Projekt Superman XXIV. - hranice lidských možností opravdu posunuta?
Andy Pero

Druhý semestr (po vánocích) mne Brian přesvědčil, abych začal užívat steroidy. Vysvětlil mi všechny možné a nemožné druhy jaké existují, a vybral mi ty nejvhodnější pro mne. Pak mi udělal koktejl z jednotlivých druhů a ten jsem užíval. Brian byl opravdu steroidový guru a v dané problematice se vyznal. Vysvětlil mi, že pokud chci dosáhnout maximálního efektu, musím zkombinovat injekce s orálním užitím. Důvod je takový, že pomocí injekcí získám svalovou hmotu a pomocí tabletek dám této hmotě tvary. A tak jsem od druhého semestra jel na steroidech.

Normální cyklus pro steroidy je 8 týdnů. Pokud chce člověk pokračovat, musí si dát dalších 8 týdnů přestávku a pak celý cyklus zopakuje. Normální dávka je zhruba 1 centimetr kubický testosteronu za týden a tato dávka zůstane nezměněná během celého cyklu. V mém případě to však bylo trochu jinak. První týden jsem si dal 1 centimetr kubický, druhý týden 1,5 ccm, třetí týden 2 ccm, čtvrtý týden 2,5 ccm. V pátém a šestém týdnu byla má dávka 3 ccm kubické a pak to kleslo na 2 ccm v sedmém a na 1 centimetr kubický v osmém týdnu. Testosteron se musel píchnout přímo do svalu. Kvůli tomu jsme používali asi 4centimetrové jehly. Kromě toho jsem bral takové malé růžové tabletky. Normálně se berou dvě tabletky za den. V mém případě to však byly dvě tabletky za hodinu. Když mi došly moje, kradl jsem Brianovi. V šestém týdnu byly mé svaly už tak velké a napjaté, že jsem si nemohl píchnout injekci, protože jehla neprošla skrz kůži. Bylo to jako bych chtěl píchnout jehlu do dřeva a můj stehenní sval byl přitom úplně v klidu. Kromě toho jsem měl také nějaké bolesti v hrudi a srdce jsem cítil tak, jako by chtělo každou chvíli explodovat.

Rozhodl jsem se skončit a nedokončil jsem tedy ani první cyklus. Bylo to přibližně v tom období, když mě testovali na pády z letadla. Když Brian zjistil, že jsem přestal užívat steroidy, velmi se rozčílil a přesvědčoval mne, že musím každopádně dokončit svůj cyklus. Kromě toho mi řekl, abych tolik nemasturboval. Najednou jsem si uvědomil, že mě museli celou dobu pozorovat. Začal jsem zběsile hledat kameru a našel jsem ji ve stropním osvětlení. Okamžitě po tom, co jsem ji objevil, zaklepal mi na dveře nějaký chlapík a to je všechno, co si pamatuji.

Vzpomínám si na Briana a jeho přítelkyni Gwen. Během prvních osmi týdnů druhého semestru byl Brian pořád pryč. To bylo super, protože jsem měl pokoj jen pro sebe. Pak se však k nám přistěhovala Gwen a už to nebylo tak super. Několikrát se mne pokoušela sbalit a několikrát jsem s ní měl sex. Když se školní rok blížil ke konci, sedli jsme si s Gwen a Brianem a jen tak jsme se bavili. Prozradili mi, že oni ve skutečnosti nejsou pár, ale jejich úkolem je dávat na mne pozor. Nechápal jsem to a chtěl jsem vědět proč mají na mne dávat pozor. Vysvětlili mi, že je to jejich práce. Zeptal jsem se tedy pro koho pracují. Brian se mne zeptal: "Pro koho asi? Kdo řídí tuto zem?" Odpověděl jsem, že vláda a oni se začali smát. "Andy, opravdu jsi takový ignorant, že věříš, že tuto zemi řídí vláda? Uvědom si, člověče, že tato zem je řízená úplně jinou skupinou, která s principy demokracie nemá nic společného! Ty se máš stát součástí této skupiny a proto na tebe dáváme pozor." Když jsem to slyšel, začala se mi točit hlava a po chvíli jsem omdlel. Probral jsem se a šel se trochu provětrat. Má hlava byla stále jako na kolotoči a já jsem nevěděl, co dělat. Vrátil jsem se na pokoj a našel jsem tam Adolfa. Když jsem ho spatřil, chtěl jsem utéct. On však řekl "magické" slůvko a já nebyl schopen pohybu. Zapomněl jsem na všechny tyto události a vzpomněl si na to až o několik let později.

