Jste zde

ESP
>>
Channeling

Rozšířené vědomí mystického channelingu XIII.
Ing. Roman Palka

     Etapa poznávání božského

     Pracuje již s devátou dimenzí, kde je Kristus i Duch Svatý. Učí se poznávat svět božských sil nejprve v meditacích a rozhovorech. Jako organizátoři řídí tento svět, ale nejsou zataženy do vlastních dějů. Nejprve teoreticky v rozhovorech, pak prakticky v meditacích a snech prožívá dlouhé návštěvy v božském světě, kde vnímá Jejich procesy, vztahy a úkoly. S úžasem poznává, že meditace mohou dosáhnout ještě vyšších forem než zná. Přinese mu to i jiný pohled na jeho vlastní život.

    Poznává Tajemství víry, či Boha, jež je v prožitku Jeho světa. Prožije jak pracuje multiverzum, je však šokován a destabilizován Ohromující Velikostí Boha, protože procítí totožnost s Ním. Prožívá i v duchovní literatuře často popisovanou Věčnost Okamžiku Přítomnosti, kde není budoucnost ani minulost. Vnímá Základ Věčného Stvoření jako kombinaci archetypů tvořících kruhy, jež rotují v kouli a proudem energie ze Středu se vytváří zárodky všech forem Života. Uvědomil si, že dosud bral channelingové informace o božském světě jako sci-fi, ale když v prožitcích poznává, že to tak opravdu je, bere mu to dech. Dochází u něj k osobnímu konci světa, představy o něm se ukázaly být falešné, nepřesné a omezené. Už chápe výrok Krista v Jan 16.12 "Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli." Proto si židé nesměli vytvořit o Bohu žádnou představu. Vždy by byla chybná. Bůh není člověk, On je Dokonalý. Meditace s těmito silami je vlastně stejně zvláštní případ, jako kdyby rostlina vnímala psychiku člověka...

    Těžko se psychicky vyrovnává s tím, že v božském světě není nic pevného a známého jako naše tělo, známé myšlení, okolí či čas, do kterého jsme zasazeni, jen Věčně Tvořící Dokonalost Absolutna. Zvyknout si na svět dokonalého a věčného hyperprostoru, který je tak odlišný, kde jsou stálé jen božské zákony a archetypy, vyžaduje hodně vůle a odvahy. Myšlení si nedovede představit, co bude dělat v božském světě, proto se Ho panicky bojí. Rádo se schovává před Bohem v egu. Raději by si naplnilo tužby náhradním způsobem.

    Naše zvyky nám dávají jistotu bez které neumíme žít. Postupně však poznává, že božské síly jsou takové, jaké mají být, ony vytvořily lidství a jsou jeho nejvyššími kvalitami. Je to jen náš omezený pohled, jak Je posuzujeme, ale Ony nemohou být jiné. Chápe omezenost lidského poznání, které si přesto chce udržet svůj pohled na svět. Snaží jít nahoru, ale je mu v tom stále bráněno žádostmi, touhami a zvyky.

    Poznává také, že dosud nevěděl, kdo je Bůh a jaký má postoj k nám. Bůh žije, ale totálně. Správně to lze poznat jen z Jeho pohledu. Jeho rychlost psychiky je neuvěřitelná a po meditacích na ni ego vždy raději zapomíná. Zejména v počátcích se zasvěcenec nesmí ukvapit v posudcích. Reakce zbytku ega v mystických meditačních operacích jsou totiž často křečovité a chybné. Snaží se zdokonalit svůj názor na Realitu a tak si opět tvoří nesprávné závěry. Odevzdanosti se vyhýbá. Tato Jinakost Boha je nová, neznámá, jakoby vzdálená Tvář Boha. Navíc poznává, že dostává božské pocity upravené tak, aby přinesly maximální výchovný účel. Hluboký ponor se prodlužuje na několik dní, pak následuje období silné únavy. Pochopil naivitu a křečovitost touhy o okamžité osvícení. Vše má přijít ve svém čase. Důležité je Žít Věčnou Tvořivou Hru, protože ta je Život. Uvědomuje si nutnost předat intenzitu duchovního vývoje zcela do rukou nadvědomí Já nebo Krista, jen tak může projít nebezpečím destabilit. Má vychutnat lahodnost okamžiku a zběsile se nehnat. Náročnost výchovy se dále zvětšuje, protože se přidruží i nestabilita z hlubokých ponorů během dne. Ta se zhoršuje při každé vážnější chybě, musí se naučit na ní správně reagovat.

    Potlačování starých sklonů nepomáhá. Ony stále útočí, ale zabírá na ně rozpouštět je v božském světle v ponoru. Uvědomuje si, jak roste vliv jeho nadvědomí na každou činnost, ale není mu to vždy příjemné, přestože vidí, že je to tak správně. Část osobnosti stále nechce pustit Boha do vědomí. Po šoku z velikosti a dokonalosti božského světa a Jeho Tváří i věčných Zákonů bojují nevědomé části ega o zachování původního stavu a destabilitou zabraňují ponorům a meditacím. Má z Něj strach, je pro něj cizí a nepřijatelný. Nedovede si představit, že zmizí jeho staré pocity a projevy a bude žít bez nich. Jsme zvyklí na ego jako na domov, který srdnatě bráníme.

