Nemoc 2. - infekce
Iva Hédlová

Infekce (ZÁPAL) představuje nejčastější základ chorobných procesů v lidském těle. Častými akutně se projevujícími příznaky jsou zápaly, a to od nachlazení přes zápal plic až k choleře nebo neštovicím. V latinském názvosloví končí záněty koncovkou – itis – např. hepatitis(hepatitida – zánět jater), cervititis atd.

Řeč dobře vystihuje vnitřní souvislosti. Slovo zápal jako by obsahovalo onu zápalnou jiskru, která dokáže přivést k explozi celý sud prachu. Užíváme řadu slovních vazeb, jako by šlo o válečné střetnutí: vzplanul doutnající konflikt, byl zapálen doutnák, vletěla dovnitř hořící pochodeň atd. Při takovém množství látky musí dojít dříve či později k explozi, při níž se náhle vybije (a uvolní) něco nahromaděného, co jsme nemohli zpozorovat ani ve válce, ani v našem těle. Např. malý puchýř nebo velký absces.

Další úvaha n nás dovede k ještě jedné rovině analogií, k psychice. I člověk může explodovat. Myslíme tím emociální reakci, při níž se chce uvolnit nějaký vnitřní konflikt.  Budeme trvale a souběžně sledovat tři roviny: „ psychiku – tělo – národy „, abychom se dobrali exaktní analogie mezi konfliktem – zápalem – válkou, která je úplně dostačujícím klíčem k porozumění nemoci.

Polarita našeho vědomého bytí nás neustále přivádí ke konfliktům, do napětí v poli mezi dvěma možnostmi. Stále se musíme rozhodovat, vždy musíme jednu možnost zavrhnout, chceme-li zvolit druhou, vždy nám něco chybí k tomu, abychom byli úplní. Dobře tomu, kdo si stálé napětí a konfliktnost lidského bytí umí přiznat, neboť většina lidí má sklon věřit, že když žádný konflikt nevidí a netuší, je to bezpečným znamením, že žádné konflikty nemá. Se stejnou naivitou věří malé děti, že když zavřou oči, stanou se neviditelnými.  Konflikty se ovšem nestarají o to, jestli je vnímáme, či ne – prostě tu stále jsou. Kdo není připraven své konflikty ve vědomém životě unést, pracovat s nimi a přivést je pozvolna k řešení, ten se dočká toho, že klesnou do tělesnosti a zviditelní se jako zápal. Každá infekce je konflikt v látkové podobě. Střetnutí, jemuž jsme se vyhnuli v psychické rovině (včetně průvodních bolestí a nebezpečí), vynutí si svou oprávněnost v tělesné rovině jako zápal ( zánět ).

Proces si popíšeme v další části.

Iva Hédlová podle Thorwald Dethlefsen a Rudiger Dahlkeho – Nemoc jako cesta
Ve spolupráci s  www.zdravi4u.cz