Monology - dvacáté třetí zrcadlení
Jaromír Nemastil

Zažívání záblesků Pravdy
časem prohloubí citlivost Tvých smyslů.
Stejně tak budeš daleko vnímavější
k citovým projevům u sebe i u druhých lidí.
Neustále si ale připomínej,
že vše, co sleduješ jsou vlny na hladině mysli,
které se nedotýkají pozorovatele,
pokud do nich sám dobrovolně nevstupuje.
Dívej se z prázdnoty své mysli,
která je za tím vším,
a zároveň buď touto prázdnotou,
pokud vůbec chceš ještě něčím být.
Všechny cesty po kterých jdeš,
jsou jen lékem na Tvou nevědomost,
až se jednou probudíš, zjistíš,
že žádné cesty nejsou,
a nikdy lásko nebyly.


Bod obratu

Ohně podzimních barev dávno vyhasly
a na zemi po nich zůstalo
jen hnědé tlející listí.
Do lesa vstoupila zima
a svými ledovými květy pokryla
každičkou větev i stéblo trávy.
Zmrzlé listí doslova zvoní při každém kroku.
Čas - se neúprosně zastavil.
Nikde žádný pohyb.
Nikde žádný zvuk.
Jen křišťálově
stříbrné
ticho.
Vše spočívá v nepohybu.
I hladina rybníka se proměnila
v nehybné ledové zrcadlo.
Příroda je v bodu obratu.
Jen zelené mechy a lišejníky na patách stromů
nesměle září v poledním Slunci.


Vánoce

Polibek a vůně Tvých vlasů.
Objetí - čas propadl se do Věčnosti.
Jeden dech a jedno srdce.
Žádné cesty,
jen jedna řeka plná hvězd.

Skutečná Láska nemá přívlastky,
ani pro ni neexistují žádná kritéria.
Není malá ani velká,
není moje ani Tvoje.
Nemůžeš ji vůlí vytvořit nebo ji přivolat.
Pokud se o to pokusíš,
vytvoříš jen svou představu a touhu.
Skutečná Láska nemá motiv, jenom JE.

*

Jak ji můžeš zažít ?
Musíš otevřít srdce a čekat.
Odlož všechny své představy o ní, očekávání a soudy.
Odlož vše čím jsi.
Zapomeň na všechny své role i masky,
které si vytváříš a za nimi se schováváš.
Odlož minulost, všechny vzpomínky, všechny jistoty,
které Ti imponují zdánlivou neměnností.
Odlož všechny své plány a představy o budoucnosti.
Vstup do křehké nejistoty Přítomného okamžiku.
Jedině tady ji můžeš potkat.
Musíš být bdělá a trpělivá,
pokorná s dětskou nevinností
a čekat.
Den, měsíc, roky nebo i celý život.
Jedině tak ji má drahá zahlédneš.
Na svých toulkách v přírodě ji budeš nazývat krásou,
v partnerských vztazích láskou na první pohled
a v mezilidských vztazích opravdovým přátelstvím.
Budeš jasně cítit její doteky,
ale budou to jen její odrazy ve Tvé mysli.
Skutečně ji však poznáš jen tehdy,
když se jí staneš.

Co je Skutečnost ?
Tvůrčí Energie,
která o sobě ví.

*

Lásko,
hledal jsem Tvůj počátek,
hledal jsem Tvůj konec.
Marně.
Jediné, co jsem našel
je Věčnost.

Tmavá oblaka oznamují příchod noci,
zapadající Slunce kreslí na kmenech stromů
a nad údolím zní pískot káněte.
Sníh dávno zmizel
a rozmoklá cesta je plná stop.
Je ticho,
jen suché dubové listí na větvích
zvoní ve večerním větru.

