Cesta za mužstvím - Úvod - Dobrodružství sebeobjevování nejen pro muže
Vladimír Münz

Dnes bych Vám chtěl představit zbrusu novou rubriku „Cesta za mužstvím“, která si neklade za cíl nic menšího než zvýšit porozumění mužství a inspirovat nejen muže na cestě k sebepoznání. Vždy při tom vycházím z osobních zkušeností, které jsem získal a objevil z vedení mužských skupin a individuálního poradenství. Vydat se za hledáním sama sebe je nejen dobrodružství, ale i cesta plná objevů a postupného nalézání sebe sama.

Nezbytná příprava
Tak jako před každou cestou je dobré si stanovit cíl. Jedná se úkol triviální i svízelný naráz. Míru obtížnosti si vždy určujeme sami nebo respektive je přímo závislá na stupni iluze, kterou o sobě a svém životě – cestě máme. Principy, které striktně uplatňuji, spočívají v pojmenování a uznání reality, kterou prožívám. Jinak se dostáváme do opakování cyklu podobni skokanu při bunjee jumpingu, kdy skokan vždy zprvu prožívá prchavý moment svobodného letu. Načež je v maximální úvrati prudce vržen zpět tam, odkud skočil. Dynamika je stejně neúprosná, jako když se snažíme o změnu, ale nedovolíme si pojmenovat současný stav. Dochází pak k tomu, že nevytvořím nic jiného než opět další iluzi. Při svém osobním hledání jsem pro sebe objevil následující: že změnit mohu jen to, co vidím, vnímám a přijímám.

Co přibalit na cestu
Nyní je čas se vydat cestu. I když mnozí moudří říkají, že již cesta může být cílem. Zde mě jako muže vždy zajímá záměr neboli „Proč a kam v životě kráčím?“ To je ta kruciální otázka, kterou bychom si měli opakovat mnohem častěji, než činíváme. Smysl života je, oč tu běží, nebo ještě jinak. Dát životu smysl. Zde nacházíme analogii s cestou, kde je dobré mít mapu či minimálně znát svůj výchozí bod – startovací pozici. Zde se objevuje jedna z mnoha výzev, které nás v životě potkávají, a to je prohlédnutí iluze. Teprve pak vidím, vnímám svou pozici. A později pak s pocitem pokory dojde i k přijetí stavu…

KPZ – Krabička poslední záchrany
Zde bych rád upřel pozornost na vhodnou výbavu pro tuto dobrodružnou cestu do našeho nitra. Toho nitra, které i přesto, že je stále s námi, často vůbec neznáme. Výběr, který předkládám, je pouhý výsek mého pátraní, tudíž se nejedná o žádný návod, ani všeobecně platnou mapu pro každého.

Víra a naděje
Je nezbytná nejen proto, že jejími opačnými polaritami jsou beznaděj. Tím hlavním důvodem je dynamika změny. Pokud se má jednat o změnu s velkým „Z“ a nikoliv pouze o kosmetické zásahy, tak součástí každé zásadní změny v životě je skok do prázdna. Právě ten je nesen vírou a nadějí, ať už v sebe a své schopnosti, či v život, Vesmír nebo Boha. Skok do prázdna nejde mít pod kontrolou. Pokud na jistotě trváme, tak převádíme svou realitu ze stavu života do pouhého přežívání, kdy stále přešlapujeme na místě nebo opakujeme stejné scénáře, aniž by kdy došlo ke změně a následnému průlomu vzorce. Stáváme se otroky své snahy mít jistotu a tím ztrácíme mimo jiné i svobodu – možnost volby.

Cesta srdce
Dříve nebo později dojdeme k objevu, že zátěž, které jsme byli vystaveni na své cestě životem, vedla k redukci pocitů. Prostě lidově řečeno jsme byli vystaveni situacím příliš bolestivým na to, abychom dokázali nechat své srdce otevřené. A jen otevřené srdce dokáže vnímat pocity, jako jsou bolest, strach, smutek a další, které v sobě mají silnou palčivost a nepohodu. Ve chvíli, kdy tyto pocity odmítneme, ovšem dojde k redukci příjmu veškerých pocitů a na scénu se dostává mysl, který přebírá otěže našeho života. Ta mysl, která má potenciál být výborným sluhou, se pak stává špatným pánem, který ovládá náš život skrze vytváření iluzí.

Vášeň a touha po změně
Nezbytné koření života je také divokost, nezkrotnost a někdy až vzpurnost, která je motivací pro momenty, kdy jsme zemdlení či příliš netrpěliví dále čekat. Právě divokost je jedním z pramenů samotné podstaty života, bez něj pomalu uhasíná. Dále s sebou nese potenciál totálnosti, plného nasazení hraničícího až s bláznovstvím, kdy jedeme na plný plyn v mocném tandemu se spontaneitou. Výše jmenované jsou nositeli potenciálu zdroje naplnění a pocitu rovnováhy v životě.

Nejprve zkus připustit, že to může být i jinak. Protože dokud si to nedokážeš představit, tak to ani v životě nenastane. A život je to jediné, co máme.

Příště bude téma: Jak začít