Jedlý trávník
Jaroslav Svoboda

Tento článek volně navazuje na text „Trávníková realita"

Máme mnoho možností, co udělat s trávníkovou plochou, jakmile se rozhodneme zahradničit neškodně. Jednoznačně nejpřínosnější řešení je osázet tuto plochu stromy a keři na způsob jedlé lesní zahrady, ale chceme–li zachovat hladkou nízkou plochu která převezme funkci trávníku, stále jsou tu další rozmanitá řešení. Buďto zachovat klasický trávník, ale pečovat o něj organicky, tzn. vyloučit veškerou chemii a zapojit jiné metody. Dá to o trochu více práce, výsledek je uspokojivý. To je dobré z hlediska omezení škodlivosti, ale stále je to poměrně neužitečná monokultura a boj s přírodou, proto to za ideální možnost nepovažovat nelze.

Co doopravdy potřebujeme je druhová rozmanitost, užitkovost pro nás i jiné živé organismy a minimum práce, proto doporučuji pořídit si tzv. jedlý trávník, nebo třeba louku. Změníme jednoduše pohled na věc a namísto boje s trávníkovými plevely budeme podporovat růst těchto trávníkových léčivek a salátovek – plevely jim říkat už nebudeme. Mnoho rostlinek se totiž dá jíst, a jsou velmi výživné. Ale zda je budete jíst je jen vaše volba, tento trávník je fajn i jako čistě okrasný. Vrásky si nemusí dělat ani například firmy potřebující velmi reprezentační trávník (po kterém se nebude příliš chodit) okolo cestiček před svým sídlem. Kompozice z nízkých druhů mateřídoušky a nenáročných kvetoucích kobercových skalniček se postará o efekt, o jakém si předtím mohli nechat jen zdát. Vyžaduje to ale vytvořit dobře propustný terén, například využít nepotřebnou suť jako podloží, údržba pak bude naprosto minimální. Kreativita, originálnost a vztah k přírodě začíná být lepší vizitkou, než jen nudné uniformní geometrické tvary, stejnost, a bezmyšlenkovité plýtvání neobnovitelnými přírodními zdroji.

Proč jedlý trávník?
A proč, sakra, vůbec něco takového jíst?

Jedlý proto, že většina rostlinek v něm rostoucích se dá nejen jíst, ale mají více minerálů a vitamínů než běžně používaná zelenina, která šlechtěním pro chuť, velikost a jemnost většinu svého potenciálu ztratila. Jedlé jsou nejrůznější květy i listy. Nemusí se jíst samotné, dříve než si zahradník zvykne na jejich specifickou chuť je stačí přidávat po troškách do klasických zeleninových salátů a jiných jídel. Na této planetě neexistuje nic zdravějšího k jídlu než čerstvě utržené silné rostliny a plody plné sluneční energie, vyrostlé díky naší péči a lásce na naší vlastní zahradě –bez chemie. Když člověk ví všechna potřebná fakta o tom co běžně jíme a co to obsahuje, tak mít jedlou permakulturu na vlastní zahradě dává daleko větší smysl. Proto i taková trávníková plocha může sloužit stále stejným účelům a současně být zdrojem k obohacení jídelníčku. Víceúčelovost prvků je klíčem k úspěchu.

Požadavky jedlého trávníku

Jedno je jisté - váš nový trávník nebude tak nudný na pohled jako ten obyčejný. Teď je potřeba si rozmyslet, jak často po něm chceme chodit, jak často ho chceme sekat. Louka a vyšší rostliny se kosí méně často nebo jen jednou ročně. Pokud nekosíme vůbec, pak už mluvíme o trvalkovém záhonu (také řešení). Sekání provádíme jen ze dvou důvodů –jde nám buďto o výslednou upravenou plochu, nebo o posekaný materiál (např. jako krmení pro zvířata). Nepotřebujeme-li jedno ani druhé, je výhodnější využít místo jinak.

