Zeleninová finta
Jaroslav Svoboda

Jak chytře na jednoletou zeleninu s permakulturou ?

Permakultura prosazuje trvalky před letničkami, na tom se nic nemění. Ale většina druhů současně pěstované zeleniny jsou jednoletky, jsme na ně zvyklí a trocha práce navíc není důvod je přestat pěstovat. Trvalky které mohou jednoletou zeleninu nahradit nejsou tak dužnaté a na jejich chuť je třeba si postupně zvykat- ale obsahují nesrovnatelně víc vitamínů a jiných užitečných látek, které byly z běžné zeleniny odstraněny jako vedlejší produkt šlechtění.

Také odpadá každoroční vysazování a většina péče, proto i při pěstování jednoletek by mělo být naším cílem začleňovat stále nové trvalky do našeho jídelníčku, a z jednoleté zeleniny ponechat časem jen ty nepostradatelné druhy. Pokud je pěstování jednoleté zeleniny vaším koníčkem a jíte ji rádi, pak můžete vyzkoušet následující techniky, případně je vylepšit (a prosím nezapomeňte napsat mi vaše nové zkušenosti ).

Smíšené záhony

Monokultury jednoho druhu rostlin na určitém místě vyčerpávají půdu, přímo nutí k přemnožování určitá zvířata či organismy které potom nazýváme škůdci a navíc vypadají poněkud nudně. To vše vyřeší větší druhová rozmanitost, a ještě tak ušetříme místo. Permakultura zachází dál, než organické nebo ekologické zemědělství, ale pro začátek je dobré vzdělat se v tom, které rostliny se mají rády a které se nesnášejí. Knihy o organickém pěstování plodin jsou na to dobrým návodem. Nejjednodušším příkladem je např. kombinace cibule, mrkev a salát, vysázené střídavě na jeden záhon.

Tyto rostliny mají rozdílné požadavky na listovou i kořenovou plochu, proto si nekonkurují. Listy cibule rostou přímo vzhůru a stíní minimálně, listy mrkve jen o něco víc a salát vytvoří hustou masu zeleně, která je velmi nízko. Lehké zastínění salátu nevadí a jeho vlastní stín naopak udržuje vlhkost v půdě. Tak má každá rostlina dostatek slunce a ideální podmínky, protože kořeny těchto rostlin se také vyživují v různých hloubkách- cibule koření mělce, salát středně hluboko a mrkev nejhlouběji. Dále se dají začlenit rostliny, které odpuzují nebo přitahují různé druhy hmyzu, zlepšují růst jedna druhé atd. Ne vždy tyto návody fungují, ale za zkoušku to stojí.

Tento příklad je dobrý, šetří místo, jednoduché prosázení několika druhů rostlin je lepší než monokultura, dá se použít i ve velkém měřítku, ale pro zahradní permakulturu je to stále málo. Nám se jedná o dynamickou spolupráci rostlin, kdy plodiny si nejen nekonkurují, ale ještě se podporují a vytvářejí se vztahy na úrovni přírodní sukcese -ano, to vše i mezi jednoletou zeleninou.

Polykultura
Mnohodruhová zeleninová kultura na principu sukcese

Rostlinná společenstva jsou dynamická, ne statická. Jak jedny druhy dospívají, jiné odumírají, a jsou postupně nahrazovány zase úplně jinými, ekosystém se stále přetváří a vylepšuje. Musíme tedy vytvořit vzorec s minimálním bojem a s maximální spoluprací mezi rostlinami navzájem. V pěstování jednoleté zeleniny rozhodně nejsem expert, ale lidé se začínajícím zájmem o permakulturu mi přesto velmi často kladou otázku "Jak na zeleninu?". Proto na přání uvádím návody od povolanějších odborníků jako jsou Ianto Evans a Toby Hemenway, které jsou vytvořené pro severoamerické klima, podobné našemu.

Polykultura podle Ianto Evanse:

Připravte si záhon o velikosti 6m2 pro každou osobu, která bude tuto zeleninu pravidelně jíst.

Dva týdny před posledním mrazem -doma nebo ve skleníku vysejte zelí, deset sazenic bude potřeba pro záhon 6m2. Zelí by mělo být připraveno pro vysázení ven zhruba měsíc poté, co níže uvedená směs semen byla vyseta. Pro prodloužení sklizňové sezóny vyberte jak rané tak i pozdní odrůdy (sazenice si také můžete koupit předpěstované v pravý čas -pozn.aut.).

