Slovo o holotropním dýchání
MUDr. Zdena Kmuníčková

Velmi zřídka potkávám někoho, kdo o tomto fenoménu léčby a výchovy "Jak žít" slyšel. Ještě vzácněji potkávám někoho, kdo je s ním dobře obeznámen nebo dokonce jej prožil. Takže existuje jakési matné povědomí, že je to věc nebezpečná, temně podivná a bláznivá. Nevědomost sice nečiní hřích, ale zavádí od skutečnosti a to většinou velmi daleko.

Proto zde uvádím základní informace :

Metodu holotropního dýchání vytvořili profesor Stanislav Grof a jeho žena Christina v sedmdesátých letech dvacátého století. Mnoho let ji používali v psychoterapeutické práci u pacientů s nejrůznějšími obtížemi. Měli úspěch v situacích, kde jiné metody neuspěly. Pomáhali často účinně bez použití léků umělého i přírodního původu. Často i při jejich užití významně podpořili jejich účinek /práce s nevyléčitelně nemocnými/. Později se manželé Grofovi věnovali pečlivé výuce terapeutů po celém světě. V mnoha zemích jsou skupiny lidí, kteří se věnují holotropnímu dýchání.

Metoda sestává z několika kroků :

1/ Zájemce je vyšetřen buď osobně terapeutem nebo pomocí speciálního dotazníku, zda nejsou tělesné nebo duševní důvody, proč by jeho účast byla nevhodná. Důvodem může být jakékoliv vážnější postižení zdraví.

2/ Zájemce se zúčastní speciální přípravy na průběh nadcházející akce.

3/ Většinou se setkávají lidé ve skupině, rozdělí se do dvojic. Jeden z dvojice se pohodlně uloží na matraci a hotoví se k "dýchání". Druhý se pohodlně usadí v jeho těsné blízkosti. Dýchající má šátek na očích nebo jen prostě má oči zavřené. V průběhu seance se nehovoří. Přísedící se pečlivě o svého svěřence stará. Začíná se relaxací a nácvikem plného dechu. Přidá se určitým způsobem sestavená hudba, velmi emotivně působící. Ležící účastník dýchá asi 15-20 minut o něco hlouběji a rychleji než je zvyklý.Přitom vnímá hudbu, pokud možno o ničem nepřemýšlí a jen pozoruje, co se děje v jeho nitru a co mu sděluje jeho tělo. Dostává se do stavu, kdy je vnímavější k sobě a ke svému okolí nejen v tu chvíli, ale i ke svému životu vůbec. Vědomí je rozšířené, prohloubené, jiné, než každodenně bývá.Říkáme, že jde o změněný stav vědomí. Může se však kdykoliv, v mžiku, vrátit do onoho každodenního stavu. Sezení, vlastně "ležení", vnímání hudby a prožívání pocitů, představ, vizí trvá většinou dvě a půl hodiny. O "dýchající" se stará nejen jejich družka nebo druh z dvojice, ale i skupina vyškolených pomocníků - facilitátorů. Odborně pomáhají všude, kde je třeba, aby průběh metody byl zdárný a užitečný. Nad celým děním má dohled a nese zodpovědnost erudovaná terapeutka, terapeut. Pozor však, na svém místě jsou zde jen terapeuti vyškolení profesorem Grofem, institucí, která se nazývá Grof Transpersonal Training.

4/ Když výše popsaný proces dozní, všichni se zklidní a odpočinou si. V našem uspořádání následuje lehká svačina a po ní se členové dvojice vymění. Opakuje se vše, co probíhalo předtím.

5/ Potom lze podat pozdní oběd a doporučit ztvárnění, zdokumentování prožitků a pocitů kresbou v podobě mandaly.

6/ Posledním krokem je " sdělování", kdy si účastníci navzájem vypravují, co během celé doby prožívali nebo dosud prožívají. Každý sděluje jen to, co si přeje sdělit a jen tolik, kolik považuje za vhodné pro sebe. Nicméně každé sdělení obohacuje všechny přítomné a oni jsou za to vděčni.

Nyní nastává otázka, proč toto vše děláme, proč jde o to, aby se naše vědomí rozšířilo, prohloubilo, ocitlo se mimo každodenní vyjeté koleje, mimo každodenní vzorce uvažování a pociťování ? Proč máme být vnímavější, pozornější k sobě a ke všemu, co nás obklopuje - k nejbližším, k ostatním lidem, k celé přírodě ? To, že víc postřehneme, víc pochopíme a porozumíme, nám pomáhá nacházet správnější, lepší řešení v našich životních situacích. Je nasnadě, že jsme pak klidnější, spokojenější, víc si věříme a více si uvědomujeme svou hodnotu, kterou nemůže snížit žádná naše, námi poznaná chyba. Vše co prožíváme v průběhu holotropního dýchání přispívá ke zmírnění, někdy i vymizení duševních a některých tělesných obtíží. Samozřejmě, že tato metoda, stejně jako všechny ostatní, nepomáhá vždy a u všech obtíží. Vždy je třeba brát zřetel na všechno moderní poznání medicinských a jiných věd.

Holotropní dýchání je praktické uplatnění transpersonální psychologie. Jejím spoluzakladatele je rovněž profesor Stanislav Grof. Tato věda učí, že člověk je nedílnou jednotou těla a duše, je neopakovatelný a současně tvoří celek s každým a se vším na Zemi a ve vesmíru. Učí, že řada zvláštních psychických jevů není duševní porucha ani zázračné umění, ale naše přirozená schopnost, o níž nevíme a necháváme ji zakrňovat pod vlivem některých minulých i současných názorů na člověka a jeho životní prostředí.

Používám holotropní dýchání ve své psychoterapeutické praxi již dvanáctý rok a stojím si za konstatováním, že je to metoda, která nás učí, jak žít, abychom na tom byli co nejlépe se svým zdravím i se svou životní spokojeností. Má konkrétní, dobré výsledky.