Jste zde

ESP
>>
Channeling

Rozšířené vědomí mystického channelingu VIII.
Ing. Roman Palka

     Práce s informacemi

     Zpracování odpovědí dělá začátečníkům značné problémy. Předčasné a nesprávné názory u začátečníků jsou časté. Nemůže nekriticky přijímat vše, co dostane. Pak bývá nepříjemně překvapen. Správná volba otázky a doplňujících dotazů je největší problém. Nemá-li úplnou jistotu, zeptá se: "Je tato informace správná, či chápu odpověď správně, božská sílo?" Odpověď může přijmout mechanickým přenosem. Bohužel je běžné, že nezkušený zasvěcenec neporozumí odpovědi a neptá se na vysvětlení. Celá komunikace je tak znehodnocena. Nejraději by na každou otázku dostal vyčerpávající odpověď a neuvědomuje si, že by božské síly dělaly práci za něj a nic by se nenaučil. Je proto nutné číst mezi řádky a přemýšlet, kam nás odpověď chce dostat. Často ho postupně přivádějí na správnou myšlenku. Zkoumání, hledání souvislostí a pochybování je nezbytné.

    Obecně je možno říci, že první odpověď bývá obecná, ale doplňujícími dotazy jsou čím dál více konkrétní. Většinou až po třetí odpovědi je téměř jasné oč jde. Podstatou správného channelingu je maximální aktivace vědomí i průniku nadvědomí Já. Je to velmi důležitá součást učení a božské síly na ní trvají, i kdyby kvůli tomu musely dávat legrační, nebo úmyslně nesprávné informace. Vše co se dozvíme musíme dát do kontextu toho, co už víme a zhodnotit to ke vztahu k otázce. Odpovědi bývají často symbolické a porozumět jim je často nad schopnosti člověka. Správná volba doplňujících otázek je proto kritériem vyspělosti zasvěcence. Základní zákon channelingové komunikace je prostý: Když nevím, tak se zeptám. Ať má zasvěcenec IQ 100 či 140, bude mít podobné problémy, protože dostává náročnost výuky na horní mezi jeho schopností. Postupně každý pozná, že s ním opravdu jednají jako dokonalí Učitelé s žáky, i když je to pro mnohé zpočátku nepřijatelné.

    Verifikace je nutná zejména při důležitých osobních otázkách. Jinému zasvěcenci nedáme stejné otázky, jaké jsme položili sami, ale navazující a porovnáváme odpovědi. Když ji chceme utajit, ptáme se na otázku, kterou si myslíme, nebo ji máme napsanou. Když tušíme, že nám božské síly pravděpodobně daly nesprávnou odpověď, protože nezapadá do logiky problému, nebo to intuitivně cítíme, zeptáme se přímo na to. Přemýšlíme, co nám tím chtějí naznačit a k jaké nové myšlence máme dojít. Často nám vědomě dávají opačné odpovědi, aby vyprovokovaly naše kritické myšlení. Je to již metoda božských her, který daleko více naučí než prosté odpovědi, protože k správnému výsledku dojdeme sami. I zkušený zasvěcenec má někdy plno téměř detektivní práce, aby posoudil vzájemně rozporné odpovědi božských sil. Zjišťuje důvody, proč odpovídají právě takto a co mu tím chtějí naznačit. Pokud se mu to povede, je pochválen. Obecně platí jen to, že vyšší stupeň má menší sklon dávat výchovnou ovlivněné informace, spíše použije náročnější symbol. Božské síly také chtějí, aby zasvěcenec posoudil, komu informaci může dát a komu už ne a jak má s ní naložit. I na tuto otázku je možné se ptát.

    Chybnými informacemi můžeme zpochybnit sebe i channeling. Je nutno vždy rozebrat, kde se stala chyba. Zda vznikla že špatného spojení, nevhodnou otázkou či nepromyšlenou prací s informacemi. Zejména nekvalitní otázky často přinášejí úmyslně chybné odpovědi. Zkušenosti s vlastními i cizími omyly nám mohou být velmi užitečné. Výměna poznatků ve skupině je proto velmi účelná.

    Vedení výcviku zasvěcence

    Dohled na výcvik nového zasvěcence je úkolem instruktora případně inspektora. Podle své volby dochází začátečník ke konzultacím a referuje o svých výsledcích. Uvede, které božské síle položil otázky, jaké dostal odpovědi a co z nich pochopil. Také popíše výsledky svých meditací, psychoterapií i jiných procesů. Sdělí i významy snů, nemocí a událostí, jež zjistil. Instruktor sleduje jeho činnost, zejména rozvoj kvality vnímání a chápání souvislostí. Zejména to, zda ví v jaké etapě a kapitole duchovního vývoje právě je, jak se vyrovnává s požadavky výuky a kde je blokován.

