Rozšířené vědomí mystického channelingu XIV.
Ing. Roman Palka

    

Etapa odevzdání se

    

Etapa odevzdání je ze všech nejdelší a nejobtížnější, zejména zpočátku. Jen zasvěcenci s těžkým karmickým zatížením znají ještě silnější procesy v temné noci duše. Ego si totiž rádo nechává poradit od božských sil, na chvíli do nich i vstoupí, dokonce i stálý ponor se příjemný. Odevzdat však vládu nad individualitou téměř neznámým silám, stát se v ní jen okrajovou a natrvalo vstoupit do zcela nového neznámého Světa, kde nic zcela nechápe a vše nechává plynout bez mentální aktivity, je již mimo ochotu ega.

   

I když uznává Jeho velikost, zvyk je železná košile. Stále vychází ze starého, omezeného, napadeného omyly a leká se Nového neznámého, Čistého a Dokonalého. Cítí, že by bylo ochuzeno o svoji navyklou roli nejvyššího arbitra. V božském světě plném archetypů, tj. komplexních informací o Stvoření i Absolutnu, je se svými rigidními emocemi a tupým pomalým myšlením zcela mimo Hru. Stále srovnává své dojmy z božského světa se spíše nevědomou představou o Něm, jež je však zcela nereálná. Nemůžeme si brát z Boha jen to, co by se egu líbilo. Proto se stále brání nejistotou. Vnitřně si již uvědomuje nutnost smíření se s ezoterikou života, světa a hierarchií své osobnosti, kde vše je trochu jiné než si původně myslel. Stvoření je takové jaké je, protože takové z podstaty musí být. Mnohokrát si vzpomene na de Chardinova slova "...Vstup do prostředí, které je od základu nové, se nemůže obejít bez vnitřních hrůz proměny..."

   

V meditačních terapiích procházejí zesíleným strachem z ohromujícího božského světa, který nechtějí přijmout. Tíseň v meditaci i mimo ni je terapie odporu ega vůči pronikání božského. Aby ji odstranili, museli by prožít pocit jako jediný a věčný. Byla by to nepopsatelná hrůza z definitivního a neodvratného konce známého, kde si ego rozhodovalo ve svém malém, ale jistém světě. Destabilita v meditaci se zvyšuje úměrně s hloubkou ponoru a její délkou. Proces je někdy tak náročný, že zasvěcenci mají pocit, jako by božská síla zkoušela, kolik vydrží. Opouštějí známý svět lidí a vstupují do nového, málo známého světa bohů a božstev, jež je vědomě virtuální. Zde vidí, že budoucnost je opravdu známá a že si mají na to zvyknout. Už vědí, že život může mít i jiné formy než zná. Čas tu není okamžik mezi budoucností a minulostí, ale plochou, jakýmsi úsekem, kde je vše víceméně známo. Ten se vývojem dále zvětšuje. Nemají však hledět na konec vývoje, ale jen na nejbližší kroky, stejně nemohou rozumět všem souvislostem. Chápou, že měli nesmyslný strach z toho, že navždy ztratí kontrolu nad sebou. Při meditaci také stále hledali, zda někde nedělají chybu a dávali si vinu za svoji nedokonalost. To bolí, jako každá křeč a nepřijetí. Jde o to se pustit ega a spočinout zcela a bez pochybností v Bohu. Vědí, že jsou v božském světě dokonale chráněni, ale přesto má jejich ego dlouho strach a nevěří Mu stoprocentně, zejména jeho nejspodnější části. Chvíli trvá než pochopí, že všechny prožitky řídí jeho vyšší Já a až k Němu bude mít dokonalý přístup, přestane se i spodek lekat. Vrací se přece Domů.

   

Zasvěcenci s větším množstvím rigidních nevyvinutých částí vytažených z podvědomí mají později i několik let zcela odlišné procesy. Jsou v nich bolestivě proměňováni božskou silou. Používá na to energii podobnou tísni, jež transformuje nevyvinuté části a obrušuje nepřijímání Jinakosti Boha. To ovlivňuje i jejich obsah.

