Dobrý zrak bez brýlí II. - Jak oko pracuje
František Vícha

Abychom úplně pochopili rozdíl mezi metodami nové a staré školy, musíme mít určité znalosti anatomie a fyziologie oka. Hlavní rozdíl mezi názorovými školami je ve způsobu vysvětlování jevu zvaného akomodace oka, tj. změn, které v oku probíhají při pozorování objektu blízkého a vzdáleného. Proto uvádím krátký popis struktury a funkce oka:

Oko má kulovitý tvar o velikosti asi 25 mm a skládá se ze tří vrstev:

1. oční běliny (očního bělma) vpředu přecházející do rohovky,
2. živnatky (střední vrstvy),
3. a sítnice (vnitřní vrstvy).

Bělima je bílé barvy opalizující. Rohovka je průhledná. Jí prochází do oka světlo.

V živnatce jsou krevní cévy, které přivádějí a odvádějí krev. Za rohovkou přechází živnatka do duhovky. Přímo za duhovkou je čočka. Ta zachycuje světlo, které prochází přes zornici a soustřeďuje se na sítnici. Živnatka vytváří okolo duhovky řasnaté tělísko s kruhovým svalem. Z něho vycházejí ciliární svaly - vlákna, na nichž je čočka zavěšena. Jejich činností a svalem se řídí stahování a roztahování čočky.

Sítnice neboli vnitřní vrstva je ve skutečnosti pokračováním očního nervu na pozadí oka. Je mimořádně tenká (0,14 mm) a promítají se na ní obrazy vnějších předmětů, které jsou v zorném poli. Jestliže je sítnice zničená, pak je vidění nemožné.

Na těchto skutečnostech lze snadno sledovat proces vidění: Světlo prochází rohovkou. Krajní paprsky jsou odřezávány zornicí a pro vstup paprsku slouží jen střed oka. Paprsek prochází čočkou, která má vypouklý tvar a vytváří na sítnici obrácený obraz. Ten je přenášen do mozku a vytváří dojem vidění. Jestliže je porušen kterýkoliv z uvedených článků, pak není možné normální vidění.

Vadné vidění a akomodace

Zobrazuje-li se předmět správně na sítnici, hovoříme o oku normálním.

U krátkozrakého oka se tvoří obraz předmětu před sítnicí a běžně se napravuje rozptylnou čočkou.

U dalekozrakého oka je předmět za sítnicí, korigujeme jej spojkou.

Lidé starší čtyřiceti let mívají zhoršenu akomodaci čočky a proto nedovedou zaostřit oko na blízký předmět. Vada se koriguje spojkou, používanou pouze pro blízké vzdálenosti. V lékařských knihách se uvádí, že akomodace je podmíněna především pružností čočky a stavem ciliárních svalů.

Dr. Bates však svými experimenty dokázal, že mimo veškerou pochybnost je akomodace podmíněna především různým zakřivením oční bulvy a to činností vnějších očních svalů. Jsou to ty svaly, které pohybují okem všemi směry. Tyto svaly způsobují pohyb oka směrem k oční čočce. U pozorování blízkých předmětů je pozadí oka se sítnicí oddalováno, u vzdálených přibližováno.

Když si představíme, že u krátkozrakého oka je bulva trvale prodloužena a u dalekozrakého trvale přiblížena, pak podle Dr. Batese jsou tyto okolnosti výsledkem nedokonalé akomodace jako následek špatné činnosti externích svalů oka. (V dále uváděných cvičeních je však věnována značná pozornost také vnitřním svalům, ovládajícím kontrakci čočky.)

Toto je základní princip Batesova systému, který vede k používání metod, jimiž se dá závada ve vidění překonat. Ve své knize Dr. Bates udává podrobný výčet svých experimentů na důkaz své teorie a vytváří protikladnou teorii ke staré škole. Současně dává všem lidem s vadným zrakem naději a povzbuzení k získání dobrého zraku. (Ztrnulost vnějších i vnitřních očních svalů je analogická s ostatními svaly těla.