Zpětná vazba a manipulace aneb, jak se pravděpodobně jeden VyVolený sám vyvolil
ing., DiS Ivan Pešek

Motto:
"Ochraňujeme jen to, na čem nám záleží. A záleží nám jen na tom, čemu rozumíme."

Předmluva

Zpětná vazba je mechanizmus odrážející naše mezilidské vztahy. A ve vztazích (tj. v životě) mezi námi vzniká neuvěřitelné množství nejrůznějších emocí. Celá tahle práce je tedy věnována převážně úvahám o lidských citech a emocích.

"Emoce označují zvláštní způsob prožívání, jehož různé obsahy jsou vyjadřovány takovými slovy, jako radost, smutek, lítost, hněv atd. Jsou to prožitky, které lze slovy vyjádřit jen obtížně a neúplně…hodnotící funkce emocí se projevuje již …v prožívání příjemného a nepříjemného. City lze charakterizovat jako vzrušení mysli, emoce jako vzrušení organismu, ale obojí tvoří jednotu." (viz. 2.)

Jde mi zejména o zmapování možností působení na naše déletrvající pocity - nálady. Také se zde zmíním o manipulaci s lidskými city. Manipulace je něco, co se velice špatně dokazuje, lepší je hovořit o možné či pravděpodobné manipulaci. Pohybujeme se na hraně subjektivního vnímání a pokusu o objektivní zhodnocení skutečnosti. Chtěl bych zde tedy ukázat, jak to ti pravděpodobní manipulátoři (viz. Vladko Dobrovodský) dělají.

Nerozumíme-li si s ostatními, nerozumíme ani sobě. Nevíme-li, čeho chceme dosáhnout při komunikaci s druhými lidmi; nevíme ani, čeho chceme dosáhnout sami se sebou. Nejistota plodí zmatek. A to je ten pravý okamžik příchodu vůdčí osobnosti, která v tom udělá pořádek. Čím se vyznačuje tento výrazný vůdce?

Za prvé neudělá nikdy chybu, a když ji udělá, tak ji nepřizná. Za druhé se snaží stavět svoje domněnky o vnitřních pohnutkách druhých lidí jako fakta. Za třetí ve styku s ostatními vystupuje autoritativně, a když mu chybí argumenty, tak jednoduše toho druhého překřičí. Je prostě přesvědčený, že jen on má pravdu.

Za čtvrté prudce mění během několika dnů svoje postoje k ostatním lidem podle své potřeby. Lidé milují tyto vůdčí osobnosti, protože pak nemusí o situaci přemýšlet. Přemýšlení je přece tak namáhavé a nepohodlné. Takhle jim stačí důvěřovat vůdci a rázem mají ve všem jasno. Ale chcete-li vést, musíte dříve nebo později více nebo méně s lidmi manipulovat.

Všechno je to o vztazích. Naše vztahy se zrcadlí za prvé v našich myšlenkách, za druhé ve vyřčených slovech a za třetí je projevíme ve svých činech.

Vztahy k sobě a ke svému okolí

Mé normální fungování je podmíněno mým uspokojivým vztahem k sobě a ke svému okolí. Podstatou mojí konkrétní zpětné vazby, kterou dostávám ze svého okolí, je projevení citů mých blízkých a známých, a to je reakcí na mé konkrétní činy. Provádí se to slovy jako např.: "Když ty uděláš tamto, tak já se cítím takhle."

Dobře fungující zpětná vazba je základem psychické stability každého z nás. Jsme tím závislí na společenství, ve kterém žijeme. To vyžaduje i určitou míru vzájemné důvěry. Upřímnou zpětnou vazbu je schopen dát pouze dostatečně sebevědomý a vyrovnaný člověk, protože se tímto činem citově odhaluje a stává se tak i zranitelným. A tou vyrovnaností mám na mysli vyrovnanou bilanci mezi rozumovým a citovým prožíváním. Člověk by měl své blízké milovat, ale jenom to nestačí. Samotná láska způsobuje ve vztazích chaos. Důležitá je i kázeň a rozumná úvaha rozlišující, co je přednější a co může počkat. A je rozhodující mít odvahu přiznat sobě a druhým i své chyby a také svá různá omezení. Umět říci: "tohle nevím nebo neumím". Jak to zní nemoderně, že? Lidově je zpětnovazební mechanizmus popisován úslovím "úspěch plodí úspěch" nebo naopak "neúspěch plodí neúspěch". To znamená, že svým charakterem je psychosociální zpětná vazba funkcí velmi nestabilní, která svým působením často zesiluje počáteční náhodné banální neúspěchy lidí až do tragických konců životních bankrotů. Drobné nesrovnalosti přerostou až ve fatálně negativní vztah k sobě i k ostatním, vlastně k celému světu.