Nízká náhrada za běžný trávník, o kterou nám teď jde, snese pravidelné sekání a sešlapávání, ale nevyžaduje ho. Většinu z níže vyjmenovaných, pro tento účel vhodných rostlin, známe díky květům na vysokých lodyhách. Na první pohled tedy může jejich využití do trávníků vypadat nevěrohodně, ale všechny z nich po celý rok vytvářejí nízké, husté a půdu pokrývající listy nebo plazivé stonky. Bude od nás pěkné pár týdnů v létě nesekat a nechat i vyšší rostlinky vykvést a vysemenit. Hlavní část rostliny je obvykle při zemi, ale květ vyráží nahoru na dlouhém stonku. Léto je navíc doba sucha, kdy normální trávníky bez hektolitrů vody žloutnou a schnou. Ten náš si povede mnohem lépe, bude totiž složen z extrémně odolných rostlin. Když ho v tu dobu neposekáme, ještě mu tím pomůžeme, protože si více zastíní povrch půdy, omezí vypařování, vykvete, vysemení se a tím zahustí do příštího roku. Jinak níže uvedené rostliny, jak již bylo řečeno, snesou pravidelné sekání a přiměřené sešlapávání, jen je dobré nechat je o centimetr až dva vyšší než obvyklou trávu.

Obrázek nalevo ukazuje trávníkovou cestičku z nízce sekaného rmence sličného (Anthemis nobilis) a cestu obklopuje záhon kvetoucí levandule. Na druhé fotce je kvetoucí rmenec jak by vypadal nesekaný, použitelný ke sklizni pro své léčivé účinky. Rmencová monokultura může být mnohem lepší a užitečnější než klasická travní, ale osobně doporučuji založit trávník ze směsi co nejvíce druhů vhodných bylin. (Jejich popis viz níže.)

Nebojte se experimentovat

Některé trávníkové květiny mají raději stín a vlhko, jiné slunce a sucho. Můžete experimentovat s druhy bylin a v každé části zahrady může v trávníku převládat něco jiného. Také můžete sekat někde více, jinde méně. Možná vás až překvapí krása, jaká se vám znenadání může někde ze zelené plochy vyklubat. Lze vytvořit i skupiny kvetoucí v určitý čas společně, a mezitím zkracovat ty ostatní. Vždy můžete mít například část hladce posekané trávníkové plochy k používání, a navíc jakýsi putující okrasný záhonek- části trávníku nějaký čas nesekané. K tomu ani nepotřebujete plánek a rozpis dob kvetení jednotlivých druhů, stačí dobrá paměť a pozorování kde čeho roste víc. Nesekání celé plochy najednou vám umožní sklízet po celou sezónu vyšší květy a stonky na sušení do čajů. V zimě vám bylinky krásně povzbudí imunitní systém a vyléčí různé neduhy.

Vhodné rostliny do jedlého trávníku

Řebříček obecný -Achillea millefolium – Snese i velmi nízké sekání, má rád sucho a slunce. Mladé listy jsou chutným přídavkem do salátů, dobře si vede ve společné výsadbě s trávou a posekané části velice obohatí živinami kompost. Pokud je kdykoliv v létě ponechán nesekaný, během měsíce vytvoří nádherné květy. Normálně bílé, ale existují pestrobarevné kultivary od světle růžové po fialovou a červenou, ty však neobsahují tolik léčivých látek. Bílé jsou lepší. Listy jsou velmi bohaté na minerály a celá horní nať má léčivé účinky. Čerstvá podrcená nať hojí rány, je totiž dezinfekční a zastavuje krvácení. Jako čaj zlepšuje trávení, čistí organismus, pomáhá při ženských chorobách i při pálení žáhy. Snižuje krevní tlak a neměl by se předávkovat. Používal se kdysi jako bylinný tabák a náhražka chmele při vaření piva. Rostlina odpuzuje některé brouky, mravence a mouchy. Semena lze běžně koupit, roste snadno a rychle.

