Jste zde

Filozofie
>>
Monology

Monology - Třicáté čtvrté zrcadlení
Jaromír Nemastil

O Jediném

Bytí,
jako nedělitelný a nekonečný Celek
všeho, co existuje,
nelze pochopit lidským rozumem,
ale lze ho zažít v meditaci.
V klidném,
otevřeném,
pokorném,
neulpívajícím a láskyplném postoji
ke všemu, co přichází.

*

I ten nejmenší záblesk Jednoty
je pro hledajícího
tou nejlepší cestou,
jak se naučit žít v harmonii s Celkem.
Pouze dílčí zkoumání příčin a následků
vede ještě k větší roztříštěnosti mysli
a k neschopnosti vnímat Celek.
Ať hledáš sebevíc,
steně nakonec dojdeš ke zjištění,
že vše souvisí
se vším.

Svět a my

Neplačme nad tím
jaký je svět,
je jen takový,
jací jsme my sami.
Násilí, zloba, nenávist nejsou kolem nás,
ale hluboko v našich myslích.
Žádná vnější revoluce,
i kdyby měla ty nejkrásnější ideály,
nemůže nahradit revoluci vnitřní,
alchymistickou "Transmutatio Magna",
náš návrat
k „ původní mysli “.

*

Naše skutečná cesta k Bohu začíná
první soucitnou myšlenkou,
při které zapomeneme
na sebe.

O zrcadlení minulosti

Zažívání přítomného okamžiku
bez jakéhokoliv uvažování
otevírá atmosféru místa i s jeho historií.
Můžeš objevit zrcadlení časů dávno minulých
i toho, co teprve přijde.
Potřebuješ k tomu jen odvahu,
trpělivost
a bdělou pozornost,
která pouze "je" a "neví".

O akáše

Vzpomínky na minulé životy
nejsou vzpomínky v pravém slova smyslu,
ale naprosto reálné prožívání událostí,
které jsi už kdysi zažila.
Časem získáš pocit,
jakoby všechny události již předem existovaly
kdesi ve skryté podobě jako idee,
jako možnost všeho,
co může nastat.
Děje, které jsou součástí Tvého života,
se Ti pak budou jevit jako dílo Tvého vědomí,
které tuto věčně existující Skutečnost
v bezčasé přítomnosti
postupně osvětluje
a poznává.

*

Prostor a čas
se rodí a umírá se egem.

O vesmírném tanci na hrotu jehly

Padající voda
a vodopád Tvých vlasů,
divoký kačer sedící na pařezu
uprostřed proudu
i rybář trpělivě sledující splávek
v bílé pěně pod jezem,
stejně jako malí kluci
balancující na mokrých kamenech,
ti všichni se setkali,
v jediném okamžiku,
bezčasého
Teď.

( 2.7. 2002, 13.00 na Otavě, poblíž jezu bývalého Bártova mlýna )

*

V každém přání,
je skryta touha po Bohu.

O skrytém pokladu

Pravda je poklad,
který nosíme hluboko v srdci.
Je to naše přirozená schopnost
zažít ryzí Skutečnost všeho,
co existuje
a objevit naší prapodstatu,
která je věčným zdrojem
života, lásky a soucitu.

Pravda je tady stále,
každým dnem,
každou vteřinou,
ale my ji kvůli sobě nevidíme.
Je blízko,
na dosah ruky
a přesto je pro nás ukrytá,
stejně jako maurské věže
písecké synagogy.

( 3.7. 2002, na návštěvě u píseckého řezbáře )

Krok do "Otevřena"

Sedím v trávě
na malém ostrůvku,
v těsné blízkosti jezu.
Monotónní zvuk padající vody
vytrvale promývá
každou buňku mého těla.
Jsem v naprostém klidu.
Jediný pohyb, který registruji,
je skoro neznatelný rytmus dechu.
Chvílemi mám dokonce pocit,
že se i dech zastavil.
Myšlenky už dávno zmizely
a mysl se stala průzračně čistou.
Zůstal tu jen obraz jezu,
se stromy kolem řeky,
které se zrcadlí na její hladině,
s dětmi hrajícími si pod jezem
s velkým bílým psem
a vysoko nad hlavou na modré obloze
září jasné polední Slunce.
Vědomí,
které ještě nedávno rozlišovalo
mezi mnou a obrazem,
zmizelo
a bylo vystřídáno vědomím,
které nemá středu ani hranic.
Zprvu cítím,
že jsem tímto vědomím,
ale po chvíli pocit já definitivně mizí
a to co patřilo ke mně
se stává úplně obyčejnou součástí obrazu.
V tomto okamžiku se celý obraz rozzářil
do podivuhodně jasných barev
a vše prostoupila jemná radost.
Řekl bych - přímé zažívání krásy ve všem.
Najednou máš pocit dětského snu,
po kterém jsi vždy ve skrytu duše toužila,
ve kterém krása, dobro, blaženost, láska a štěstí
splývají v Jedno.
Nic však na obraze nevzniklo,
ani neubylo.
Vše jenom docela prostě "existuje",
bez jakékoliv příčiny a významu,
stejně důležité,
a stejně božsky
dokonalé,
tak, jako to bylo vždy,
po věky
věků.