Negativní vztahy k sobě a ke svému okolí

Pokud jsou naše činy vnímány jako nevhodné, dostáváme o tom zpětnou vazbu ve vyřčených vyčítavých či odmítavých slovech našich blízkých. Tato zpětnovazební kritika se pak odráží v našich myšlenkových pochodech. Vzniká tak nízká úroveň našeho sebevědomí. To může mít za následek eskalaci našich dalších neuvážených činů.

Pokusím se na modelu "zpětné vazby" naše mezilidské vztahy blíže popsat. Jak jsem již řekl, vztahy se zrcadlí za prvé v našich myšlenkách, za druhé ve vyřčených slovech a za třetí je projevíme ve svých činech. Všechny tyto dimenze naší existence mají svoje pozitivní i negativní emocionální projevy. Budu se nejdříve zabývat spíše tím negativním emočním naladěním při prožívání sebe sama. Náš náhled na naše nesprávné činy a na kritická slova ostatních se může sdružit do vnitřního přesvědčení o své vlastní všeobecné nedostatečnosti (Jsem špatný(špatná).). Takové konfliktní vztahování, které probíhá mezi myšlenkami a činy jedince na jedné straně, a následnou kritikou jeho blízkých a známých na druhé straně, pak může vypadat následujícím způsobem:

Symbolické zobrazení "negativního působení" zpětné vazby:



K tomuto vyobrazení bych chtěl ještě poznamenat, že pokud blízké a známé osoby příliš kladou důraz na rozumovou stránku vztahu, mohou sklouznout až do pedantismu. V takovém případě se negativní působení zpětné vazby i se všemi svými nepříznivými důsledky může rozběhnout při jakémkoli chování dotčené osoby. Většina takových případů se týká dítěte a jeho přísného otce či náročné matky.

Nebo se tak mohou chovat nepřiměřeně přísní nadřízení či kolegové s možnými sadistickými sklony. Takové osoby mají často psychopatické rysy, to znamená, že nejsou schopni vcítění do pocitů svých vztahových obětí nebo, ještě hůře, jim dělá dobře pocit převahy, který svým psychickým terorem nad svou obětí získávají. Platí zde pořekadlo, že "kdo chce bít psa, hůl si najde". Malý příklad z nedávné minulosti:

VyVolený Vladko Dobrovodský vykřičením urážek a obvinění psychicky inzultoval svého dosavadního oblíbence Michala, když už jej nepotřeboval k rozhovorům věnovaným pomlouvání (již dříve vyřazených) nebezpečných soupeřů. Michal po takové tvrdé zpětné vazbě logicky skončil v depresivním přesvědčení, že "je špatný".

Osoby nedostatečně zralé ve svých reakcích sklouzávají často do různých forem manipulací anebo racionalizací. Přemýšlí o tom, co asi chtějí ti druzí slyšet. Svoje reakce pak podle toho deformují a svoje opravdové city často tají.

Nejde jen o to popsat "o co jde" , ale i o to "jak z toho ven". To je jistě individuální záležitost pro každého člověka zvlášť. Heslovitě se zde pouze zmíním o podstatných prvcích "nápravy" psychiky.

Pro přijetí své minulosti je velice vhodná práce se sny. Dále doporučuji různé metody uvolnění negativních vzpomínek. Po staletí uplatňovaná křesťanská zpověď má jistě něco do sebe. Škoda, že již dnes k ní lidé tak moc často nechodí.

V procesu psychoanalýzy se její klient ze svých traumatizujících pocitů vlastně vykecá. V běžném životě si to často muži vyříkají u piva a ženy u kafe. Vhodné jsou i kombinace různých relaxačních metod. Dobré jsou i různé formy her a tvůrčích činností. Skupinové aktivity směřující k ovlivnění vlastních pocitů mohou mnohému také prospět. Ten, kdo pěstuje nějaký koníček a setkává se v rámci něho se přízněnými kolegy, má napůl vyhráno.

