Zpětná vazba a dvojí přístup aneb Jak se také může člověk zbláznit - část I.
ing., DiS Ivan Pešek

Motto:
"Mou velikou starostí je, co mám dělat, a mnohem menší, co si lidé myslí."

Úvod

Ve své minulé práci jsem psal o zpětné vazbě a manipulaci. Zpětná vazba je mechanizmus odrážející naše mezilidské vztahy. Pokud se nám naše vztahy nevydaří, například protože se staneme obětí manipulace, může náš nepříznivý psychický vývoj dojít až ke krizi. Lidé v krizi se chovají často extrémně, dělají asociální excesy či naopak apaticky nedělají vůbec nic. Celé jejich konfliktní jednání může skončit až pokusem o sebevraždu. Společnost se takové případy individuálního zhroucení, kdy je člověk nebezpečný sobě či ostatním, snaží řešit tím, že dotyčného jedince umístí do psychiatrické léčebny. Pokud není diagnóza tak závažná, může mu být pouze nařízeno docházet do stacionáře, kde je mu ambulantně poskytována psychiatrická i psychoterapeutická péče. Stacionář pro neurotické potíže mohou navštěvovat lidé i dobrovolně, pokud se necítí psychicky dobře a chtějí s tím sami něco dělat.

Chci se tedy v tomto článku podle svých vlastních zkušeností vyjádřit k některým aspektům takového psychoterapeutického procesu. Psychoterapie by se dala volně přeložit jako léčba psychiky. Vím, že je to citlivé téma. Mnozí lidé dávají od "bláznů" ruce pryč a nechtějí s "tím" mít nic společného. Takový přístup však nijak nesníží utrpení konkrétních nešťastníků, utápějících se dál ve své lžičce vody.

Mým záměrem je v této práci zdůraznit, že takzvaná psychická nevyrovnanost velice často spočívá v tom, že jedinec buď příliš spoléhá na svůj logický úsudek anebo naopak zcela propadá náhlým vzplanutím svých citů. Obě tyto krajnosti mohou velice nepříznivě ovlivnit životy lidí, kteří jim propadají.

Trocha teorie

"I lidský mozek se dělí na dvě poloviny. U předního mozku hovoříme o pravé a levé hemisféře. Pravá polovina těla je řízena levou hemisférou a naopak. Hemisféry pracují právě tak různě jako ruce. Levá polovina předního mozku je v naší , tj. západní, civilizaci dominantní a je systematicky školena a cvičena. Její funkce se považovaly až donedávna za vyšší, nadřazené funkcím pravé hemisféry, neboť … v levé hemisféře je centrum pro řeč a logické, lineární myšlení.
Levá hemisféra (myšlení) má jazyk, kdežto pravá (cítění) je němá, hovoří v obrazech."

Rovnováha mezi funkcemi myšlení a cítění člověka je velice důležitá pro život člověka. Neexistuje však dosud teorie, která by nějak mapovala tuto "němou" citovou oblast lidské psychiky. Přitom je tato citová stránka rozhodně evolučně mnohem starší nežli náš logický rozum. Chceme-li však svůj cit nějak rozumně uchopit, tápeme. Že tomu tak je, nám může potvrdit úryvek z knihy našeho krajana Stanislava Grofa.

"Bohužel různé názorové směry si vzájemně protiřečí; téměř vůbec neexistuje shoda v tom, co jsou důležité faktory v psychice, proč vznikají psychopatologické stavy a jak by měla vypadat účinná psychoterapie."

Když něco dělám, tak chci obvykle vědět, proč to dělám a jakých prostředků mám použít, abych dosáhl kýženého výsledku své činnosti. Jsou sice obory lidské činnosti, ve kterých je takový odhad úspěšnosti konání obtížný, ale týká se to především uměleckých aktivit člověka. Zdá se mi však, že i psychoterapie je spíše uměním než vědou. Poslouchám-li psychoterapeutův výklad, mám někdy dojem, že slyším poezii. Těm emocionálněji založeným klientům to může někdy i vyhovovat, ale racionálnější jedinci často nenacházejí smysl celého dění.

Například Daniel Goleman v knize Emoční inteligence píše:
"Studie prováděná v čekárnách ordinací ukázala, že každý z pacientů se chce lékaře zeptat v průměru na tři nebo i více věcí. Avšak z ordinace pacienti vycházejí s odpovědí v průměru jen na jednu a půl otázky. Toto zjištění poukazuje na jednu z mnoha potřeb pacientů, které současná medicína neuspokojuje. Nezodpovězené otázky jsou živnou půdou pro nejistotu, strach a pesimistické dohady. Vedou k tomu, že pacienti se odmítají podrobit léčbě, protože jí plně nerozumějí." Snažil jsem se získat představu o tom, čeho se vlastně snaží psychoterapie dosáhnout, studiem slovníkových hesel. V novějším slovníku jsem se dozvěděl dlouhý výčet psychoterapeutických metod a postupů bez smysluplného vysvětlení, k čemu tyto metody vlastně směřují. Musel jsem tedy sáhnout po slovníku starším. V Psychologickém slovníku od Karla Černockého se píše:
"Podstata psychotherapie spočívá ve výchově cítění a vůle."
Z Černockého definice je zřejmé zaměření psychoterapie na kultivování citů klienta.

Dokončení příště