Zběhovec plazivý - Ajuga reptans- - Krásně modrofialově kvetoucí rostlina. Má bohatý obsah cenných účinných látek, proto se řadí mezi skvosty naší přírody. Vyžaduje poněkud delší trávník než je obvyklé. Zběhovec plazivý se pěstuje v několika odrůdách lišících se barvou květu (modrá, bílá, růžová, červená) i barvou listů (trojbarevné, pestré, bělorůžové, růžovočervené, zelené). Hodí se zejména k pokrytí půdy. Daří se mu na slunném až polostinném místě, půda by měla být propustná, výživná, mírně vlhčí. Mladé výhonky lze jíst v salátech. Nesekaný kvete od května do června, květy jsou velkou atrakcí pro včely. Celá rozkvetlá nať se uplatní v mnoha čajových směsích. Pomáhá na záněty dýchacích cest, kašel, na hlasivky, astma. Zlepšuje trávení, léčí ztvrdlá játra. Podporuje a posiluje látkovou výměnu, tonizuje. Mírně snižuje krevní tlak, působí proti bolestem trávicího ústrojí, uklidňuje. Nemá žádné nepříznivé vedlejší účinky.

Kontryhel obecný - Alchemilla vulgaris – Má raději delší trávník než obvykle. Roste obvykle na slunci i ve stínu, na zídkách i pod stromy a keři. Kontryhelů je více druhů s různou velikostí. Je-li ponechán, kvete mezi dubnem a červnem. Mladé lístky se jedí syrové nebo vařené. Z listů se dělá čaj. Má v lidovém léčitelství přezdívku „ženský plášť“ (i v angličtině), léčí ženské choroby, záněty, poruchy menstruace, zvyšuje pravděpodobnost početí a udržení plodu, zlepšuje kvalitu mateřského mléka. Ve formě koupele se používá pro slabé děti, posiluje svalstvo. Nemá nežádoucí účinky.

Česnek domácí a česnek viniční - Allium oleraceum, A.vineale – Oba rostou dobře v trávě. Listy mohou být použity jako náhražka klasického česneku- pažitka. Nestříhány kvetou v červenci. V přírodě rostou na výslunných stráních. Česneků rostoucích bez problémů u nás jako trvalka existuje spousta druhů a je to ideální permakulturní rostlina k experimentování nejen v trávníku. V zahradnictvích prodávají cibule druhů okrasných i jedlých.

Rmenec sličný -Anthemis nobilis (Chamaemelum nobile) – (říká se mu i římský heřmánek, používá se stejně, ale není to pravý heřmánek)- Plazivá trvalka, roste v trávníku velmi dobře a kvete i když je pravidelně sekán. Z květů se dělá velmi osvěžující bylinkový čaj, který je dobrý na žaludek, speciálně pro děti. Uklidňuje nervy, čistí krev, povzbuzuje chuť k jídlu. Posekané listy obohacují kompost. Květy se používají do šamponu. Slouží jako základ pro některé hořké a žaludeční likéry a piva. Araby je používán pro éterické oleje. Kvete od července do října. K dostání jsou i speciální nekvetoucí kultivary do trávníků- věc vkusu, podle mě je škoda o květy přijít.

Sedmikráska obecná -Bellis perennis – Kvete i přes neustálé sekání, nenáročná, roste všude, někdy vyžene kvítek i uprostřed zimy. Mladé lístky se jedí syrové i vařené, dělá se z nich špenát nebo se přidávají do polévek. Sušené květy se přidávají do čajových směsí které čistí krev nebo pomáhají léčit horní cesty dýchací.

