Umělecké pózy mrtvých těl
Sofie Danae

Co se s lidskou duší děje po smrti, je předmětem pořádné dávky dohadů. Někdo by rád do nebe (a pár svých známých naopak s chutí poslal na druhou stranu), jiný očekává převtělení v cosi vyššího. Další se dočká svých vesmírných lodí a pro jiného je okamžikem smrti takříkajíc šmytec. Definitivum. Konec, odpískáno...

Co ale s tělesnou schránkou? S tím fyzickým pozůstatkem?

Dlouho jsem měla zato, že tady jsme si vcelku zajedno. Důstojný zármutek, trocha pláče a pak místo, kam si chodíme pro svou vzpomínku. Říká se tomu také pohřeb či kremace.

Dokud někoho nenapadlo, že mrtvé tělo lze naaranžovat jako umělecké dílo.



Vlastně jsem dlouhodobě vystavované mrtvé tělo na vlastní oči viděla jen jednou v životě, bylo to v Káhirském muzeu a šlo o několik balzamovaných mumií. Moc lehce u žaludku mi při tom pohledu nebylo, to přiznávám, na druhé straně jsem ale ochotna připustit, že to může být pouze můj problém.

Za hranice etiky se dle mého soudu vrhl americký profesor biologie Roy Glover se svou výstavou Bodies. Ta doputovala až k nám a do října je ke shlédnutí (pokud to tedy toto slovo má šanci vystihnout) v pražské Lucerně.

Mrtvá a z kůže stažená těla hrají tenis, basket, řídí orchestr či prostě zaujímají nějakou kuriózní a často trochu groteskní pózu. K tomu přehlídka vnitřních orgánů, zdravých či zdevastovaných. Dost možná zajímavé a poučné pro začínající mediky, ale třeba i laiky, které fascinuje lidské tělo. Jenž chtějí studovat strukturu lidského těla takříkajíc v pohybu.

Výstava vzbuzuje hodně silné emoce. Někdo ji obhajuje s tím, že nejde o nic víc, než když se do piteven studentů lékařství dostávají těla pro rozřezání, zkoumání a první pokusy se skalpelem. Jiní ji přirovnávají k dárcovství orgánů, když kus mrtvého těla může pomoci jinému, a to opravdu pořádně pomoci.

Každému dle jeho gusta. Očitým svědkem výstavy jsem, pravda, nebyla a nebudu a můj názor tedy můžete mít za zkreslený. Jděte se podívat, chcete-li a jistě si utvořte vlastní mínění. Já ale asi zůstanu u svého "zkostnatělého" názoru: Tělesné pozůstatky po něčem, co dříve bylo lidskou bytostí - se svými touhami, nadějemi, radostmi i zklamáními - zaslouží o dost více úcty a klidu.



Zdroj fotografií: iDnes
Publikováno na http://sophianne.blogy.novinky.cz/