Pozitivní vztahy k sobě a ke svému okolí

Pokud se člověk naučí krotit své myšlenky, slova i činy a ustojí i kritiku druhých (která bývá často nespravedlivá a unáhlená), dosáhne značné emoční stability. Emočně stabilní lidé mohou pak budovat pozitivní vztahy ke svému vnitřnímu i vnějšímu světu.

U psychicky labilních lidí může podstata jejich psychoterapie spočívat právě ve snaze posunout těžiště citového prožívání klienta pozitivním směrem. To znamená, že nejdůležitějším úkolem je změna původně převažujícího negativního emočního naladění klienta na zaujetí pozitivnějšího přístupu k sobě i ke svému životu.

C. R. Rogers tvrdí:
"Základním kritériem (úspěšnosti psychoterapie) je posun ke kladnému vnímání vlastní osoby, její přijetí a rozvíjení." (viz. 1.)

Mechanismus "pozitivního působení" zpětné vazby:



Na obrázku to vypadá ideálně jednoduše, těžší je to však realizovat v praxi. Stává se ale, že blízká osoba podporuje i chování, které je vůči ní vedené nepřátelsky. Čím si to máme vysvětlit? Takové podpůrné pozitivní působení zpětné vazby je typické pro děti - jako blízké osoby. Malé dítě není emocionálně schopno případné hrubé, nešetrné a ledabylé chování svých rodičů vůči své osobě vnímat jako takové. Ono chování svých rodičů, včetně těchto zmíněných zavrženíhodných projevů, vnímá vždy jako láskyplné. Jakmile se rozvíjí jeho intelekt, provádí nejkrkolomnější racionalizace, jenom aby si tento svůj model láskyplných vztahů rodičů k němu mohlo zachovat. I když si někdy na rozumové úrovni přizná nelásku svých biologických rodičů, citově se od nich většinou může odpoutat pouze za pomoci vhodných pěstounů, či pod vlivem náhradní rodinné péče.

K tomuto obrázku bych chtěl ještě poznamenat, že zejména někteří rodiče (bývají to obyčejně matky - jedná se o tzv. opičí lásku) chválí a přijímají jakékoliv chování svého dítěte, čímž mohou svého potomka (většinou nechtěně) dovézt až k vyloženě patologickému či kriminálnímu chování. Tato nekritická jednostrannost je důsledkem zakonzervování nevyzrálého dětského přístupu těchto lidí ke vnímání svých rodičů až do dospělosti. Tento nepravdivý model fiktivní dokonalosti pak aplikují i na své vlastní děti. Takoví rodiče jsou schopni tímto způsobem vychovat ze svých dětí naprosto sobecké "chytré debily" anebo citově zcela nevyrovnané lidi.

Za tím vším se ale může skrývat i osvědčená metoda manipulace, kdy manipulující svou bezvýhradnou láskou dává najevo manipulovanému, jak velice jej má rád. Opak je většinou pravdou. Malý příklad:

Vladko Dobrovodský z VyVolených neustálým pochlebováním psychicky zpracoval svého dočasného oblíbence Michala, aby jej využil k rozdmýchávání rozhovorů zaměřených na pomlouvání jejich dalších soupeřů. Po jeho upotřebení (vyřazení konkurentů) jej během čtrnácti dnů odkopl. Postižené třetí osoby (konkurenti) pak snadno zaměňují oběť za pachatele. Pomlouval je sice Michal, ale kdo mu k tomu vytvářel podmínky a ochotně mu přizvukoval?

Nejde mi zde o dávání rad k soustavné chvále. Výsledky takového chování bývají neblahé pro obě strany - chválícího i chváleného. Manipulace psychicky poškozuje manipulujícího i manipulovaného účastníka této nekorektní komunikační hry.

Závěr

Chtěl bych být optimista, ale moc mi to nejde. Pokud v nějaké soutěži, jejíž výsledek je závislý na volbě veřejnosti, zvítězí člověk, který s mikroskopickou přesností vidí nedostatky jiných a přehlíží nedostatky své; tak to není dobrý výsledek. Není to dobře pro nás ani pro toho vítěze. A bohužel musím říci, že takových pochybných vítězů se ve veřejné sféře pohybuje velice mnoho.

Literatura
1. Drapel a Hrabal: "Vybrané poradenské směry", Praha: Karolinum, 1995
2. Milan Nakonečný: "Encyklopedie obecné psychologie", Praha: Academia, 1997