Čekanka obecná -Cichorium intybus – Úžasná rostlina, s dlouhým kořenem, který získává minerály z velkých hloubek a dopravuje je napovrch. Toleruje pravidelné sekání, ale ne příliš na krátko. Mladé listy jsou extrémně cenný zdroj živin a dají se jíst v salátech, ačkoli jsou dost hořké. Čaj čistí krev, játra, ledviny i slezinu, léčí tedy dobře akné a vyrážky, stimuluje vylučování žluče atd. Kořen je také jedlý, nebo se dá sušit, pražit a rozemlít jako náhražka kávy. Je-li nechána, kvete mezi červencem a říjnem, ale může vyrůst velmi vysoko (až 1.5m) -pro trávníkové účely je lepší ji zkracovat a pro květ zasadit jinam (nebo na nesekaný okraj). Jako zelenina se čekankové puky některých odrůd rychlí a bělí pro snížení jejich hořkosti.

Pampeliška srstnatá -Leontodon hispidus – Je trochu podobná klasické pampelišce, na dlouhé štíhlé lodyze, často se nachází jako divoce rostoucí v zahradách a trávnících. Listy se jedí syrové nebo vařené. Kvete od května do září.

Komonice lékařská -Melilotus officinalis – Tato rostlina je dvouletka a musí se nechat vykvést a vysemenit, aby se v trávníku udržela. Může být pravidelně sekána do časného léta, ale pak je nutné přestat kvůli vytvoření semen. Může potom dorůst 30 až 150cm, takže je-li to problém, pak ji z trávníku vylučte. Nicméně, je hezká a žluté hroznovité květy velmi lákají včely, latinské pojmenování znamená medová rostlina. Listy se dají jíst v malém množství v salátech a květy a semena se dají vařit společně s jinou zeleninou. Čaj je tonizující, uvolňuje cévy, podporuje krevní oběh, léčí záněty křečových žil, používá se na kašel a choroby průdušek. Dává se do uklidňujících koupelí. Nepije se samotná ale ve směsích, a ne déle než 7 dní, pak zas týden pauzu.Možná ji lze použít na okraje trávníků, kde její výška v létě nebude vadit, nebo ji pravidelně sekat a zasít každoročně nová semena.

Jitrocel kopinatý, J.větší, J.prostřední -Plantago lanceolata, Plantago major, Plantago media – velmi běžný v trávnících a u cest, nevadí mu pravidelné a nízké sekání. Ohebné stonky jeho květů sekačkám dobře odolávají. Používají se pouze mladé listy- do salátů nebo vařené. Drcené listy tlumí bolest, ničí bakterie, mají chladivý účinek, používají se v obkladech a mastech na rány a odřeniny. Nálev z listů je užitečný jako kloktadlo nebo oční koupel. Čaj je dobrý na mnoho neduhů. Nemá žádné nežádoucí účinky. Semeny lze krmit ptáky chované v zajetí.

Černohlávek obecný -Prunella vulgaris – Toleruje pravidelné sekání, raději však ne příliš nízké, a může stále kvést. Květy lákají včely. Má raději vlhké půdy. Mladé listy se jedí vařené nebo syrové, kvetoucí rostlinu lze přidávat do salátů. Je dobrý na zánětlivá onemocnění, zevně jako kloktadlo, k výplachům úst, ale i do čajových směsí. Ošetřují se s ním i řezné rány a pohmožděniny. Stará léčivá rostlina, obsahuje třísloviny, hořčiny a silici. Američtí indiáni a Číňané ho považovali za všelék.

Krvavec menší -Sanguisorba minor (Poterium sanguisorba)- Tato rostlina se někdy pěstuje v bylinkových zahrádkách, ale roste velmi dobře v trávnících, zvláště když je trávník ponechán trochu delší než obvykle. Mladé listy se jedí v salátech, mnoha lidem chuťově připomínají okurky. Přidávají se do polévek, omáček a sýrů. Listy podporují zažívání. Kořeny poskytují černé barvivo. Odstraňování květů prodlouží životnost listů na rostlině během sezóny. Kvete od května do srpna.

