Monology - Píseň mého srdce
Jaromír Nemastil

Lásko hledaná.
Lásko nalezená a hýčkaná,
Lásko opět ztracená
a proklínaná,
jen Tobě tady zpívám.

Děkuji Ti Lásko za to,
že jediný letmý polibek provoněný letní nocí
v mém srdci otevřel
Bránu k Tvému nekonečnému oceánu,
ze kterého je každým okamžikem vytvářen
tento náš nádherný svět.

Děkuji Ti Lásko za to,
že jsem měl možnost
Ji v tomto koutu Vesmíru potkat.

Lásko,
Tvé nekonečnosti
jsem se poprvé dotkl
v jejím objetí
a
Tvou nezměrnou hloubku
jsem poprvé zažil v pohledu jejích očích.

Lásko,
Tvé životodárné teplo
jsem poprvé objevil
v jejích dlaních
a
Tvou chuť
jsem poprvé pocítil
v jejích polibcích.

Lásko,
Tvou božskou zář
jsem poprvé zahlédl,
jak se zrcadlí na jejích rtech
a
Tvou vůni,
jsem poprvé vnímal
v jemné vůni jejích vlasů.

Lásko,
Tvůj věčný příboj
jsem poprvé zažíval
v jejím dětském smíchu
a
Tvou sůl,
Tu jsem poprvé chutnal
v jejích slzách.

Lásko,
nacházím Tě nyní
všude a ve všem.

Vnímám Tě ve východech Slunce
i v jeho nádherných západech.
Cítím Tě v rozkvetlých růžích
a nalézám Tě
i ve zvadlých tulipánech.
Vidím Tě
v každém živém tvoru
i v každé hroudě země.
Každý kámen
i ten nejobyčejnější je Tě plný.
I to nejhlubší ticho
bezesné noci je tvořeno Tebou.

Lásko,
vnímám Tě tak silně,
že mi to často vhání slzy do očí.

Lásko hledaná.
Lásko nalezená a hýčkaná,
Lásko opět ztracená
a proklínaná,
jen Tobě tady zpívám.