Také si pamatuji, jak jsem byl předvolaný jako svědek před soud. O něčem jsem vypovídal, ale nedokázal jsem ovládat své myšlenky a to, co říkám. Vysypal jsem ze sebe výpověď jako naučenou básničku. Lidé v soudní síni křičeli na soudce, že mi vymyli mozek. Já jsem neměl ani ponětí o čem vlastně vypovídám a jak mi přicházejí slova na jazyk. Později jsem se dozvěděl, že to byl soud ohledně té zavražděné dívky, kterou srazilo to auto, když mne pronásledovali. Pak vynesli rozsudek a lidé v sále šíleli. Adolf hned vyskočil a odvedl mne odtam pryč, aby mne nezlynčovali. Po čase mi řekli, že to děvče zemřelo v zájmu národní bezpečnosti a já jsem tomu uvěřil. Myslím, že všichni mí přátelé a vlastně všichni spolužáci a učitelé věřili, že pracuji pro FBI nebo tak něco.

Když mne odvedli zpět do laboratoře, experimenty pokračovaly v mnohem větším rozsahu. Začali do mne pumpovat obrovské dávky steroidů. Jeden z prvních pokusů bylo plavání v nějakém bazénu - byla to taková kostka s rozměry přibližně 3 x 3 x 3 metry. Odvedli mne k plošině nad bazénkem a Adolf mi oznámil, že si teď zaplavu. Přikázal mi vysvléci se do spodního prádla a oznámil mi, že voda v bazénku je příjemně teplá - akorád pro koupel. Tak jsem tam skočil a strávil jsem v tom bazénku hodiny. Musely to být hodiny, protože tam bylo asi 10 lidí, kteří upjatě sledovali každý můj pohyb v bazénku prvních pár minut. Potom začali odcházet a přicházet. Strávil jsem tam opravdu hodně času. Mně to nevadilo, pěkně jsem si to vychutnával. Potápěl jsem se, dělal jsem kotrmelce, ale kdykoliv jsem se trochu přiblížil ke kraji, všichni na mne začali křičet, abych se rozhodně nedotýkal okraje bazénku. Zeptal jsem se proč a oni mi odpověděli, že chtějí vědět jak dlouho v té vodě vydržím a proto ať neodpočívám drže se za okraj bazénku. Nakonec tam zůstal jen nějaký chlapík v modrém plášti a znuděně mne pozoroval. Pak vstal a odcházel pryč. Chtěl jsem vědět kam jde. Odpověděl, že si jde jen pro sendvič, ale přikázal mi, abych zůstal pěkně v bazénku a nevycházel. Když jsem tam zůstal sám, minuty mi připadaly jako hodiny a začal jsem se dost nudit. Podíval jsem se na prsty, které byly jako svraštělé a jakoby popraskané po dlouhém pobytu ve vodě. A tak jsem vyskočil z té železné kostky plné vody a chvíli jsem se ochomýtal po laboratoři, ale nic mne nezaujalo. Tak jsem se odebral do haly. Vzápětí mne někdo zpozoroval a začal na mne křičet, proč jsem odtam vyšel ven a ať se hned vrátím. V momentě přiběhli všichni okolo včetně Adolfa. Já jsem odpověděl, že jsem se už pěkně nudil a jestli by mi nemohli dát aspoň nějaký nafukovací polštář či kolo. Adolf se napůl smál a napůl zuřil, ale nakonec jsem vyfasoval dva polštářky a balón.

Zeptali se mne na co mi budou dva nafukovací polštářky a já jsem jim odpověděl, že si na ně sednu a budu si házet míčem s někým z nich. Pěkně jsem se posadil na polštářek a házel jsem si balónem s jedním z Adolfových mužů. Po čase mne to však začalo zase nudit a tak jsem se chtěl zabavit jinak. Nabral jsem do dlaně trochu vody a polil jim toho chlapíka, se kterým jsem si házel. Všichni se začali smát a byla to psina.I když byl vzdálen několik metrů, trefil jsem ho přesně do hrudi. On však spadl na záda a hodnou chvíli nevstával. Smích po pár sekundách přešel a všichni se šli podívat co se mu stalo. On se pomalu postavil, ale na nohách se držel jen s cizí pomocí a tak ho odvedli někam na ošetřovnu. Atmosféra v místnosti se najednou změnila z uvolněné na velmi vážnou až dusnou.

Když mi konečně dovolili vyjít z bazénu, má kůže byla červená jako paprika. Vzali osušky a pořádně mne vytřeli, ale já jsem nic necítil. Necítil jsem žádný dotyk na svém těle. Můj penis se tak scvrkl, že jsem si musel ověřit, že tam ještě pořád je. A tak jsem si vydedukoval, že ta voda nebyla příjemně teplá, ale maximálně studená a že oni právě testovali, jak dlouho mohu být podchlazený pomocí sugesce. Nemůžu si být jistý, jak hodně byla ta voda studená ani jak dlouho jsem tam byl, ale s jistotou vím, že to byly hodiny.