Pampeliška lékařská -Taraxacum officinale – Naše dobře známá pampeliška. Vynikající rostlina pro pěstování v trávnících, odolná proti sekání i jinému obtěžování. Tady člověku teprve dochází ten paradox- lidé se dnem i nocí nervují z každé pampelišky na zahradě, pachtí se při jejich marném hubení, a přitom stačí drobná změna v pohledu na věc, a můžeme se z nich bezmezně radovat. Listy jsou mimořádně výživné a je lepší jíst je syrové, ačkoliv se dají vařit. Mladé listy, které ještě neobsahují mléko, lze použít jako jarní salát se značným množstvím vitamínu C, který je vhodný zejména pro diabetiky (obsahuje inulín, zlepšuje činnost slinivky břišní), čistí krev a celkově posiluje. Jejich kvalita se zvýší, necháme-li trávník růst delší, ale není to nutné. Kořeny, stejně jako u čekanky, mohou být náhradou za kafe. Posečené listy obohacují skvěle kompost.

Pampeliška bude kvést i při pravidelném kosení, a na trávník kvetoucích pampelišek je na jaře nádherný pohled, ačkoli kvetou i jindy během roku. S vysemeňováním na okolní záhony si v permakulturním stylu nemusíte lámat hlavu, jednak máte zamulčováno a zadruhé občasná pampeliška vám ovoce nesní a z těch pár míst kde ji třeba nechcete (jednoletko-zeleninový záhon například) ji můžete láskyplně vytrhnout. Díky dlouhému hlubokému kořenu většině druhů vyšších rostlin stejně nekonkuruje. Na jaře saláty z pampelišky zahánějí jarní únavu a dodávají organismu potřebné vitamíny. Kořen je nejléčivější částí, hořká chuť napovídá o účincích na trávící trakt a všeobecně povzbuzuje činnost důležitých žláz, a tím mobilizuje ohromnou sílu organismu. Je tedy považována za univerzální lék, navíc čistí krev a přispívá tvorbě červených krvinek. Výčet všech jejích schopností by byl na celou stránku. Zvykněte si proto na její hořkou chuť a máte vyhráno (dobře se v salátech ochucuje citrónem).

Jetel plazivý - Trifolium repens - Další běžný trávníkový „plevel“. Plazivá trvalka odolná suchu, s většími listy a vonnými bílými nebo narůžovělými květy. Pěstují se četné odrůdy. Mnoho jiných druhů jetele nejsou trvalky. Kvete a prospívá i když je sekán pravidelně a nízko. Je důležitým zdroje potravy pro mnoho housenek, květy zase pro včely a motýly. My můžeme jíst listy –syrové nebo vařené- a květy a tobolky. Je to vynikající a přátelská rostlina do trávníku, protože může za pomoci speciálních bakterií žijících na kořenech dodávat dusík do půdy a tím prakticky hnojí okolní rostliny. Má také léčivé účinky.

Podběl lékařský- Tussilago farfara- Tato rostlina vysílá nad zem kvetoucí stonky v březnu nebo dubnu, ještě než se objeví její listy. Je krásným znamením, že jaro znovu přichází. Květní poupata se dají jíst syrová i vařená. Listy se objevují v dubnu a květnu a jsou také jedlé (v malém množství). Používají se také v medicíně na kašel a nachlazení. Povzbuzuje organismus a chuť k jídlu, rozdrcený je hojivý pro pokožku atd. Rostlina dává přednost těžkým, vlhkým půdám a výslunné pozici.

Jak jedlý trávník zrealizovat?

