Neustálý boj za spravedlnost se projevuje jako džihád. Džihád je jedním z nejčastěji zneužívaných a nesprávně chápaných pojmů. Džihád znamená "vynaložené úsilí" a může na sebe vzít různé podoby. Jeden z Prorokových výroků uvádí, že "nejvyšším džihádem je přemáhání vlastních vášní", je to tedy boj proti vlastnímu egu, chamtivosti a nenasytné touze.
Džihád lze také namířit například ke společenskému rozvoji obce. Může být rovněž intelektuální - může mířit proti utlačovatelským a totalitním myšlenkám nebo směřovat k intelektuálnímu pozvednutí společnosti. Džihád na sebe může vzít i podobu skutečného boje proti útlaku a agresi. Džihád je tedy mnohem více než "svatá válka".
Džihád však nemůže být válkou útočnou nebo válkou za získání území či válkou vedenou s cílem zavést konkrétní politický řád. Je to obranná válka kladoucí jisté povinnosti na ty, kdož jsou k ní povoláni.
Džihád jako morální cvičení musí být veden výhradně podle islámských pravidel boje. Znamená to, že nesmí ublížit nevinným jedincům, ženám, dětem a neozbrojeným civilistům, nesmí poškodit majetek a životní prostředí, nesmí ničit místa bohoslužeb jiných náboženství. Z toho plyne, že únosy, braní rukojmí, nevybíravé střílení civilistů a kladení bomb na místech a v budovách, kde pracují lidé, jsou skutky, jaké islám zcela zavrhuje.
Kromě toho platí, že nikdo nemůže nikomu vyhlásit džihád. Jeden muslimský stát nemůže vyhlásit džihád vůči druhému státu, utlačovatelský diktátor nemůže vyhlásit džihád státům, jež se proti němu spojily. Džihád vyžaduje souhlas celé muslimské komunity a jasné vymezení nepřítele jako agresora nebo jako utlačovatele bezbranných obětí.