Monology - O darech a darování 3. noční monolog
Jaromír Nemastil

Po celý život nás provázejí dary.
Již od dětství se vyvíjí náš vztah k darům a k darování vůbec.
Jako malé děti jsme se vždy těšili,
že něco pěkného a zajímavého dostaneme od rodičů,
od příbuzných a od kamarádů k Vánocům, svátku,
narozeninám nebo za dobré vysvědčení.
Postupně jsme se učili připravovat a dávat dárky
našim blízkým k významným dnům.
Na začátku to byla možná snaha dodržovat určité tradice,
které vyžadovaly k těmto dnům nějaký dar,
ale později se do předávání dárků začalo promítat něco
daleko více něž pouhé dodržování tradic.

Co však lidé také běžně nazývají dary?
Darem nazývají zištné darování věci, kterou potom převážně sami využívají.
Darem bývá nazývána i věc, kterou darují a vyžadují protislužbu nebo přímo také nějaký dar.
"Musím mu koupit také nějaký dárek" - je věta kterou často slýcháváme před Vánocemi.
Ne chci koupit dárek, ale musím!
Dáváme dary,
abychom někoho získali,
abychom získali jeho přízeň,
abychom získali zásluhy,
abychom někoho neurazili
Dáváme druhým dary, protože se to dělá.

Co je to tedy dar a darování?
Dar a darování je velké mystérium, které bylo dáno lidem.
Darem nikdy nesmíme chtít něco získat.
Dar můžeme dát kdykoli.
Dar je vždy část nás samých, které se dobrovolně vzdáváme.
Dáváme proto, protože chceme toho druhého udělat šťastným, třeba jen na chvíli.
Chceme darovat něco, co je jeho přáním, nebo si myslíme, že ho to potěší.
Jsme rádi, když vidíme úsměv v očích obdarovaného.
Darem mohou být prosté věci a nemusí to být nákladný dar.

Dar, jako všechno na této úrovni, je symbolem.
Stejná věc může mít spoustu významů.
Vždy záleží na konkrétním okamžiku.
Dnes stejná věc má tento význam a zítra třeba úplně jiný.
Darem může být i Tvůj úsměv, když se s někým potkáš,
nenápadný vzájemný dotek,
propletené prsty spojených dlaní,
polibek, objetí nebo jen vlídné slovo.
Nic nedáváš, ale přesto obdarováváš.
Nic neztrácíš a přeci něco, co si myslíš že je bytostně Tebou, pomalu mizí.
To Tvé ego se obrušuje,
den po dni je stále menší a menší.
S každou věcí totiž daruješ vždy kousek svého "já", ega.

Darováním se také učíš neulpívání na věcech, které jsou tvým majetkem.
Nejzajímavější je, že kromě obdarovaného je obdarováván i dárce.
Čím více na sebe zapomínáš,
čím více myslíš na druhé,
čím více se těšíš z radosti druhých,
tím více získáváš.

Když vznikne mezi dvěma lidmi citový vztah,
je doprovázen velkým množstvím energie,
která proudí vzájemně od jednoho jedince k druhému.
Kdo vidí tuto jemnohmotnou energii,
vidí silný proud zlatého světla nebo růžového od jednoho srdce k druhému
(přesněji od jedné srdeční čakry k druhé).
Je to jako, když se protrhne přehrada.
Vůbec nerozhoduje jak jsou tito lidé od sebe daleko.
Srdce jsou jako spojené nádoby.
Kruh je uzavřen a energie proudí.
Co oba dva zažívají, asi znáš.
Problém vznikne, když se srdce nespojí.
Druhé srdce se například částečně nebo úplně uzavře.
Tento proud energie nejde zastavit.
Ať se snažíš jakkoliv o uzavření srdeční čakry nejde to.
Pokus o uzavření je spojen s pocity svíravé úzkosti, lítosti až doslova fyzické bolesti,
která mnohdy vhání až slzy do očí.
Co s tím?
Pokud vzájemný vztah mezi těmi lidmi neumožňuje uzavřít energetický kruh,
musí se tato energie někam nasměrovat.
Jeden ze způsobů je vložit tuto energii do nezištného daru,
který někomu darujeme,
nebo vložit energii do nezištné pomoci nebo do soucitu.
Pak tato obrovská energie přestane být destruktivní
a začne být tvůrčí.

Nejvyšším darem, který kdy můžeš dát,
je když daruješ své "já", ego (To není fráze!).
Jak?
S libovolným darem totálně zapomeň na sebe.
Nesmí tu být žádný dárce,
nesmí tu být nikdo, kdo by čekal na reakci obdarovaného.
Kdo by čekal na příjemné pocity z darování, nebo dokonce na nějaké zásluhy.
S předáním daru musí darující zmizet.
Pak je darující absolutně obdarován, i když vlastně žádný darující není.
Pravda je absurdní, ale jinak se to popsat nedá, jen absurdními tvrzeními.
Vidíš, tak prostá věc jako je darování může být a je duchovní cestou.
Jednou sama na vlastní kůži zažiješ i to největší mystérium,
které je spojeno s darem.
Zažiješ, že vlastně nikdy nebyl žádný dárce,
nebyl žádný dar a nikdy nebyl žádný obdarovaný.
Je jen Ten,
který si hraje
který dává z jedné své kapsy do druhé.
Já vím, zní to neskutečně, ale je to tak.
Vše je Lílá - božská hra.
Hra na dávání a obdarování,
hra na radost a smutek,
na lásku a nenávist,
na smích a slzy,
na přicházení a odcházení,
na zrození a smrt,
a proto dávej dary, a to své nejmilejší věci!

Přeji Ti dobrou a klidnou noc.