Je to jednodušší, než si někdo představuje. Mnohdy stačí dělat opak pravidel pro klasický trávník. Nepoužívat hnojiva, pesticidy, herbicidy, nechat ho v létě trochu proschnout aby tráva sem tam uvolnila místo pro nové rostlinky, nekosit příliš často a nízko. Mnoho výše popsaných bylin se tam zabydlí samo, některé už tam zřejmě zastoupeny budou, a ty zbývající dle možností dosadíme nebo dosejeme. Čím více druhů bude přítomno, tím lépe. Každá zahrada má jiné podmínky a sama si časem i přes vaši snahu zvolí, co tam poroste a co ne. Na založení trávníku tam kde předtím žádný nebyl je jiný postup, nejlepší možná bude začít výsevem semen výše uvedených rostlin smíchaných s trochou travního osiva, nebo i bez něj -záleží jaké druhy použijete.

Jedlý vyšší trávník se při troše šikovnosti dá alternativně sekat kosou či srpem, je to zdravý pohyb na čerstvém vzduchu a můžete u toho rovnou sbírat bylinky na sušení. Ale i motorová sekačka je menší zlo ve srovnání s výhodami tohoto typu trávníku oproti běžné travní monokultuře. Drobnější posekané zbytky nehrabte, poslouží na místě jako hnojivo a v létě jako ochrana před vysycháním. Mějte chuť a odvahu experimentovat, zbavte se předsudků a touhy po uznání od okolí- budete tak ve svém prospěšném počínání svobodnější.

Závěrem

Pro zopakování je nutné uvést na pravou míru některé omyly, odjakživa hluboko zakořeněné v našich myslích.

• Za prvé- to že nějaká rostlina na naší zahradě roste a množí se sama od sebe není důvod k tomu ji hubit.
• Za druhé- takzvaný plevel s námi nebojuje, jen dělá to, co má v popisu práce (viz článek Přírodní sukcese).
• Za třetí- to,že nás nikdo nikdy neučil některé rostliny jíst neznamená, že se jíst nemají.
• Za čtvrté- to, že někteří lidé nesnášejí například pampelišky neznamená, že my je nemůžeme mít stejně rádi jako jiné rostliny.
• Za páté- přírodu není potřeba mít neustále pod kontrolou, je chytřejší než my a postará se o sebe, když jí nebudeme škodit.
• Za šesté– i jiní živočichové mají právo jíst to, co jíme my
• Za sedmé- nejsme pány tvorstva, jsme součásti všeho živého. Jsme na ostatních formách života závislí.
• Za osmé - názor veřejnosti, většiny, nebo sousedů nemusí být lepší než váš vlastní názor. Dělejte to, u čeho vám intuice napovídá, že je z vašeho hlediska správné.

Tip: Existuje mnoho dalších vhodných rostlin, leccos se dá stále zkoumat, objevovat a vylepšovat. Je spousty rostlin nahrazujících nízký porost, které jsou perfektně jedlé, ale nejsou tu uvedeny, protože se nehodí pro sekání a šlapání. Příkladem je naše známá violka vonná (Viola odorata), neboli fialka, kterou můžeme celou jíst, postará se dokonale o půdní pokryv ve stínu pod stromy a keři a je velmi okrasná. Na výslunná suchá místa se zase hodí mateřídouška. Tyto rostlinky a mnoho dalších bujných bylin či skalniček se hodí jako lemy jedlých trávníků, odpadnou tak starosti s pracným sekáním okrajů, nebo nežádoucím rozrůstáním některé trávníkové složky. Jedlé listy a květy jiných rostlin bude téma pro samostatný článek.

Použité zdroje informací:
Zřejmě první koncept pro jedlý trávník vznikl díky spolku Plants for a Future, moudra o léčivých vlastnostech bylin jsou převzata z mnoha odborných knih, z nichž doporučuji všem kteří se o bylinky zajímají, třeba přehlednou knihu s pěknými fotkami "Babiččiny bylinky" (A.Dugasová, D.Dugas), nebo "Obrazová encyklopedie bylinky" (Andi Clevely) a mnoho dalších - bylinky zcela oprávněně začínají být celkem populární téma.

Pokračování příště