    Uvědomuje si svou naivní snahu raději hledat božské než v Něm být. Spor se symbolicky projevuje i v únavě a infekčních nemocích. Zasvěcenec opět musí s nižšími částmi vědomí hovořit a přesvědčovat je, že vedoucí role nadvědomí Já je i v jejich zájmu. Mají pochopit, že budou dál pracovat jen na méně náročných úkolech a nebudou tak odpovědni za chyby, kterých se dříve často dopouštěly. V meditacích i mimo ně si tak odžívá i destabilitu jako v auditingu. Ohromujících procesů božských sil se nemusí lekat, stejně do nich nebudou nižší dimenze zasahovat. Stačí jen přijmout multidimenzionální hierarchii osobnosti, pochopit význam nových prožitků a uklidnit myšlení. Vnímavější, pokornější a mírnější zasvěcenci mají menší destabilitu. Jiní však omezují vnímání 5,5té dimenze a vyšší v meditaci pro Jejich naprosto odlišný svět, již hodně vzdálený lidskému. Uvědomuje si však, že jeho cesta vede přes pátou dimenzi, jež je ještě trochu podobná lidskému světu a ohromující zážitky šesté a sedmé dimenze má zejména proto, aby se transformace udělala cesta. Taková mystická operace silně urychluje duchovní vývoj.

    Božské se ještě více prosazuje v jeho životě a Jeho styl projevu, tak odlišný od lidských představ, ale zbytek stále šokuje původní vědomí, jež se postupně stává pouhým pomocníkem. Pochopil, že každý lidský čin je částí hry božské síly aniž o tom běžný člověk ví. Ten je opět součástí ještě dalších her ještě vyšších dimenzí. Po poznání své Prapodstaty si vytváří si vztah k tomuto střípku Absolutna existující mimo časoprostor, jež stále hledá své vyjádření a naplnění.

    Soupeření mezi novým a starým vědomím může podstatně ovlivnit rozhovor se členy skupiny, kteří jsou ve stejné kapitole a mohou si tak předávat zkušenosti a odvahu. Situace se postupně harmonizuje a zjemňuje a dalším očišťováním je období nižšího ponoru zastíněného únavou a destabilitou stále méně výrazné. Je pak více schopen mluvit a jednat veden božským. Prožívá přílivy božské lásky, tak odlišné od lidské.

    Dalším uvolňováním bloků a astrální klece roste citlivost nejen k božskému, ale i lidskému, kterému se vzdálil. Musí se smířit s tím, že vyzařování mnoha lidí není příjemné a to ho bolí. Cítí se na předělu světů, v božském ještě zdaleka není doma a lidském se už necítí dobře i když stále zůstávají silné vazby. Nemá pracovat s mnoha lidmi, ačkoliv je urychluje, oni o to nestojí, ale jeho to brzdí.

    Naše myšlenky nám brání v pocitech a poznání. Jsou blokující, jako byly kdysi emoce, než se stáhly do podřízeného postavení. Ego se do myšlenek uzavírá, protože se božským pocitům nerozumí a bojí se jich. Je možné pouze odevzdaně umožnit božskému, aby vnímalo, chápalo a jednalo a běžné myšlení do toho nezasahovalo ani snahou si vypomáhat informacemi nadvědomí, ani destabilitou. Nesmí si o Něm ani o duchovním vývoji vytvářet žádnou iluzi, nebo bude bolestivě doplácet na svůj omyl. Je však těžké vidět, že vše je jiné než si myslel.

    Učí se pracovat s emocemi, stává se jejich pánem. Omezuje kontakty s druhými a přestává reagovat na emoční projevy druhých lidí, procházejí skrze něj. Učí se lépe vcítit do druhých lidí, nejen do Boha. I v této etapě je zkoušen i rafinovanými způsoby, dokonce i v meditacích, kde má prokázat správnost svého duchovního zaměření. I v nich se objevují psychoterapie, kterými mu ukazují jeho disharmonie v životě a přístupu k duchovnosti. Ten má být radostný, hravý a plný lásky jako u dítěte, jež zvídavě a s pomocí intuice pozvolna poznává svět.

    V dalších stupních mystické svatby v extázích daleko silnějších než dříve již plně prociťuje Věčnost božského Bytí, jak Bůh žije archetypy a pracuje s nimi. Musí přijmout, že Vše je Dokonalost, jež ještě narůstá do nekonečna. Vnímá ezoterický význam Stvoření a znovu prožívá závrať z Poznání. V ponorech do božského i mimo meditaci jeho vědomí expanduje mimo tělo a prolíná se s okolím. Následkem opět bývá křeč ega, jež nechce přijmout Boha. Zasvěcenec poznává, jak byl hrubý, nechtěl Ho přijmout jaký je, ale hledal v něm naplnění svých egoistických tužeb. V meditacích bolestivě poznává, že božské není okrasou ega a že ani nyní myšlení vůbec nechápe Jeho ohromující svět. Po několikanásobném opakování se však psychika otužuje.

    Mystický channeling v určitých kapitolách přináší víc otázek než odpovědí. Přitom je jasné, že verbální odpovědi nestačí. Paradoxním výsledkem této etapy je poznání, že ego ani nemůže božské pochopit, může se pouze otevřít, vnímat a odevzdaně Ho přijmout, aniž by přesně vědělo, co je a bude.

    Zasvěcenec se už zcela vzdálil původnímu myšlení, zná i umí mnohé, ale nedává to každému najevo. Lidé totiž nechtějí vědět, co neznají, destabilizovalo by je to. Větší část práce je proto již ezoterická, ani běžně duchovně založení lidé nemohou pochopit jeho procesy.

Veškeré dotazy Vám velmi rád zodpoví sám autor R.Palka@stk.cz