    Ptá se Mistra, jaké připomínky má k začátečníkovi a hned je s ním probírá. Zjišťuje, zda se ptá více nebo méně než je vhodné. Vyhodnocuje i kvalitu jeho otázek. Omezuje tak prostor na hloupé a zbytečné otázky, protože by se mohly stát zvykem. Vysvětluje mu nejasnosti, například že změna Mistra je logickou součástí pokroku duchovního výuky. Pomáhá mu pochopit souvislosti a předává zkušenosti, ale vždy v souladu s jeho možnostmi. Zkoumá, zda nemá o Bohu nereálné představy a jaký je motiv jeho práce. Když se v diskusi objeví sporná otázka, nechá ho se na ni zeptat a verifikuje odpověď.

    Sleduje duchovní teorii, kterou mu dávají, ale nemá právo ji zpochybňovat, i když se liší od té, kterou dostává sám. Na rozdíl od všech náboženství není tedy instruktor channelingu duchovní autoritou ani nositelem ideologie, ani nikomu nezasahuje do duchovní výuky. Ta je totiž vedena božskými silami podle specifických znalostí a schopností zasvěcence. Podle potřeby mu může provést auditing, regresi či progresi nebo jinou psychoterapeutickou metodu. Pokud dostane souhlas božských sil, spojí ho s novou Inteligencí a ta mu sama řekne, jaké místo v jeho výuce bude mít. Sdělí mu své zkušenosti s Ní.

    Před první meditací ho poučí, jak se musí správně připravit a jakou vybrat hudbu. Pomůže mu dohodnout se s nadvědomím o Jeho připomínkách a předá mu zkušenosti. Pokud se zasvěcenec meditace obává, může požádat o asistenci instruktora či inspektora, nebo s ním bude alespoň v telefonickém spojení.

    Instruktor se také zajímá o vývoj podílu dobra a zda se nekontaktuje s nízkými či nebezpečnými silami. Je oprávněn to zjišťovat i na dálku a má právo zasvěcence hned vyhledat a varovat, pokud by to zjistil. Vysvětlí mu nebezpečí a zjistí, jaké to má karmické následky. Pokud by neuspěl, oznámí to ostatním zasvěcencům a podle instrukcí Mistrů ho vyřadí ze skupiny. Daleko častější jsou však snahy začátečníka zneužít channeling pro svá egoistická přání. I tyto sklony mohou mít těžké karmické následky a vyžadují zásah instruktora.

    Pocit při vnímání božské dimenze při komunikaci je o několik řádů slabší než v meditaci. I práce jednotlivých sil je v ní jiná. Mystika nepracuje s nejvyššími božskými silami, protože by meditace spotřebovala ohromné množství energie. Vysoké Inteligence jsou také příliš ohromující, což se v komunikaci téměř nepozná.

    Soužití s božskými silami

    Není jednoduché si vytvořit správný vztah k božským silám jako Učitelům, kteří ho táhnou k sobě, ale ne tak, aby mu říkaly co má dělat. Událost, Jejich odpověď či pocit vždy něco znamená a přijít na to je pravé učení. Jeho univerzální otázka je tedy, co je za tím?

    Zkušený zasvěcenec poznává, jaké mají jednotlivé dimenze rozšířeného vědomí poslání a ví, že rozhodnutí šestého či sedmého stupně nadvědomí je už konečné. Nemůže přestoupit Jejich případný zákaz. Vzájemný respekt je základem dobrého soužití, i když jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Praxe získaná dlouhodobými zkušenostmi je velmi důležitá i v mystice. Nejprve se odstraňuje nevíra spodku, pak křeče, pak i neposlušnost středu vědomí. Postupně roste důvěra, jež je základem odevzdanosti a rychlého bezproblémového vývoje a postupně si zvykají a lépe spolupracují. Přestane ohromení z Jejich nevyzpytatelné Jinakosti a Dokonalosti i své budoucnosti, i když je pro něj ohromující.

    Sebe by měl zasvěcenec chápat jako odměněného Bohem. Jeho duchovní výchova je darem Ducha, umožňující přínosy o kterých se může běžným lidem jen snít. Chápe, že jsou na něj kladeny vyšší požadavky, že musí jednat náročnějším způsobem, než je běžně zvykem. Pokud udrží dostatečně kvalitní přístup k výuce, má zajištěnu stálou ochranu a nemůže se mu nic vážného stát. Když by mu hrozil nějaký trest, včas se to dozví a může chybu napravit. Jedinou výjimkou jsou karmické tresty za staré hříchy, nebo zvláštní, velmi ojedinělé kapitoly duchovního rozvoje. V žádném případě se mu nestane, že celý život stráví na neúspěšném řešení svého problému, aniž ví, co vlastně měl vyřešit.