Týden 1. (začíná po posledním mrazu ve vaší oblasti)- V časném jaru vysejte na záhon ředkvičky, kopr, pastinák, měsíček a salát. Vyberte několik odrůd salátu pro delší sklizňové období. Správná směs druhů včetně těch tolerujících horko prodlouží dobu sklizně salátu do léta. Rozhoďte všechna tato semena na stejný záhon -vytváříte smíšenou výsadbu. Pokryjte celou plochu se světlým rozptylem, tzn. přibližně jedno semeno na každých 4-5cm2 . Vysévejte každý druh zeleniny zvlášť, nemixujte semena před rozhozem. Jinak kvůli jejich rozdílné váze budete mít ředkvičky na jedné straně a pastináky na druhé. Po osetí pokryjte záhon minimálně půlcentimetrovou vrstvou kompostu a opatrně zavlažte.

Týden 4. -Některé ředkvičky můžete začít vytahovat. Do prázdných míst po ředkvičkách vysaďte sazeničky zelí, zhruba 45cm od sebe.

Týden 6. -Mladý salát bude dost velký na sklízení. Díky husté salátové výsadbě budeme nejdříve sklízet mladé rostliny a jiné zase necháme dorůst plné velikosti. Při pečlivém výběru variet můžeme chroupat salát až čtyři měsíce.

Pozdní jaro, časné léto -Když se půda dostatečně ohřála, vysaďte do míst po salátu keříčkové fazole. Pokud vznikne více volných míst, vysejte pohanku a začněte konzumovat její jedlé výhonky - krátce po tom co se objeví. Další úrodou ke sklízení bude kopr a měsíček (květy jsou jedlé a tvoří chutnou přísadu do salátů). Také rané zelí bude touto dobou hotové, následováno fazolemi uprostřed léta. Pastináky rostou pomalu a k jídlu budou na podzim a v zimě. Jak se v polykultuře objeví na podzim mezery, dají se do nich zastrkat stroužky česneku, které sklidíme následující jaro.

Důležité body pro navrhování vlastní polykultury

Polykultura a její design pro mírné klima je stále ještě v plenkách. Stále je co zkoumat a vylepšovat. Každý by měl experimentovat s vlastní verzí, protože podmínky na jednotlivých místech jsou odlišné. Narozdíl od běžných záhonů v pravidelných řádkách, pěstování plodin touto formou může být celkem dobrodružné a zábavné.

1. Vysévejte několik variet od každého druhu. To prodlouží dobu sklizně, poskytne informace který typ rostliny je nejlepší a zaplní se tak každé místo v záhonu.



2. Nevysévejte příliš hustě. Instrukce na balíčcích semen počítají s velkým jednocením (protrháváním husté výsadby). Vy budete jíst téměř každou rostlinu, takže "jednocení" se odehrává až když jsou vaše rostlinky střední velikosti, to znamená později než obvykle. Vyséváte-li deset druhů, sejte tedy od každého jen 10% semen z doporučené dávky pro danou plochu. Jedno semeno na každých 5 a více cm2 je až dost. Při větší hustotě se sklízení a jednocení stává velmi zdlouhavým, a rychleji rostoucí druhy mohou zahubit ty pomalejší.



3. Začněte sklízet brzy. Sklízejte vaše rostliny, především listovou zeleninu, když se začínají mačkat- ne když dosáhnou maximální velikosti. Přehuštění totiž zabraňuje rychlému a kvalitnímu růstu. Navíc mladá zelenina je velmi chutná, jak dokazuje její stále větší obliba.



4. Kombinujte rostlinné rody, nejen druhy. Blízce příbuzné rostliny soutěží o stejné živiny, takže polykultura s převahou podobných druhů zeleniny, např. kombinace mnoha brukvovitých (kapusta, zelí, brokolice, květák, ...) neporoste dobře. Kromě důvodu výživy rostlin, větší rozmanitost rodů a druhů zmate případné škůdce, hledající velké skupiny svých oblíbených pochoutek.



5. Začleňte mnoho semen rychle rostoucích, mělce kořenících druhů - ředkvičky, hořčice, pohanka atd. Rychle zaplní povrch půdy a zabrání růstu plevelů. Budete je jíst již velmi brzy a ve velkém množství, když jsou ještě malé. Proto je lze sít hustěji.



6. Prodlužte doby sklizní. Více různých variet od jednoho druhu prodlouží dobu sklizně na celou sezónu, proto je vybírejte hlavně podle rozdílných časů zralosti. Například listový salát je zralý dříve než hlávkový. Navíc kombinujte rychle rostoucí odrůdy s pomalu rostoucími. Nahrazujte plodiny po sklizni dalšími. Hrách může být po sklizni nahrazen fazolemi, ředkvičky zelím, jarní zeleniny jako kopr vystřídá letní bazalka, atd.



