Jste zde

Filozofie
>>
Monology

Monology - Třicáté třetí zrcadlení
Jaromír Nemastil

O Věčnosti

Přicházím odevšad
a není místo,
kam by nesměřovaly moje kroky.
Odcházím a přesto zůstávám.
Nikde mě však nenajdeš
a na žádné cestě
nespatříš moje
stopy.

*

Přátelé
z dávných časů
se rodí ve stejné době
a jejich cesty se kříží.
Učitel vyhledává své žáky,
aby jim mohl být na blízku,
dokud jejich snaha o nalezení Pravdy
nedojde naplnění.
Platí dnes, tak jako před tisící lety:
"Pokud je žák připraven,
učitel se objeví."

*

" Zastav se tak intenzivně,
jako by Ti šlo o život
a jenom Buď. "

( 1993, v knihkupectví v Celetné )

*

" Největší lidské dobrodružství
je hledání duše člověka
a Duše vesmíru. "

( E.T. )

O rozhovorech

Rozhovory s Probuzeným
časem samovolně přecházejí
do pouhého setrvávání
v nepopsatelném Tichu
neosobního Vědomí.
Zde jakákoliv slova jsou naprosto zbytečná,
i potřeba otázek mizí.
Přítomnost Probuzeného je pak vyciťována
spíše jako existence
hlubokého a živého Ticha,
než jako fyzické osoby.
Spočinutí v tomto Tichu za myšlenkami,
Tě přivede ke kontaktu s Probuzeným
a s božským prazákladem všeho, co existuje,
ať jsi kdekoliv.

*

I malý záblesk Pravdy ve Tvých v očích
otevírá bránu
pro všechny další,
hledající.

*

Pravá Moudrost se rodí
z pouhého prožívání Skutečnosti takové,
jaká opravdu je.

*

Jak poznat Pravdu?
Snaž se objevit Ticho růží.

O síle návratu

Posledních krok a staneš se Věčností.
Její dveře už vidíš pootevřené,
jen vejít.
Tak málo Ti schází.
Usmívá se a pokládá mi ruku na rameno:
"Síla Lásky a Soucitu
ke všem trpícím bytostem,
je tak obrovská
že Tě vrátí zpět do koloběhu životů.
Nikdy se nestane,
aby zůstal jediný hledající,
který by nenašel pomocnou ruku
- takový je slib bodhisattvů."

( na chatě v sázavských lesích, 1994 )

O milosti

Milost není jen světlo ve chvílích beznaděje,
kdy v hluboké pokoře prosíme
a ve svém sobeckém "já" umíráme.
Milost je dar,
který je nám dáván Existencí
každým dnem a v každém okamžiku.
Milost je naše zrození.
Milost jsou naši rodiče,
náš partner i děti, které máme možnost vychovat.
Milost jsou naši přátelé i všichni ti neznámí,
které ještě potkáme.
Milostí je naše právo a schopnost
poznat Pravdu o sobě a o Životě.
Milostí je i každé naše setkání s duchovními učiteli,
kteří nám mohou
v neznámé krajině naší Cesty pomoci.
Milost je každé naše probuzení do nového dne
a naše možnost vnímat svět kolem nás.
Milost je i nemoc,
která nás přivádí k nám samým,
abychom se nad svým životem zamysleli.
Milost je i smrt, která je
slavnostním završením
našeho života.

( na kamenu uprostřed řeky Sázavy 24.5. 2002 )

O smrti

Smrt je iluze,
ale jen pro ty,
kteří jsou ještě na Cestě.
Je přirozeným důsledkem pomíjivostí věcí
na této úrovni.
Zakotvení hledajícího ve sféře neosobního vědomí
mu umožní tuto iluzi prohlédnout
a vyrovnat se s ní.
Tam, kde potom hledající spočívá,
neexistuje
odcházení ani přicházení.
Je tu jen věčné Teď
bez jakéhokoliv
příčiny.

Poslední rozloučení
na Kněží hoře

Cesta dlážděná kameny na vrchol hory.
Kdysi dávno jsi tu mohla spatřit
průvod druidů v bílých řízách
a zaslechnout jejich zpěvy.
Konec se opět spojil s počátkem.
Zakroužil vítr v korunách borovic
a odevzdal do Jednoty vzpomínku
na jedno veliké
Srdce.

( 15.6. 2002, nedaleko Kněží hory )

*

Zemře-li učitel,
přechází část Světla na jeho žáky.

O pouhém zrcadlení
na hladině Ticha

Pokaždé,
když přijdu do zahrady
brankou od potoka
a usednu na zápraží chaty,
mám pocit,
že slyším někde v podkroví zvuk jeho psacího stroje.
Čekám, že mi jejich tříbarevná kočka
opět usedne do klína
a že mě co nevidět ve dveřích přivítá
usměvavá tvář jeho paní.
Po chvíli se všechny moje vzpomínky a představy
dokonale rozpustí v Tichu čiré Přítomnosti,
jejíž náruč tu je stále
dokořán otevřená.
Na práh pokládám kytičku lučních květů
a odcházím.
Vím,
že tu již oba nejsou
ale přesto,
má drahá,
"Nikdy nebude chvíle,
kdyby tady s námi nebyli".

( v poledne, v sázavských lesích 24.5. 2002 )

( do 1.7. 2002, zapsáno při desce Vangelis: " Reprise " )

www.volny.cz/monology