Stáří, smrt a nemoc z přesvědčení
Iva Hédlová

Síla, kterou mají naše myšlenky a z nich vyplývající přesvědčení, daleko přesahuje náš citový život. Nejvíce patrný je jejich vliv na tělo. Jen si uvědomme, jaké jsou v nejrůznějších kulturách velmi rozdílné zkušenosti se stárnutím. Při výzkumu životních podmínek společností, ve kterých jsou i lidé vyššího věku fit, dokonce i století lidé se ještě koupají v chladné řece nebo jezdí na koni, aby bylo zjištěno, že zde mají naprosto jiný základní postoj ke stáří. Panuje zde přesvědčení, že s přibývajícím věkem jsou lidé stále lepší, moudřejší, rozumnější a disponují většími srdečními kvalitami S věkem roste i postavení člověka a jeho vážnost. Mladší ke starším vzhlíží a často jim i závidí. Stáří je životní období, na které se lidé těší. Starý člověk se nadále plně účastní společenského života. Přesvědčení o souvislosti mezi stářím, nemocí a úpadkem zde neexistuje. Jestliže tento způsob pohledu na stáří srovnáme s postoji, které zaujímáme ke stáří u nás, může se náš zmocnit úzkost.

Deepak Chopra kdysi popsal experiment, který byl proveden v polovině osmdesátých let na univerzitě ve Stanfordu (USA). Skupina sedmdesátiletých lidí strávila několik týdnů v prostředí, které bylo zařízeno jako v padesátých letech. Všichni členové se měli chovat tak jako před lety. Všechny časopisy a noviny, které mohli číst, byly z té doby. Diskutovalo se o Chruščovovi, promítaly se filmy z tohoto období, nosily se šaty podle tehdejší módy, poslouchala se stará hudba a tak dále. Na začátku a na konci experimentu se účastníkům měřila výška těla, hustota svalů, síla hmatu, délka prstů, krevní tlak a vůbec bylo provedeno mnoho jiných tělesných testů. Podivuhodné bylo, že se již za několik týdnů proces stárnutí zastavil. Délka prstů, tělesná výška, síla hmatu, hustota svalů se zvýšily, krevní tlak se stabilizoval. Lidé, kteří předtím byli stěží schopni se sami obléci nebo se sami najíst, náhle odmítali jakoukoliv pomoc a pohybovali se bez námahy. Mnozí se cítili tak nabiti energií, že chtěli jít tancovat. Vesele se bavili dlouho do noci a byli stále čilejší. A to vše jen proto, že věřili, že jsou opravdu o třicet let mladší.

„Umírání v životě je opravdové tajemství“, řekl mi jednou můj známý mistr věnující se súfismu. „Žít znamená milovat. A milovat znamená odpouštět, vznášet se spolu se vším ostatním, proudit se všemi změnami.“ Myšlení je zhutněný duch, tělo je zhutněné myšlení. Proto je naše tělo v nejvyšším smyslu duchem. Je výsledkem našeho přesvědčení, každý názor, každý pocit, každá představa, ať pozitivní neb negativní, ovlivňuje tělesné prožívání, tělesné, duševní i duchovní zdraví. Vědomý styk s přesvědčeními, představami, pocity a především s řečí může změnit srdeční kvalitu i tělo. Informace uložené v tělesných buňkách a deoxyribonukleové kyselině mohou být znovu zaktivovány určitými podněty, například Pěti tibeťany ve spojení s dechem a afirmacemi. Potom mohou být načerpány informace z hluboké moudrosti našeho těla a orientovány na ducha. Následkem je, že se oživí poznatky, zasypané vědomostmi z naší „živé knihovny“, které čekají na to, aby se mohly znovu ukázat. Skutečné vědomosti mohou být opět vyvolány a nově prohloubeny jen z hlubiny našeho těla a jeho vědomí, z koutů našeho srdce. Všechno ostatní je informace pro intelekt. Teoretické vědění není možné prohlubovat a realizovat, dokud si opět neuvědomíme a znovu neztělesníme nevědomí jako informaci v těle, která je hluboce uložena a zasypána.

V okamžiku, kdy si naše tělo uvědomí moudrost, která je v něm, a tvůrčí inteligenci vlastního ducha, může zreorganizovat a obnovit svou strukturu. Obnovená struktura zahrnuje různé roviny, které tvoří náš celek. Je to: zdravá fyzická forma se všemi čirými tekutinami a tělesnými šťávami, prohloubení citové a srdeční roviny, zvýšené vnímání všemi našimi pěti smysly (zrak, čich, sluch, chuť, hmat), zbystřený intelekt a bdělý, jasný duch. Obnova tělesné substance, uvolnění vlastní inteligence a informací z našich buněk i DNA vede k přeměně. To znamená vybudování nové struktury hmoty a s ní souvisejících vrstev. Zároveň se odstraní staré blokády a naprogramování. „Vyhnání z ráje“, naše odvěká rána, od ostatních lidí a od světa, se odstraní v míře, v jaké znovu objevíme svůj vnitřní potenciál, zaktivizujeme a rozvineme vlastní inteligenci a moudrost srdce. Potom se můžeme znovu vrátit domů. Cesta vede přes náš živý dům, vystavěný z biliónů buněk, přes nejdrahocennějšího a nejintimnějšího přítele, naše tělo. Zde, v něm a pomocí něho, můžeme sami sebe poznat jako „korunu stvoření“, jako opravdového člověka, jako prapočátek, jako neohraničenou bytost, kterou jsme vždy byli, stále jsme a navždy budeme.

Alchymie těla, transformace srdce pro mě znamená hluboce prožívat nejvyšší tvořivou sílu v každé buče, v každém koutě a části těla. To znamená nechat tělem pronikat zářivou diamantovou esenci neohraničené bytosti, jejíž substance je čistá láska bez postranních úmyslů. Tento prožitek je často provázen proudící vděčností vůči sobě samému, stvoření a celému životu. Hloubka a vznešenost této vděčnosti se dá slovy jen těžko popsat. A pak se může stát, že se uvnitř sebe a svým tělem, v centru své bytosti spojím s esencí prvotního Tvůrce, prožiji, že jsem jeho částí, jako čistá esence já jsem, spojen se vším, co existuje... nejprve na krátký okamžik, kterou se jednou změní v okamžik věčný.

Autor: Maruscha Magyarosy

Iva Hédlová podle Pět Tibeťanů a inteligence srdcí

Ve spolupráci s www.zdravi4u.cz