7. Vyhněte se kořenové a světelné konkurenci. Roztahující se rostliny jako brambory a rajčata se do polykultury příliš nehodí -zastíní mnoho jiných. Převaha kořenových plodin bude soutěžit o místo pod povrchem. Uvědomte si tvar a velikost každé rostliny v dospělosti ještě před vysazením, a vyhnete se konkurenci.



8. Sklízejte celé rostliny - s vyjímkou některých dlouho žijících rostlin a bylin, které se dají udržet v rozumné velikosti pravidelným sklízením po částech. Ostatní rostliny v polykultuře by měly být vytrženy celé, čímž se zvětší životní prostor pro další. Buďte opatrní, neporušte kořeny sousedních rostlin. Sklízejte z nejhustších míst a vybírejte ty exempláře, jejichž odebráním uvolníte z konkurence pomalejší druhy.



9. Zachovejte několik rostlin na semeno. Nechte několik nejzdravějších exemplářů od každého druhu dozrát, buď pro přirozené vysemenění, nebo uschování semen pro příští sezónu. Tyto semenné rostliny by pokud možno měly být na severní straně záhonu, aby nestínily ostatní vegetaci.



10. Prohlížejte svou polykulturu každý den -věci se zde dějí rychle a vaše přítomnost bude znát. Po třech týdnech dosáhne polykultura maximální hustoty a rychlý růst bude pokračovat jen při pravidelném sklízení. Vaší odměnou bude chutná a zdravá mísa salátu nebo příloha každý den. Jak říká čínské přísloví "Nejlepší hnojivo je zahradníkův stín". Proto si přečtěte článek o zónách a zeleninu umístěte do 1. zóny, ať ji máte stále na očích.

Vylepšené tvary záhonů

V permakultuře se vůbec nikdy neryje ani neokopává (kromě hloubení děr), a při pěstování jednoleté zeleniny formou polykultury také jen minimálně. Proto se po záhonech nešlape (nebo jen velmi opatrně), aby půda zůstala vzdušná a kyprá sama od sebe, díky práci mnoha půdních živočichů. Aby jsme mohli sklízet a pečovat o úrodu, musíme mít v záhonech cestičky. Jenže ty na běžných zahradách zaberou mnoho místa - obvykle bývají rovné a pravoúhlé. Příroda sama ale nic rovného a pravoúhlého ve svých výsadbách nepropaguje. Křivky a ladné tvary jsou mnohem výhodnější. Použití přírodních tvarů a vzorů šetří místo, práci a vytváří lepší rovnováhu.

Příkladem je kulatý nebo oválný (nebo i čtvercový či obdélníkový) záhon s cestičkou ve tvaru klíčové dírky, nebo mandaly. Možných tvarů je nekonečně mnoho a záleží jen na vaší fantazii, který vytvoříte. Záhon není v jedné rovině, je vyvýšený a cestička je níže (zahloubená). Díky tomu snadno dosáhnete dále a nemusíte se tolik ohýbat. Tento útvar navíc z jakéhokoliv místa zahrady nepřipomíná záhon, ale stává se estetickým prvkem, proto se hodí do okrasné části (ačkoliv v permakultuře toto dělení neexistuje- celá zahrada je okrasná i užitková zároveň).

Tyto tvary záhonů lze využít pro polykulturu i pro obyčejný způsob pěstování zeleniny. V tom druhém případě na vzdálená místa zasaďte něco, co nemusíte pravidelně ošetřovat (dle zónového systému, jen v menším měřítku). Není totiž vždy podmínkou, že z cestiček musíte dosáhnout všude. Pokud třeba jen jednou za rok stoupnete na půdu záhonu, aby jste sklidili plodinu rostoucí mimo dosah, je to OK. Polykultura je ale intenzivnější na častost sklízení a je lépe mít vše v dosahu bez šlapání po záhoně.

Tip: Máte-li čtvercový pozemek a vybudujete kulatý záhon, zbude vám v rozích hůře dostupné místo. To je ideální využít pro nenáročné trvalky užitečné např. lákáním prospěšného hmyzu (kvetoucí ), vytvářením dusíku svými kořeny (jetel, luštěniny,....), vytvářením mulče (kostival lékařský), nebo na severní stranu záhonu můžete vysadit velmi zakrslý ovocný stromek, nebo keř- tam nebude stínit. Je-li pozemek příliš větrný, lemujte ho vyššími druhy plodin, nebo obkružte pletivem, které lze popnout např. fazolemi. Pokud vchod do klíčové dírky namíříte na jih a nejvyšší vegetaci umístíte v severní části záhonu a po stranách, vznikne vám efekt "sluneční pasti" - paprskům nebude nic bránit v cestě ke všem rostlinám a teplý vzduch se zde bude držet díky hradbě z vegetace na severu. Tento princip funguje ve velké měřítku i v celé zahradě. To vyhovuje teplomilným druhům.

