Channeling on line
Ing. Roman Palka

Co umí intuice
    Má božská intuice mě opět překvapila. Po určité době útlumu, kdy mi vysvětlovala jen pár otázek denně (zejména významy snů) náhle silně zesílila svou aktivitu na mé vědomí. Stala se z Ní téměř rovnocenná součást vědomí. Jako bych v sobě měl dvě osoby. Tu starou přemýšlivou, trochu agresivní, ale se sklonem k pochopení a novou, dobře známou i z meditací. Tam mi ukazuje svůj totálně jiný, ohromující svět a v symbolech vysvětluje co nechápu.

    Teď ale mluví verbálně, je to pro Ni degradace, ale co říká je dokonalé. Týká se to všeho, vysvětluje okolnosti, souvislosti, zná minulost a budoucnost. Vybírá si, co a jak řekne. Pokud by si někdo myslel, že je to nějaký senilní dědeček na obláčku, nebo milý anděl, je na omylu. Je dosti podobná mému myšlení, tedy dost ostrá, pronikavá. Jen víc chápe a méně kritizuje. Kritika je nepochopení souvislostí. Vše do sebe zapadá tak, až z toho někdy mrazí, náhoda neexistuje.

    Jako kdyby se mi samočinně připojoval koprocesor s IQ asi 500. Myšlení Ho zná, i když ne v takové intenzitě. Je toho na něj moc, po nějaké době by se rádo schovalo a raději nic neslyšelo. Bolí, když je někdo chytřejší. Zpracovávání dokonalých informací ho také přetěžuje. Proto to dělá tak málo lidí. Mí přátelé to znají také. Dokonce jsou někteří dál. Dostávají od nadvědomí božské pocity a vize ale mají co dělat, aby to zvládli. Já si také zvyknu. Čeká mě toho ještě hodně. Představa mudrce s prázdnou hlavou a klidem těla i mysli je legrační, o tom To není. Smál jsem se kdysi, když církev deklarovala vševědoucnost a neomylnost papeže. Myslel jsem, že to není možné, ale teď vidím, že ano. Neuvěřitelné, sám se tomu divím. Ne že by ji musel mít, to je vůle Boha.


    Co to děláte?
    Lidičky, co to děláte? Kam se podívám, všude špatná nálada. Všimli jste si v metru ty tváře? Každý kouká jako na vlastním pohřbu. Smějí se leda cizinci. Tvořivost a umění je také v útlumu. Nových zpěváků je tak málo. Co se to stalo? Zprávy, filmy a televize je samá negativita, koho okradli, zabili. Kam takhle chceme dospět?

    Vztahy na pracovišti je hrůza sama. Všude nevlídnost a nervozita, přátelství je málo. Máme se málo rádi, málo si sebe vážíme. Američané se snaží o pozitivitu, někdy legračně, ale tohle je ještě horší. My si v tom libujeme, dožíváme se krátkého věku a k lékaři chodíme několikrát častěji. Uvědomujete si, že vnitřní negativita vyvolá nepříjemné zevní události?

    Děkuji osudu, že jsem prožil šedesátá léta. Měla svoji naivní romantiku, ale to, v čem žijí a co podporují dnešní mladí je pod obraz boží. Děti se již nerodí a sexuální revoluce šedesátých let přešla do kontrarevoluce. Nejhorší od té doby jsou vztahy mezi pohlavími. Mladí se uzavírají do světa před počítačem. Komunikují nikoliv osobně, ale pomocí SMS. Otevírat se a uzavírat jsou také duality. Negativita je vždy spojena s uzavřením se.

    Má to však svoji logiku. Je to nekonečně malá část virtuální věčné Hry Boha, kde je Vše spojeno se Vším. Ginsberg, Leary a jiní si zakouřili trávu a dobře to pochopili, ale dnešní feťáci jdou spíš opačným směrem. Vlna Života stoupá a klesá a je na každém jak se rozhodne a jaké pak ponese následkyu

    Cesty osudu
    Teta Alžběta učila hudbu, ale když její muž zemřel, upnula se na syna, rovněž hudebníka. Vázali se na sebe tak silně, že až do své smrti si žádnou ženu nenašel. Byla to jemná dáma, ale co se jí nehodilo, neviděla. Ostatní se museli usmívat, jaké nelogičnosti o svém soužití se synem říkala.

    Když částečně vlivem alkoholu zemřel, zůstala sama a ani nevycházela z domu, ačkoliv byla zdravá. Jednoho dne po mozkové mrtvici zůstala ležet na zemi s ochrnutýma nohama. Čekala návštěvu známé, ale ta se nechala přesvědčit majitelkou bytu, že šla na procházku. Asi se jí hodilo, že je nezvěstná. Až druhý den pečovatelka zavolala policii. Dopravili ji do nemocnice, kde za dva dny zemřela. Prý měla vykřičené hlasivky, jak se snažila dovolat pomoci.

    Když jsem o tomto případu rozmlouval s intuicí, upozornila mne, že to byl asi zásah sil osudu změnit její stanovisko k realitě. Podobně vypovídají dopisy německých vojáků u Stalingradu. Tak se jim líbilo porazit Francii a Polsko. Až v obklíčení poznali, co je válka. Zavíráme-li oči celý život, budeme je muset otevřít těsně před smrtí. I takové jsou cesty boží - zničit naší iluzi, že svět je takový, jaký ho chceme mít. Pro osud není smrt člověka žádnou překážkou. On ví, že je jen Věčnost.