, kteří ho mají udržovat, totiž samotnými duchovními, těmi, kteří mají zodpovědnost.' Všimni si úplně přesně tohoto citátu, protože celý ten systém pokušení a svodů běží hlavně podle tohoto receptu.

Bankovnictví je mezinárodní sít svobodných zednářů. Dnes jsou společenství, která mají vlastní banky nebo dostaly vysoké příspěvky darem od svobodných zednářů. To se děje jen v nejvyšších stupních struktury křesťanských společenství. Členové o tom nic nevědí, ale vliv této závislosti lze pozorovat všude, i v těch nejmenších kroužcích.