Pražské Jezulátko
Ilona Ondráčková

Původem ani historií Pražského Jezulátka jsem se nikdy nezabývala -  ale už zhruba patnáct let patří do naší domácnosti.

Zasklený obrázek Pražského Jezulátka v dřevěném rámečku mi přišel poštou od mojí babičky v době, kdy jsem měla  už obě dcery. Nikdy dost dobře nepochopím, odkud babička čerpala tu lásku, starost, péči a především čas myslet na celou svou rodinu. Myslela na všechny své děti, vnuky i pravnuky a modlila se za ně. Modlila se i za své nevěřící, pošklebující, pubertální a nevědoucí členy rodiny. Dnes už vím, že není modlení jako modlení. Každá činnost, kterou provozujeme vypovídá především o našich vlastních kvalitách.

Obrázek Jezulátka jsem pověsila starší dceři nad postýlku a považovala jsem ho za jejího osobního strážce a  její ochranu. Když Karolínka dorostla do puberty a začala si nad svou postel vylepovat plakáty svých idolů, skončilo Jezulátko v krabici ve skříni. No a vloni na podzim při úpravách bytu se Jezulátko zabydlelo v kuchyni vedle mikrovlné trouby. Bez ohledu na to, zda něčemu,  někomu nebo v Něco věříte - ta láska babičky, v obrázku Jezulátka pořád je a cítím ji, přestože babička tady už není několik let.

Pražské Jezulátko: (čerpáno ze  zdroje o  Klášteru Pražského Jezulátka v Praze)
Svatyně, v níž je uchovávána a uctívána světoznámá soška Pražského Ježíška, se nachází v Praze na Malé Straně v Karmelitské ulici. Kostel, zasvěcený Panně Marii Vítězné a svatému Antonínovi Paduánskému, je každoročně cílem statisíců věřících z Čech i z celého světa. Kostel Panny Marie Vítězné je zároveň kulturní a uměleckou památkou světového významu. Mimořádně dobře dochovaný barokní interiér zdobí díla nejlepších českých umělců 17. a 18. století…

Pražské jezulátko pochází ze Španělska.
Legenda vypráví o tom, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy.

Když se roku 1556 vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala do Čech, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.

Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. V té době zuřila v Evropě Třicetiletá válka a ani Ježíšek nebyl ušetřen, když saská vojska obsadila roku 1631 Prahu. Teprve v roce 1637, po svém návratu do Prahy, nalezl pohozenou sošku otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan. S bolestí však zjistil, že má Ježíšek ulomené obě ruce. Zdálo se mu v tu chvíli, že mu Ježíšek říká:
Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi,
dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj,
jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!

Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky. Vynaložený zlaťák se bohatě vrátil, když začal malý Ježíšek žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Byla mu připisována zázračná uzdravení a mimo jiné i záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. Roku 1651 byla soška nošena jako poutník po pražských kostelích a roku 1655 slavnostně korunována pražským biskupem. Dnes připomíná tuto událost výroční slavnost, připadající na poslední květnovou neděli.

© Klášter Pražského Jezulátka