Má lásko,
jsi prázdnotou,
živou prázdnotou mysli,
jejím světlem
i jejím tichem.
Vše ostatní jsou jevy,
které v této prázdnotě,
v tomto prostoru mysli vznikají a zanikají.
Ať je to svět kolem Tebe se všemi horami,
řekami, lesy a živými tvory,
nebo Vesmír se všemi hvězdami,
kometami a galaxiemi.
Když všechny tyto jevy zmizí,
zůstaneš jenom Ty,
která ví,
která je vším,
ale i původcem všeho,
nepočatá, nezrozená a nesmrtelná.

Mysl je jako bílá sněhová pláň.
Zapadající Slunce ji barví na rudo,
měsíční svit ji mění ve stříbro,
ale ona zůstane vždy bílá.
Zrovna tak mysl nabývá různého obsahu,
Tvými myšlenkami nebo pocity,
ale její základ zůstává neměnný a neposkvrněný.

*

Dotýkám-li se krásy,
ať je to kdekoli,
v přírodě, v ulicích staré Prahy
nebo při poslechu hudby,
chci Tě mít lásko blízko sebe.
Jak snadno nás naše mysl klame.
Vždyť, dotýkám-li se krásy,
není rozdílu mezi mnou a Tebou.

*

V životě můžeš zažít události,
které radikálně změní Tvůj život,
Tvé názory, měřítko hodnot i Tvou povahu.
Může to být například nemoc
nebo ztráta někoho blízkého.
Z pohledu Tvého duchovního vývoje
se tato změna může jevit jako
nová inkarnace bez výměny těla.


Temná noc duše

Po období úspěchů,
kdy se Ti život otevřel ve své přirozené kráse,
která je nepopsatelnou Jednotou všeho, co existuje,
může přijít doba,
kdy Ti toto vše najednou zmizí.
Ať děláš cokoli, nic nepřichází.
Nefungují ani osvědčené brány do ticha.
Nastane takzvaná "temná noc duše".
Na vině je Tvé ulpívání na těchto stavech,
které Ti připadají jako konečný cíl Tvého snažení.
Jakékoliv zoufalé prosby adresované třeba i Bohu,
pokud nekončí naprostým odevzdáním,
nemají význam !
Jen dál povrzují Tvé duchovní ego,
které stále něco chce nebo něco odmítá.
Neulpívej proto na blaženosti těchto stavů
a ani neodmítej temnou noc duše.
Přišla proto,
aby už jednou pro vždy zaniklo Tvé ego.
Znovu se tedy uvědom jako
průzračný prostor nekonečné mysli,
jako její vnitřní Štěpanické ticho
a nebuď jejím obsahem, ať je jakýkoli,
i kdyby to byl sám Bůh.
Buď trpělivá a čekej.
Čekej - je poslední kouzelná formule,
kterou ve svém životě použiješ.

Otázka, kterou někomu položíš,
v sobě obsahuje touhu po odpovědi.
Je-li pro Tebe příjemná, zažíváš radost.
Není-li příjemná, jsi smutná.
Každá touha a Tvé hodnocení však porušuje Jednotu.
V Jednotě není otázek,
protože věci jsou zažívány takové jaké jsou.
Není místo, ze kterého bys je hodnotila,
protože osobní hledisko nenávratně zmizelo.

Osvícený člověk nemá sny,
protože nemá nenaplněných přání,
ani konfliktů s realitou.

*

Negativni emoce se silou meditace
mění v energii moudrosti, lásky a soucitu.

Nevracet se do minulosti
a neupínat se na budoucnost.
Žít tady a teď,
starat se o dobro druhých tak,
že zapomeneme na sebe.
Má drahá,
lepší recept na prožití života
jsem zatím nenašel.


Poslední přání bodhisattvy

Jsem všude s Tebou na Tvých cestách za štěstím,
vždyť Tvoje radost je i mou radostí.
Všechny Tvé bolesti také mě do hloubky zraňují
a Tvé slzy stékají i po mých tvářích.
Společně s Tebou nesu Tvé zoufalství a beznaděj,
ale neboj se lásko, neodejdu dříve,
dokud nezmizí Tvé poslední utrpení.