Postupem času se stále více začali zajímat o můj skok při té školní honičce. Stále jim nešlo do hlavy jak jsem mohl skočit z takové výšky a nejen to přežít ale ještě utéct. A tak jsem jim vysvětloval že jsem tehdy necítil žádný strach. Naopak cítil jsem se jako kočka. Všemi svými smysly jsem se soustředil jen na ten okamžik kdy přistanu a vsugeroval jsem si že mé nohy jsou jako ocelové pružiny a absorbují celý náraz. Od té doby mě začali testovat na... více