Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše
Ilona Ondráčková

Hned v úvodu se přiznávám, že knihu s názvem Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, která je považována za praktický návod, jak zlepšit vztahy od autora Johna Graye jsem nikdy nečetla.  Pouze jsem si  její název vypůjčila. A možná i to je důvod mých patálií s druhým pohlavím. I když se o pochopení mužů intenzivně pokouším celý svůj život. Přesně tak dlouho, jako se snažím najít lásku.

Nejdřív jsem to tedy zkoušela podle znamení. Jsem blíženec a podle knih se k blíženci hodí vzdušná znamení a některá ohnivá znamení. Jenže potom mi to zkomplikovaly ascendenty. Ty jsou totiž taky dost důležité z hlediska poznání toho, s kým můžete vytvořit kompatibilitu. A vyvrcholilo to obdobím, kdy jsem hledala muže určitého znamení a jako naschvál mě kontaktovali samí rozevlátí blíženci. Zhnusena blíženci jsem obdržela vysvětlení od astrologa, že se nemám muži zbytečně rozptylovat a mám raději něco dělat sama se sebou!

Tak jsem to zkusila přes karty. Na každého potenciálního objeva jsem si zkoušela vyložit karty. Když vycházelo něco vyloženě negativního, vysvětlila jsem si to jako zkoušku osudu. Mým objevům myslím bylo absolutně fuk, co jsem za znamení a karty si na mě taky určitě nikdy nevyložili. Imponovalo jim většinou, že mám byt, velké děti a hezky se směji.

Numerologie nebyla špatná ale nikdy jsem stejně nedokázala spočítat dopředu, co že jsem to vlastně potkala za číslo.

A tak mi do cesty vstoupily reiki. Stala jsem se kanálem léčivé vesmírné energie. Vysílala jsem jak divá. Na toho zadaného a jeho partnerku jsem přímo vysvítila hvězdné nebe. Energii sežral celou a vůbec nic. Natož vztah!

Potom jsem se dozvěděla o léčivých účincích kamenů. Ověšela jsem se od hlavy k patě. Kdyby mě náhodou někdo hodil do řeky, už bych asi  nevyplavala. Chlap, omámený mou aurou, změněnou účinkem kamenů a který by se mi líbil zase ani ťuk. Zato těch ostatních! Jakoby je seshora shazovali.

Zkusila jsem tedy šamanismus. Bubnovala jsem na buben vyrobený z kozí kůže, svolávala svá silová zvířata, cestovala jsem dolním světem. Chlapi jak začarovaní. Pořád mi mleli jen o sexu. Žádné duchovno, žádný vztah.

Zkusila jsem tedy svíčky. Červená svíčka vášeň, kterou jsem si zapálila doma v ložnici mi málem vyšroubovala palce u nohou. Svíci s názvem láska pochopitelně v krámku už neměli. Vyprodáno. Když jsem se pokoušela alespoň sehnat kontakt na muže, který dodává energie lásky a vášně svíčkám, odkázali mě na Čínu. Tak jsem  zkusila vysolit byt. Další očistná procedura. Po celém bytě jsem rozsypala očistnou sůl a tančila oslavné tance. Děti prohlásily, že pokud nepřestanu blbnout, tak se mě zřeknou. Tak jsem si řekla, že za to mi fakt žádnej chlap nestojí. 

Vykašlala  jsem se na všechny čáry máry a vyrazila jsem do hospody na pivo. A tam jsem ho potkala. A pozval mě na výlet. A na večeři. A potom domů. A chtěl vztah. A zajímal se o mě. O to, co si myslím. A já jsem se toho zalekla. A chtěla jsem čas. Chtěla jsem spoustu času na to, abych mohla najít sama sebe. Takže nakonec se on vrátil na Mars a já trčím zase zpátky na Venuši.