Jak odpovídat dětem na těžké otázky
Irma

Někdy je to s dětmi opravdu těžké, zaskočí vás záludnou otázkou, když to nejméně čekáte. Přesto je neodbývejte vyhýbavou otázkou: "A už sis uklidil pokoj?" Buďte připraveni dát jim uspokojující odpověď přiměřenou věku a chápání dítěte. Ukažte jim, že ten, kdo se ptá, nebloudí. Díky tomu dítě neztratí přirozenou potřebu uspokojování zvědavosti.

Každé dítě, nezávisle na věku si zaslouží, abyste mu odpověděli. Je to znamení, že si ho vážíte a chcete mu pomoci poznat často komplikované cesty života. Pokud se vyhýbáte odpovědím, dítě začne hledat informace u někoho méně kompetentního, například kamaráda ze dvora. Pokud ho budete ignorovat nebo se vysmejete jeho "hloupým otázkám", dítě se bude stydět za emoce, spojené s různými zkušenostmi.

Smrt blízkého člověka

Nesnažte se ji před dítětem tajit. Řekněte mu hned: "Víš, že babička byla v poslední době často nemocná. Dnes telefonoval lékař a řekl, že zemřela." Přitulte se k němu a utěšte ho. Dovolte dítěti vyplakat se a projevit smutek. Řekněte mu, co cítíte a neskrývejte ani vlastní slzy.

Dítě se vás možná zeptá, zda i vy zanedlouho zemřete. Můžete říct, že máte v úmyslu ještě dlouho žít a určitě zemřete až tehdy, když vyroste. Malé dítě se často zeptá i na to, proč vlastně babička umřela. Vysvětlete mu, že i když je to smutné, je i přirozené, že všichni lidé jednou zemřou. Pokud jste věřící rodina, potěšte dítě tím, že babička dále žije - jenže někde jinde a možná se s ní ještě jednou potkáte. Vždy však zůstane živá ve vašich srdcích a vzpomínkách.

Buďte připraveni i na to, že si vyslechnete známky zlosti na zemřelého, např..: "Otec nás určitě neměl rád, když zemřel a nechal nás tu samotné. "V takové chvíli se nesnažte ukrývat svůj pocit ztráty a toho, že sami nevíte, proč se tak stalo: "Některé nemoci přicházejí náhle a nikdo je neumí předvídat ani jim předcházet."

Rozvod

O rozvodu by měli oba rodiče informovat dítě najednou, aby slyšelo jednu dohodnutou verzi. Takový rozhovor by se měl odehrát až tehdy, když je rozhodnutí již neodvolatelné a jeden z rodičů zanedlouho opustí domov.

• Vyberte si chvíli, kdy budete mít dostatek času a nikdo nebude muset spěchat.
• Nezávisle na tom, do jaké míry se sami cítíte ukřivdění, nezatěžujte těmito pocity dítě. Chovejte se klidně.
• Pokud máte několik dětí, všechny by se o tom měli dozvědět současně.
• Nelžete. Čestnost a rozhodnost přesvědčí děti, že rozhodnutí je nezvratné.
• Ujistěte děti, že oba nadále jste a budete jejich milujícími rodiči.
• Nezapomeňte říct, že ani v nejmenší míře nejsou vinny na vzniku takové situace.
• První informace mohou znít například takto: "Máma a táta už spolu nejsou šťastní. Rozhodli jsme se, že bude lepší, když se rozvedeme a budeme žít každý zvlášť. Oba vás máme velmi rádi a vždy pro vás budeme táta a máma."
• Čím je dítě mladší, tím jednodušší informaci by mělo dostat. Není třeba popisovat mu příčiny rozpadu manželství, kterým ještě není schopno rozumět. Důležité je jen to, že se neumíte dohodnout a jste přesvědčeni, že už spolu dále nemůžete zůstat.
• Musíte být připraveni, že vám děti budou klást řadu otázek: co s nimi bude, kde budou bydlet, který z rodičů se odstěhuje, kdy se s ním budou moci vídat. Odpovídejte krátce a klidně, v některých otázkách můžete přenechat výběr dětem.

... A stovky jiných problémů

Dospívání, rozdíly pohlaví, kontakty s cizími, drogy - seznam témat na rozhovory s dětmi je nekonečně dlouhý. Ne v každé oblasti se cítíme jako experti a ne s každou otázkou si víme rady. Ale nejdůležitější je to, abychom byli otevření, čestní a ukázali dítěti, že jsme vždy nablízku.

Nelžete - mluvte pravdu

• Na rozhovor s dítětem se připravte. Nepředstírejte, že něco víte, když to tak není. Raději řekněte: "Nevím, ale zjistím to a pak ti řeknu." A slovo rozhodně dodržte.
• Nelžete a nevymýšlejte si. Pokud dítě po jistém čase zjistí, že jste obešli pravdu, obviní vás ze lži bude se cítit hluboce podvedeno.
• Budujte svou důvěryhodnost. Neskrývejte brutální pravdu, jen aby dítě hledělo na svět přes růžové brýle. Jde např. o otázky týkající se chudoby, dětských domovů a zločinnosti.
• Mluvte krátce a jednoduchými slovy. Nedělejte z debat kázání a monolog plný kritiky, ale mluvte o faktech a pocitech, které jsou s problémem spojené.
• Berte v úvahu názory dítěte. Nebraňte mu vyjadřovat emoce, i kdyby byly bolestné. Proto neříkejte: "Takhle nesmíš mluvit. Styď se! Jak si jen můžeš něco takového myslet? "

Ve spolupráci se serverem: www.blog.eugenika.sk