   

Transformují se meditacemi, jež jsou spíše výukovými lekcemi a operacemi, než Jeho relaxací, jak zažili v počátcích. Proces probíhá i účinkem událostí, tísnivých snů a proudů v nevědomí, což je vysoce energeticky náročné. To způsobuje určitou bolest a únavu. Je to však daleko méně energeticky náročné než ohromením vysokými božskými stavy, což je vhodné pouze pro vyspělejší části. Nerozvinuté části nejsou schopny pracovat s vysokou kvalitou. Jsou totiž duchovně málo aktivní, bojí se a brání vývoji. Raději by se kamkoliv schovaly. I během dne dochází k vyměňování částí vědomí za jiné a tím se mění schopnosti zasvěcenců. Vznikají problémy s křečí, když se přetížené a nezralé spodní podporované Horním snaží všechny úkoly zvládnout. Odpor vůči křeči je však zase křeč. Lépe je nechat ji projevit, ale nepodporovat. Práce s nerozvinutými částmi psychiky je podobná procesům temné noci duše..

   

Bez transformace silných částí spodku by tyto nezralé součásti osobnosti brzdily vývoj. a chtěly by rozdělit rozšířené vědomí, takže by vzniklo ještě daleko nebezpečnější ego. Je nutné být přátelský ke všem částem osobnosti a nechat je aktivovat aby postupovaly vzhůru po krocích. To však duchovní vývoj velmi zpomaluje, protože jich je velmi mnoho. Jsou jim trvale zablokovány hluboké ponory. Stálý klidný božský pocit se během třech let po krocích zvyšuje jen na 45 procent, větší by byl příliš energeticky náročný. Vnímavost se plynule zvětšuje. Rozpomínají se na zapomenuté pocity a zážitky z ohromujících meditací a zpracovávají je. Slabými proudy nadvědomí je božské připravuje na přijetí Jinakosti božského hyperprostoru Vědomí, jež je v Dokonalosti proudu archetypů. Poznávají se jako střípek Absolutna. Musí strávit tyto i další ezoterické poznatky. Je pro ně obtížnější bez hlubokého ponoru stále vnímat božské a nerozvíjet zvyky ega, ale mají menší destabilitu a je to i zkouška vztahu k mystice. Myšlení si více uvědomuje, že bez nadvědomí nemůže kvalitně pracovat.

   

Duchovní vývoj zasvěcence je po několik let charakteristický střídáním zcela odlišných kapitol práce se spodními a Horními částmi rozšířeného vědomí. U vyspělejších tento proces probíhá v daleko kratších časových úsecích a pouze v částech meditace. Běžným lidem se musí tato energie tísně proměnit v děje a tak je vývoj ještě pomalejší. Proces je náročnější a bolavější, než si původně mysleli, ego se brání únavou a skrytým odporem. Božské jim vyčítá lpění na lidském, pasivitu a malou vůli k sebepoznání.

   

Nemají si vytvářet zbytečné plány ani hodnocení, nic nesmí stát v cestě mystickému procesu. Poprvé se jim daří nalézt dostatek vůle požádat nadvědomí Já o samostatné jednání v určité záležitosti či vztahu a tak se ujišťují, že jedná skutečně kvalitněji a dávají Jim pak ještě větší prostor. Jsou vedeni k vyrovnanosti, jež je uprostřed krajních pocitů. Ego postupně vyklízí pozice, ale má obavu uvolnit prostor pro rozhodující postavení božské síly. Zasvěcenci poznávají, že význam Stvoření je také v někdy bolestivé cestě k Absolutnu. Je to výchovný trenažér a meditace jsou pouze extrémně intenzivním životem.

   

Božských pocitů je daleko více a jsou mnohem složitější než si původně mysleli. Závisí na tom, čím se právě zabývá, tvoří také kruh. Někdy zasvěcence šokují. Nelze opomíjet nepříjemnější archetypy života. Pasivita však není na místě ani v etapě odevzdání ani při destabilitě. Nevyřeší se nic přetrpěním nepříjemných pocitů, ale poznáním jejich příčin. Uvědomují si, že kdyby přijali zážitky božského v jejich úplnosti, životní styl ostatních lidí i jeho dřívější by definitivně opustili a i toho se trochu obávají. Už nyní se mu hodně vzdálili. Pochopili, že se bojí, že by neměli jak žít, ale zapomněli uvažovat nad tím, co božské nabízí. Musí se znovu a znovu ujišťovat, že Pravda je jim blíž než jakákoliv iluze. Pokud by se chtěli zabývat jen svou představou mystiky a opomíjet ostatní život, byli by všemi prostředky upozorňováni na svoji chybu. Bůh není útočiště před světem, je Jím samým. Své disharmonie nelze opustit, ale poznat a očistit.

   

Učí se používat psychoterapeutické techniky i během dne. Účinná je například harmonizace kroužením v těle, kde se tísní objeví odpor ega vůči procesu a může se rychle obrousit. Stále musí klidně vnímat Přítomnost božského a být otevřeni náhlým průnikům instrukcí Jeho vědomí. Naštěstí dobře vědí, že dokonale hlídá jejich duševní zdraví a o vše se postará.