( 6.7. 2002, na ostrově u městské elektrárny )

O dobru a zlu

Dobro je námi vytvořený stav mysli,
který plodí obecně prospěšné činy.
Zlo je naopak nepřítomnost dobra.
Tak jako tma mizí působením světla,
tak i zlo mizí působením dobra.
Aby však zlo zmizelo definitivně,
musí zmizet i dobro,
protože oba jsou protiklady,
které se střídají.
I když je to podivné,
zlo nemůže existovat bez dobra,
tak jako velký
nemůže existovat bez malého.
Jediným způsobem,
jak se trvale vymanit z působení zla,
je naučit se naslouchat tomu, co přichází
a díky intuici být účasten na činech,
které jsou v souladu s vesmírnou harmonií Celku.
Pak neexistuje zlo ani dobro
a věci jsou takové,
jaké mají
být.

O zániku času

Není minulost ani budoucnost.
Nikdy neexistovaly.
Nelze je uchopit a ukázat
toto je budoucnost a toto minulost.
Minulost je pouze prožitá přítomnost
uchovávaná v našich vzpomínkách
a budoucnost předpokládaná přítomnost,
hýčkaná v našich představách.
Jen moudrý odkládá jedno i druhé
a vstupuje s odvahou a pokorou
do proudu Života,
který jako jediný září
bez rozměru,
jako hrot jehly,
ve věčném
Nyní.

( 5.7. 2002, v uličkách starého Písku )

O tajné stezce

Pravda není důsledek poznání
ani výsledek nějakého úsilí,
i když Tě mohou přivézt velmi blízko.
Pravda je stav vědomí,
které není vědomím lidským,
ale věčným vědomím Celku.
Stezka k Pravdě vede jen skrze Přítomnost.
Nenajdeš ji nikde jinde.
Všechny nebe, ale i pekla, jsou jen v našich myslích
a podléhají změnám a pomíjivosti.
Všimni si,
už nyní někteří kolem nás
žijí ve svém nebi nebo peklu.
Jediný krok,
který můžeš na stezce k Pravdě udělat,
je svolit k jiné vůli, než je ta Tvoje,
k Vůli,
kterou se projevuje Existence.

A proto si někdy vyjdi,
jen tak bez plánu,
a vnímej svět celou svou bytostí,
tak jak nejlépe umíš,
až zapomeneš sama na sebe.
Zkus to třeba,
jako já,
a projdi se píseckými uličkami,
kde každým krokem k Tobě promlouvá minulost.
Naslouchej tónům hudby,
co se snášejí z píseckých hradeb,
z hudební školy v domě " U koulích "
a zanikají v hukotu Šrámkova jezu,
tam dole pod Skalou.
Rozmlouvej se starousedlíky o jejich řece,
která protéká nejen městem,
ale i jejich srdcem.
Povídej si
s řezbářem od židovské synagogy,
co umí vyřezávat krásné plastiky a loutky,
a dokonce i slova básní.
Vykoupej se navečer v řece nad jezem Bártova mlýna
a pak si dej třeba pečenou rybu
U Sulana pod Pískem.
Toulej se v hlubokých lesích Píseckých hor
a jen tak pro radost
sbírej na cestách zářící růženíny a zlaté beryly.
A pak na kopci nad městem,
s plným klínem kradených třešní,
pozoruj Slunce,
jak se při svém západu
koupá ve zlatonosné Otavě.
Buď jenom při tom.
Nic víc.
Ani si to má lásko neuvědomíš,
že jsi právě
vstoupila.

( od 1.7 do 7.7. 2002, zapsáno při skladbě "Senzei Muso Soseki Kokushi Tempel Gardens" z desky Olivera Shantiho: "Buddha and Bonsai Vol.3" )

www.volny.cz/monology