    Mnoho zasvěcenců má zpočátku problém srovnat se se stálou přítomností vševědoucích božských sil a Její aktivitou. Jsou na rozpacích, jak je mají přijmout. Mohou s Nimi kdykoliv hovořit, ale často nevědí, jaké místo Jim dát. Mají Jim s odevzdaností svěřit svou mystickou výchovu, ale často není potřebná důvěra a jistota. Pokud s Nimi nesouhlasí a jednají podle svého, musí počítat s následky svých činů za které berou plnou odpovědnost. Mohou se však zeptat, jaké problémy je čekají pokud prosadí své, nebo prodiskutovat alternativní řešení.

    Správný vztah je založen na principu hierarchie, jež platí jak pro Multiverzum, tak pro každého člověka. Vztahy mají odpovídat dokonalé organizaci, kde každá část rozšířeného vědomí má své místo, roli a odpovědnost. Běžné myšlení má samostatně vyřídit spoustu jednoduchých úkolů. Podřízený nesmí zasahovat do pravomocí nadřízeného, protože nemá takovou inteligenci a schopnosti. To je běžný problém většiny lidí - jejich ego, jež trpí mnoha chorobami - pýchou, naivitou a zlobou chce řešit své problémy, ale stále více se do nich zaplétá.

    Vyskytují se však oba extrémy. Takoví se zbytečně ponižují, modlí se za všechny maličkosti a i ty nejjednodušší otázky konzultují s božskou silou. Stále žijí ve strachu, aby náhodou nejednali podle svého. Mají často z božského křečovité reakce a to bolí oba. Při meditaci stále hledají, zda nedělají nějakou chybu a to bolí. Křečovitě reagují na každý podnět. Netroufají si s Nimi diskutovat. Nejraději by se nechali řídit jako roboti a jsou trpce zklamáni, když je božská síla za to tahá za nos nesmyslnými příkazy. Božské síly je budou učit tak dlouho, než pochopí, jaký je správný vztah. Hlavní význam komunikace je v potvrzení existence božského, což části ega stále popírají.

    Je určitým nedostatkem se vůbec ptát. Máme vše vědět průnikem intuice a komunikace je jen nutným počátečním odbočením z cesty. Je však nutné mít jistotu, zda se skutečně hovoříme s božskou silou a nikoliv s naším vychytralým egem, jež si na Boha rádo hraje, nebo s nějakým nízkým duchem. Katastrofou by bylo nevědomě pracovat s temnými silami. Na to je nutné mít někoho, kdo nás může kontrolovat a případně napomenout.

    Někteří zasvěcenci mají po určité době sklon božské síly přesvědčovat, aby jim povolily to, co zakázaly. Je však možné žádat jen dvakrát. Poté by už mohli být potrestání, i když by jim to povolily. Tresty jsou často z našeho hlediska přísné, dokonce i smrt úrazem je chápána jen jako dočasné přerušení duchovní práce.

    Účinek meditace na soužití s božskými silami je o několik řádů vyšší než u komunikace. Zkušenější zasvěcenec už vnímá svá nadvědomí zcela přirozeně jako svoji součást. Cítí je trvale v ponoru, jež je zprvu statický, pak dynamický. Aniž to lze zvenku poznat, božské síly ho samy oslovují a diskutuje s Nimi. Mnohokrát se setkal s tím, jak mu zasáhly do života, nejen ve snech a odpovědích, ale i ve hmotných událostech, jež umějí ovlivňovat. Není to nic zázračného, i když se to tak nezasvěcenému jeví. Neptá se na vše, co má dělat, nekonzultuje všechna pro a proti jako dříve, protože se naučil poznat v pravou chvíli jak se rozhodnout. Umí stále vnímat postoj hierarchie nadvědomí končící v Absolutnu Dokonalejší intuicí pozná, kdy ho zkoušejí a kdy si dělají legraci. Dlouhodobou praxí získá jistotu v Jejich vševědoucnost a neomylnost a je schopen Jim dát správné místo, aniž by se Jich bál. V meditacích do Nich vstupuje a ví, že jsou úplně Jiné, než se jeví začátečníkovi. Zná, jaký je hlavní pocit Boha, ale neví, co vše je v Něm. Stále má sklon chápat Ho z lidského pohledu.

    Extrémně rozšířené vědomí má občas problémy s vlastní stabilitou. I u něj se občas projeví nechuť některých částí být tak silně ovlivněn božskými silami a přenášet meditační stav do běžného života. Nechává aby hovořily či pracovaly samostatně skrz něj i když spodek a střed ne vždy dokonale chápe proč dělá to, či ono.

Veškeré dotazy Vám velmi rád zodpoví sám autor R.Palka@stk.cz