   

Zcela novou a neznámou skutečností je poznání, že v meditacích prožívají ohromující odraz svých problémů (kritika druhých, osamocení, strach, nedostatek lásky, skepse) v božském podle principu podobnosti světů. Meditace jsou totiž vždy spíše terapiemi. To je nutí se se svými problémy důkladně zabývat, pojmenovat je a napravit. Často také bolestivě obrušují jejich disharmonie a nepřijímání. Nepochopení této skutečnosti by mohlo vést k určité skepsi, jak to zažili mnozí laici. Podobně je to u destability, jež je šokem zbytku ega v ponoru, nikoliv božským pocitem.

   

Statický ponor se změnil na dynamický, jež je věčným vířivým tancem Boha. Ten také prochází mnoha úrovněmi, nové abstraktní proudy archetypů božské Jinakosti ve vizích a pocitech ho vždy znovu trochu destabilizují než si zvykne. Je pak ve stálé, ale zeslabené meditaci. Do vědomí mu vstupují božské pocity jako svaté obrazy podobně jako v meditacích. Vize tunelů, mandal a proudů vířících archetypů v kouli mají hlavní účel transformaci částí vědomí a současně jeho celkové rozšíření.

   

I v této etapě zasvěcenci občas procházejí kapitolami temné noci duše, kde se odkrývají a léčí zbylé disharmonie. Nejsou však již tak časté a silné. Pokud se s nimi nechtějí zabývat, potkají je v životních událostech. Musí odložit vše staré a nezralé, dětinské. Nadvědomí je trestá i za křeč v jednání. To, co dříve poznávali verbálně, teď mají provést vnitřně. Oprostit se od zkušenosti, hloubání a paměti, to jsou pouze lidské přístupy. Zvyk nahrazují ztotožněním se s proudem Života. Přestávají povrchně hodnotit a odsuzovat, jen vnímají souvislosti z božského pohledu. Učí se nebát se ezoteriky, protože to, čeho se ego bojí je stejně Jiné, než si myslí.

   

Učí se správně žít tím, že si uvědomí chybný odstup ega od Boha, Života a odevzdají se Mu. Nemohou pouze utíkat do ponoru, to by byli potrestáni. Obyčejný denní život má také svou neopakovatelnou krásu. Otázek již dávají méně, jen sledují, co jim jejich Já pošle. Vnímají současně své vědomí i nadvědomí, chápou je již jako svou součást, ale spodní stále nechce podléhat Hornímu. Dlouho trvá a bolí to, než dojde při snaze obou k určitým změnám. Opět se osvědčuje přesvědčovat spodní části, že se nemají čeho bát, protože horní si s procesem dokonale poradí. Uvědomují si malost ega, jež se ozývá stále slaběji. Bohu se nedá odevzdat napůl, jinak vznikne neplodný nesmysl.

   

Snaží se správně pochopit svou virtuální individualitu, která je i není skutečná. Otvírají se božské Lásce, bez Ní je Stvoření jen dokonalým strojem. Od lidské se liší naprostým zaměřením na druhé, které chápe jako součást Sebe. Je správným přístupem k životu, Bohu, sobě i druhým. Propojuje všechna vědomí ve věčně živém, vyvíjejícím se organizmu Stvoření.

   

Po dohodě dostávají malé šoky ve formě krátkých, ale intenzivních zážitků Jinakosti vyšších dimenzí, aby se psychicky otužili proti destabilitě. Pak si volají jednotlivé dimenze a procházejí Jejich pocity a nakonec všemi najednou, aby se vytvořily harmonické vztahy. Není to snadné, liší se od sebe tak mnoho...

   

Jejich ego se však stále leká vtahování do božského v meditaci, tak ohromující je to zážitek, který mu vyvolává bolestivou a panickou křeč. Raději požádají božské síly o skryté zesilování vlivu na jeho úkor. Božské souhlasí, jen doporučuje aby se zasvěcenci více otevřeli a hledali zbylé bloky.

   

S překvapením zjišťují, že mystika nevede k automatické úpravě všech nedostatků, ale každý je konfrontován se všemi zesílenými problémy a musí se sám rozhodnout, co s nimi udělá. Učí se do hloubky prožívat pocity, vize, sny a situace. Proces není rychlý ani bezbolestný. Roste i dimenze jejich instruktora nadvědomí, od kterého dostávají stále náročnější výuku. Dimenze 5,3 je ještě lidskému myšlení blízká, ale 5,5 a zejména 5,8 pro pokročilé je hodně vzdálená, ale již velmi blízká Bohu.

