Tajemství jantarového kamene
Jana Staňková

Od nepaměti byl kromě slonové kosti vyhledávaným materiálem na výrobu šperků jantar. Poprvé přišel do módy již v mladší době kamenné, kdy z něho vyráběli své ozdoby Germáni. Později se stal velmi populárním ve starém Římě za dob nechvalně známého císaře Nera, kdy byla malá jantarová figurka dražší než otrok. Od té doby zůstala cena jantaru značně vysoká. Zdobil zbraně bohatých bojovníků, toalety urozených dam a oděvy panovníků.

Dnes se jantar vyskytuje v mnoha místech na zeměkouli, zpravidla poblíž mořských břehů a tam, kde bylo kdysi moře. Více než devadesát procent celkové tržby pochází z pobřeží Baltu. Jantar má přibližně takovou specifickou váhu jako voda- proto ve vodě plave a udrží se i na její hladině.

V některých kusech jantaru zůstaly dokonale uschovány zkamenělé větvičky stromů, houby, květy i hmyz. Takové kousky jsou velmi cenné, neboť bezpečně dokazují pravost jantaru. Svého času vznikly v některých zemích celé továrny, které vyráběly napodobeniny jantaru i s padělanými pozůstatky pravěké zvířeny a květeny. Tyto podniky však brzy zanikly, neboť znalci a výrobci šperků se nedali tak snadno oklamat.