Cesta za mužstvím - Vnitřní dítě
Vladimír Münz

Dobrodružství sebeobjevování nejen pro muže

Rubrika „Cesta za mužstvím“ si klade za cíl zvýšit porozumění mužství a inspirovat nejen muže na cestě k sebepoznání. Vycházím z osobních zkušeností z vedení mužských skupin a individuálního poradenství pro obé pohlaví... Naposledy jsem předložil pro někoho možná jiná východiska ve vztahu k rodičům.

Chlapcem i v 50

I když si žádnou statistiku o klientech nevedu, tak tendence je krystalicky jasná. Jen málokdo se vyhne vlivu svého dětství na svůj dospělý život. Mezi dvě nejčastější vyústění v reálném osudu pak patří rebel nebo diktátor – v obou případech vládně zcela nepokrytě dítě v nás.

Věřím, že typ mužů rebel, Já osobně jim říkám chlapci, znáte též. Vyznačují se odporem k autoritám, přelétavostí nesenou nechutí nést zodpovědnost a zároveň jsou to často velcí vábitelé, fantastové a leckdy i zdatní manipulátoři. Ne nadarmo bych přiřadil rčení, že by ´Vymámil i z jalové krávy tele´, právě k dítěti, jenž je vybaveno a hojně používá kvality typu: umanutost, totálnost v napření se na cíl, k jehož získání je hotovo použít vše, co je mu dostupné… V realitě pak jsou tito muži obklopeni mnoha lidmi v podobě známých, kamarádíčků, leč vše bývá často dost plytké. Pro dlouhodobé vztahy či manželství jsou dost nevhodní a lze u nich očekávat promiskuitu v mnoha rovinách. Mezi slovy a činy je často rozdíl až propastný.

Tvrdá ruka vládne

Další, pomalu stejně rozšířenou variantou mužství pod vlivem našich dětských potřeb, je diktátor. Tato postava je pravým opakem rebela, jelikož chce mít naprosto vše pod kontrolou a nepřipustí žádné vybočení od vytyčeného směru a potažmo i cíle. Jde si takzvaně „Tvrdě za svým. “ Nehledě na pocity a potřeby. Často se snaží překonat i „nepřízeň osudu“ v podobě okolností či vztahů, které má. Vztahy potažmo emoce jsou ovšem podobně jako u rebela plytké. Nejvíce jsou posuzováni z hlediska prospěchu či jako fasáda zdání dobrého života.

Vsuvka

Nechci, aby zde došlo k nedorozumění. Nejde o tobýt, či nebýt někým. V rámce své terapeutické praxe jsem naučil veškeré pojmenovávání naprosto vyhraňovat a být maximálně expresivní, aby bylo možné rychlé uznání. Jenž je předsálím pro změnu. Cílem, nebo jak Já u velkých věcí říkám metou, je svoboda – možnost volby být tím, co je třeba tady a teď v mém životě. Což zcela jistě může být někdy rebel či diktátor…

Dospělé dítě

Nicméně dítě v nás nespí nehledě na to, pod jak tvrdou knutou se nalézá (diktátor) či zda pevně sedí na trůnu našeho života, kterým vládne (rebel). Nejprve nás vždy čeká sebereflexe, či jak s oblibou říkají křesťané, sebezpytování. Mimochodem v případě nemoci je věřícím nabízena úleva v podobě odřeknutí se modlitby, ale večerní sebezpytování – sebereflexe celého dne a hlavně mých činů a postojů v něm, je zachována. A tomuto znovuspojení se se svým dětským Já – vnitřním dítětem, respektive nástrojům, které k tomu vedou, se budu věnovat příště.

Nejprve zkus připustit, že to může být i jinak. Protože dokud si to nedokážeš představit, tak to ani v životě nenastane. A život je to jediné, co máme.

Příště bude téma: Vnitřní dítě 2