Jste zde

Filozofie
>>
Monology

Monology - Třicáté první zrcadlení
Jaromír Nemastil

O spravedlnosti

Spravedlnost hledáme
nejprve pro sebe,
pak pro naši rodinu a naše blízké,
pro náš národ
a nakonec pro všechno živé.
Časem však začneme tušit,
že musí existovat ještě nějaká
univerzální Spravedlnost,
Řád věcí,
ale nejsme sto ho nalézt.
Pokud vytrváme,
jednou se nám to podaří.
Zjistíme, že touto Spravedlností
je zákon příčiny a následku,
podle kterého je vytvářen tento svět.
Zároveň poznáváme,
že vše směřuje k jedinému cíli,
aby
"Život poznal sám sebe".
Každý krok,
který uděláme ve jménu dobra,
soucitu s druhými a nezištné lásky
nás vede tímto směrem.
Každý krok ve jménu násilí, nenávisti
a nesnášenlivosti
nás od tohoto cíle vzdaluje.
Paradoxní je zjištění,
že k tomuto poznání nám bránila
jen jedna jediná překážka
- sama přítomnost Hledajícího.

O svobodě

Svoboda neznamená
dělat si co chceš,
ale mít možnost volby.
Mít možnost
se svobodně rozhodnout
jestli budeš milovat nebo nenávidět,
jestli budeš lhostejná nebo pomáhat.
Svoboda znamená
být nezávislá na čemkoliv a neulpívat.
Být sama sebou v každém okamžiku,
bez jakékoliv masky nebo přetvářky.
Svoboda znamená ve svém vyvrcholení
i možnost odevzdat svou vůli,
Bohu, Skutečnosti, Existenci
a jednou provždy přijmout
Řád věcí,
takový jaký je
a tak naplnit bezezbytku větu:
"Buď vůle Tvá".

O věčnosti

Věčnost nespočívá
v nekonečném trvání věcí a událostí,
ale v nikdy nekončící změně,
která nemá počátku, středu ani konce.
Věčnost nás nečeká až po smrti,
ale jsme jejími svědky právě teď,
v každém okamžiku.

*

Opravdový guru
vede své žáky k samostatnosti,
k dokonalému rozlišování mezi Skutečností a Iluzí
a také k Nezávislosti
a to především na sobě samém.

*

Myšlenka "já" vytváří
pocit oddělenosti a vyjímečnosti.

*

Tajemství šťastného života
hledej ve spontaneitě.

*

Moře je i v té nejmenší vlně.

*

Neosobní láska a soucit
proudí ke všem bez rozdílu a nerozlišuje,
kdo náš přítel a kdo nepřítel.

*

Tolik lásky dostaneš,
kolik jsi jí schopna přijmout.

O Tom

Byl tu pocit
spokojenosti a nekonečné radosti z toho,
že věci jsou takové,
jaké mají být.
Byl tu i pocit jakési hluboké vděčnosti,
že mohu být při Tom.
Že mohu jet vlakem do Mšena
společně s neznámou babičkou,
která má legračního strakatého psa,
že mohu být při tom,
když sázíš stromy na Tvé zahradě a
nad mou hlavou svítí
úplně obyčejně
Slunce.

*

To,
existovalo samo o sobě,
jako hluboká neměnná podstata všeho,
tichá, prázdná a nesmírně živá,
bez jakéhokoliv
příčiny.

*

Vše prostoupil Jas
a závratná lehkost Bytí.

Bolest není dobrá ani špatná,
není Tvoje ani moje.
Je tu pouze utrpení,
stejně jako
slzy na řasách,
strach z bolesti
a tající sníh,
tam dole pod okny.

*

Utrpení je pro nás sklizní
dozrálého ovoce našich špatných činů.
Pro druhé je zase příležitostí,
aby ve svém srdci našli
alespoň kousek lásky a soucitu.

*

Život není zápas,
ale velká příležitost.

*

I když budeš myslet,
že jsi absolutní nula,
bude Tě zapotřebí.
Třeba právě Ty jsi
poslední příležitostí pro někoho,
aby se prozřel do Nového dne
a našel sám sebe.

*

Nechtěj vykonat převratné věci,
ale dělej je tak,
jak nejlépe umíš.
I ta nejmenší věc může být pro někoho
nekonečně velikým darem.

do 18.2. 2002, zapsáno v noci z 18. - 19.2. 2002, při desce Stephana Micuse: "Behin Eleven Deserts" )