„Jeden z nejčastějších životních paradoxů spočívá v tom, že ačkoliv naše veškerá zkušenost s realitou závisí na naší mysli, většinu z nás ani nenapadne zastavit se a zamyslet nad tím, co to vlastně ta mysl je. Všechno, co vnímáme, co si myslíme a co cítíme, nám zprostředkovává naše mysl. Pokud jsme někdy byli rozčilení, nebo nadšení, trápili se, nebo se radovali, dělo se tak pouze za účasti mysli. Je prakticky nemožné cokoliv cítit, dávat si do souvislostí a reagovat na to, pokud se toho všeho zároveň neúčastní i mysl. Mysl je stále přítomné kontinuum, které proplouvá naším životem od prvního až do posledního okamžiku. A pokud se nám podaří mít mysl pod kontrolou, ovlivní to výrazně naše zdraví i celkové štěstí.“
Ano, i tady jde o úryvek z knížky Davida Michieho, který je také autorem Dalajlamovy kočky, což byla kniha naprosto pohodová, úžasná a byl to důkaz, že i beletrii lze dělat duchovním způsobem, aby chytla i skeptiky. Ponořeni do duše kočky jste si procházeli své vlastní schopnosti. No a tady se zase pěkně vynoříme, ponoříme se do umění meditace a hlavně si vezmeme několik opravdu dobrých praktických návodů na to, jak „se uklidnit“.
Nebudu psát nic o tom, že pozdvihneme svou mysl nebo že zvýšíme potenciál svého těla i duše, to jsou celkem dost abstraktní názvy. Mě osobně tato kniha přinesla asi měsíc pokusu o bdělou pozornost, který se povedl – což jsem ani v nejmenším nečekala – a přinesl mi i výsledky. A stalo se to s knihou, která mě nejprve spíš rozčilovala tím, jak obhajuje meditaci, na kterou jsem měla dojem, že nemám čas ani dost trpělivosti, ale vlastně jsem vůbec meditovat nemusela. K tomu se dostanu třeba za další roky… Ale kdo o to zájem má, tak tohle je jedna z nejlepších knih, jak k tajemství meditace nadšeně proniknout.
Vzala jsem si z tohoto textu jenom pár dobrých rad, jak žít a přežívat život v bdělé pozornosti. Původně měl název být Proč je bdělá pozornost lepší než sex, ale manželka to autorovi rozmluvila. Že čokoláda je vlastně to samé a osloví to více ženy. Hm… asi ano, jsou prostě chvíle, kdy lépe vnímáme svět kolem díky nějakému intenzivnímu zážitku, který nám pohltí tělo i duši. Sex a konzumace čokolády k nim může patřit. A z této pozice pak můžeme lépe poznat i další své „modely chování“. I svou přirozenost, třeba tajemství dlouhověkosti lidí, kteří mají pocit, že patří to jisté komunity, že žijí klidný život. Vliv stresu, vliv osamělosti – to jsou všechno témata, která autor rozvíjí možná jenom sem a tam, ale o to důrazněji.
Až dojdete na její konec, tak budete minimálně chápat způsob, jakým lidská mysl funguje, jak velkou moc má. A jak velkou moc, často ale negativní, jí dáváme. Myslím, že se autorovi podařilo to, co chtěl – dát lidem inspiraci, užitečné rady a techniky, jak si vylepšit život. Ano, není to patent na rozum, je to jen posbíraná moudrost našich předků a různých kultur, které se ještě neztratily v hluku moderního světa.
A pokud se jen trochu zamyslíte, pokud zkusíte svůj den obohatit jen pár chvilkami, kdy budete plně vnímat své tělo, svou práci, svou mysl, obohatíte svůj život tím nejhezčím a nejprůzračnějším způsobem. Je to jako návrat ke své přirozenost, návrat k něčemu dávno ztracenému. A musím říci, že to funguje.
Jeden měsíc občasných malých zastavení se – a cítím se mnohem lépe než dřív. Skoro se těším na každý další den a na změny, které vím, že už budou přicházet samy od sebe, že začnu dostávat to, co jsem si „vydřela“. Protože i štěstí si člověk musí vydřít – pokud tedy dře z lenosti a pohodlí a ze strachu a úzkosti. Odtamtud opravdu není lehká cesta.
David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou. Michieho tituly Pospěš si a medituj a Buddhismus pro zaneprázdněné byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny. Celosvětový úspěch sklidila i jeho mistrovská série Dalajlamova kočka. David Michie se před čtenáři neskrývá za spisovatelským stolem. Pořádá populární semináře o meditaci a o práci s myslí, pravidelně vystupuje na významných humanitárních konferencích, spolupracuje s neziskovými organizacemi a přispívá do periodik, jako jsou The Daily Telegraph nebo USA Today. Na webové stránce www.davidmichie.com najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá tématikou bdělé pozornosti a příbuznými tématy. David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com