Vyvýšený záhon s jednou zahloubenou cestičkou ve tvaru klíčové dírky uprostřed může mít průměr 2 až 3.6 m a lze ho vytvořit mnoha různými způsoby. Např. navezením úrodné vrstvy půdy ve tvaru podkovy, nebo ještě lépe- formou mulče a kompostu. Jednoduše na ploše požadovaného tvaru vrstvíte jakékoliv kompostovatelné organické materiály (listí, tráva, sláma, kuchyňské zbytky) a prokládáte je hlínou. Nepoužívejte kůru, piliny ani dřevěnou drť -pro rozklad těchto dřevitých materiálů je z půdy odebírán dusík, zatímco rozkladem zelených materiálů je produkován. Dusík je pro růst čehokoliv velmi důležitý. Celý záhon se dá také po okrajích zpevnit jakýmkoliv vhodným materiálem (dřevo, kameny, cihly,...), což zadrží půdu i vláhu tam kde má být. Na příliš suchých místech nebudujte vyvýšené záhony, raději vykopejte hlubší cestičku -nebo prostě ponechte vše v jedné rovině. Jediné, co klade meze vaší fantazii, je praktičnost. Přizpůsobte design svým podmínkám.

Zde je skromná ukázka mého vlastního vyvýšeného záhonu s klíčovou dírkou, který je poměrně malý, byl narychlo vybudován během dvou hodin ze zbytkových materiálů - staré trámy, dřevěné laťky a cihly (viz první obrázek). Za základ posloužila navezená hlína z výkopu rybníčku a trocha kompostu. Tvar záhonu byl přizpůsoben části zahrady ve které vznikl, kulatý tvar by v tomto případě byl nevhodný. Vyseto bylo polykulturně několik různých druhů zeleniny najednou. Nejdříve klíčily a bujně vzrostly různé barvy a tvary ředkviček, od bílých přes žluté a červené (viz druhý a třetí obr.- ředkvičková džungle). Červené byly nejrychlejší, bílé vydržely nejdéle. Bohatá sklizeň probíhala každý den a ve stínu ředkviček se velmi líbilo klíčícím salátům a dalším zeleninám, které postupně získávaly převahu. Ale ředkviček bylo vyseto přeci jen moc na úkor jiných druhů, což je chyba, ze které se poučím na příští rok.

Nazval bych tyto fáze "ředkvičková smršť" a "doba salátová". Toto vpodstatě není pěstování zeleniny, je to spíše dobrodružství. Vůbec si nepamatuji, že bych trhal nějaký plevel déle než pár minut týdně- nezbylo na něj místo. Snad jen kromě desítek mladých slunečnic, které se neplánovaně dostaly do půdy během zimního přikrmování ptactva. Slunečnice se do tak malého záhonu nehodí, během léta by vysály všechnu vláhu potřebnou pro ostatní osazenstvo. Sklizenou úrodu omývám hned vedle nad kýblem pod zahradním kohoutkem a špinavou vodu se zbytky zeleniny vylévám zpět na záhon. Za sucha zalévám dešťovou vodou zachycenou ze střechy ve třech tisícilitrových nádržích. Díky gravitaci voda teče z nádrží sama, stačí položit na záhon hadici a otevřít uzávěr nádrže ke které je připojena. To vše jsou minutové záležitosti, nejvíce času zabírá sklizeň.

Cestička má mít šířku ideálně kolem 30 cm (úzká stačí) a její kruhové zakončení kolem 50 cm v průměru, aby bylo možno se v centru záhonu dobře otáčet. Záhony mohou být libovolně velké - pokud se přidá více rozvětvených a navazujících cestiček. Pro opravdu velké plochy se dá použít princip listu. Podívejte se na jakýkoliv list a jeho žilkování. Hlavní tepna je širší a z ní se rozvětvují menší a zužující se žilky. Tak příroda zásobuje celou tkáň živinami stejnoměrně, a my se z toho můžeme poučit. Cestičky ve tvaru žilkování listu umožní přístup všude a zaberou méně místa, než lidmi praktikovaný pravoúhlý a stejně široký systém.