   

Pro ty, kteří mají stále strach z Jinakosti Boha a málo odevzdanosti je možným řešením dohoda o přijetí nižší božské síly 4,8mé či páté dimenze. Ty již znají a přechod do Ní by byl rychlý a téměř bez problémů. Po čase by se mohli domluvit o dalším postupu výš. Mohou rovněž svoji situaci prodiskutovat s božskými silami a zvážit jejich návrhy i důvody dosavadního postupu. Odevzdávají pak vládu nad osobností nadvědomí Já a učí se vnímat vedení božskými pocity. Je to vlastně mystická smrt ega a vzkříšení z mrtvých. Nadvědomí jim ukazuje, jaké to v Něm bude, aby se tak nebáli, nejprve v meditaci, pak na chvíli i mimo ni. Tak prožijí vyšší vědomí bez přítomnosti strachu, smutku a destability. Opakováním se zkušenost upevňuje, přepojování přichází častěji a zcela spontánně. Myšlení si zvyká na svět Boha i svoje podřízené postavení. Dostávají první dary Ducha, známé jako charisma osobnosti. Nejprve ve snu, pak i ve dny zažívají překvapující a ohromující přepojení na božské Vědomí. Schopnosti jim rostou úměrně s rozšiřování vědomí.

   

Božské síly volí na každého zasvěcence jiný postup podle jeho specifik. Málo rozvinutí zůstávají dlouho dole a rozmělňuje se jejich spodek spodku. Ty, kteří mají dostatek vyspělosti a odevzdanosti nejprve transformují kvalitnější části do vysokých stálých ponorů a až pak upravují spodní části, jež začnou klást odpor. Někteří mají problémy jen v meditacích, jiní spíše mezi nimi. Méně odevzdaní se drží lidského světa i když je plný nedokonalostí. Božské síly je vytrhávají tím, že jim zesíleně ukazují lidskou nekvalitu, aby rychleji přešli k Bohu. Poznávají s bolestí, že náš svět není tak vyspělý a harmonický jak si vždy namlouvali. Vnímají sevření okolím nejen špatnou hudbu a zlými lidmi jako dříve.

   

Nespokojenost s malým ponorem, stálou únavou nebo pomalou nápravou problémů hledá východisko v ještě větším urychlování vývoje, což situaci ještě zhoršuje. Božské síly jim doporučují zvolnit příliš vyčerpávající tempo. Musí udržovat stabilitu duchovního vývoje výběrem hudby i myšlenek, aby nedocházelo k přetěžování.

   

Po této zkušenosti se proces uklidňuje. Zasvěcenci již mají dostatek zkušeností a vzájemně si pomáhají. Psychickou podporou je jim i životopis Jiddu Krišnamurtiho (1895-1982), který touto cestou prošel.

Vliv jejich nadvědomí je ohromný, i když pracuje stále dosti skrytě a latentně. Dolní se občas snaží něco vymyslet, ale Horní reaguje obsáhlejšími pocity, které nejsou vždy zcela konkrétní, někdy jen vedou jak je potřeba. Místo myšlenek nečekaně naskočí vize symbolu, popř. symbolického děje, jež přesně vyjadřuje situaci. Nese je protékající proud blažených božských pocitů, jež dávají klid, pohodu a nadhled. Nikam nespěchají, jen prohlubují prožívání a vnímání. Vnitřní proud se občas rozeběhne do složitých vizí fraktálů v nekonečném Prostoru. Objevují se silnější záchvěvy božské energie, které odosobňují a mění vědomí v čistý prožitek. To mění jejich chápání sebe, už nejsou tělem, ale těmi proudy i Hyperprostorem samým.

   

Už vědí, co jim chtějí události života říci. Jejich problémy měli ještě jiné významy, než si doposud mysleli. Nevěděli, jak silně jsou do nich zapleteni. Od páté dimenze jim přicházejí útržky z jejich minulosti a budoucnosti, aby je připravily na svět podstaty za dějem. V božském vědomí poznávají zákonitosti i proměny a neverbálně si uvědomují mnohé souvislosti. Učí se procházet životem - Stvořením po chodníčcích jako v meditacích, pozorovat Ho, přemýšlet o souvislostech a prožívat střet svých názorů a Reality.

Veškeré dotazy Vám velmi rád zodpoví sám autor R.Palka@stk.cz