Živá kuchyně 2.díl
Iva Hédlová

Je to divné: lidé pilně dodržují vnější hygienu, kdežto o vnitřek se stará málokdo. Přitom se v těle normálního člověka nachází celý sklad odpadu – není jej vidět, zato na váze přidá několik (někdy i desítek) kilogramů. Vylučovací soustavy nestačí plnit svou funkci a organismus musí všechnu tu špínu nastrkat, kam to jen jde. Tělo se samozřejmě začíná velmi rychle zanášet, až se podobá staré zdravotní technice, kterou nikdy nečistili. Organismus disponuje ohromnými rezervami, a tak se člověk někdy dokáže dožít sedmdesáti, ba i více let. Avšak všechno má svůj konec. Již uprostřed životní cesty začínají lidé pociťovat následky takového zanesení: nemoci, nadváhu, malátnost, zkrátka už nemají tolik sil a nic není tak, jak tomu bývalo dřív, v mládí.

Energetické tělo člověka reaguje na zanesení své kanalizace velmi citlivě. Čakry se ucpávají, energetické kanály se zužují, proud energie se mění v tenký potůček, což vede ke ztrátě životní síly. Oslabení energetiky s sebou zase nese patologické poruchy fyzického těla. Vzniká špatný uzavřený kruh. Pokud neovládáte své tělo, jak byste mohli ovlivňovat realitu?

A přitom si lze jak navrátit původní svěžest, tak získat zdraví, jaké jste v životě neměli! Ale k tomu musíte změnit mrtvou kuchyni v živou. Co tam máte: prkýnka, kastroly, pánve? Chcete-li své tělo zbavit odpadu a k volnému času přidat spoustu hodin, jež jste dříve trávili u linky, pak nejspíš všechny tyto nástroje určené k usmrcení potravin z vaší kuchyně zmizí.

Možná to někomu bude připadat šokující, ovšem nikdo tu nikoho nehodlá k ničemu přemlouvat. Jen tu na poličky vykládám fakta. Stojí jídlo, na které jste zvyklí, za vaše zdraví, energii, život? Existuje jedno přísloví, jež si lidé obvykle připomínají s lítostí: „Kdyby mládí vědělo a stáří mohlo.“ Lze dosáhnout toho, že zůstane jen mládí, které bude jak znát, tak moci.

První stanoviště, kde je záhodno začít s pročišťováním, jsou játra. V mnoha knihách se popisuje, jak na to. Proč jsme přistoupili na dodržování vnější hygieny, zato vnitřní nikoli? Snad proto, že spínaje vidět jenom zvenčí? Vnitřní hygienu si však organismus dokáže udržovat sám, ovšem za předpokladu, že přejdete na správnou stravu. K ní se můžete propracovat postupně, v několika etapách: postupná strava, dělená, zřeknutí se mnoha produktů a konečně syrová strava. Pokud k užívání výhradně přírodních produktů přistoupíte ihned, možná zkrátka nevydržíte prudké změny, protože i organismus potřebuje čas na to, aby se přeorientoval.

Princip postupné stravy spočívá v tom, abychom nejedli vše najednou, nýbrž začali s jedním druhem potravin, pak dalším a tak dále. Nejprve se jí to, co se nejrychleji zpracovává. Jestliže totiž potrava prochází žaludečním a střevním traktem v samostatných vrstvách, velmi to ulehčuje trávení a snižuje se množství škodlivých odpadů. Naposledy se pije patnáct minut před jídlem nebo pak až dvě hodiny po něm. V opačném případě se žaludeční šťávy ředí a potrava se nezpracovává, nýbrž jen hnije. (O tom se má psát. A co je možné dělat, jak jinak lze ještě vysvětlit principy navýšení energetiky?)

Druhá etapa, k níž je záhodno přejít co nejrychleji, je dělená strava, jež předpokládá nejen postupné požívání potravin, ale navíc pouze těch, které jsou slučitelné. I když po pravdě řečeno jsou neslučitelné prakticky všechny. Čas a podmínky trávení různých potravin se výrazně liší, proto pokud se kombinují, nevyhnutelně vznikají výrobní odpady, jež se nedaří vyloučit, a tak se ukládají v organismu v podobě tuku a škváry. Takřka se vším lze kombinovat jedině čerstvou zeleninu. V ideálním případě by tedy mělo být množství druhů potravin požitých k jednomu jídlu sníženo na minimum. Knihy, jež podrobně vykládají principy dělené stravy, snadno najdete.

Celou řadu potravin je nutno z jídelníčku postupně zcela vyloučit. Mám na mysli především obiloviny, kroupy, výrobky z bílé mouky, kvasnicový chléb, mléko či konzervy, neboť neobsahují žádné cenné látky. Například jediné užitečné látky obilovin se nacházejí v klíčkách a ve slupce. Jenže bílá mouka vyšší kategorie vzniká čištěním zrn pšenice od slupek a klíčků, tudíž se vše hodnotné odstraňuje a zbývá jen mrtvá hmota sestávající zejména ze škrobu. Příroda určila, že tato neživá část zrna bude sloužit jako stavební materiál, jako sud s tukem pro klíček. Do mouky se posléze přidávají umělé vitaminy, tedy chemie. A tak živit se produkty z bílé mouky vyšší třídy rovná se kupovat v obchodě škrob a nakládat si ho lžící k obědu. Játra se touto hmotou podobnou mazutu zanášejí, škrob se v organismu usazuje jako hlen, stěny střev pokrývá povlak. Obilniny navíc obsahují velmi špatně vyvážené bílkoviny. Byť to někomu může připadat divné, je lepší živit se masem než kašemi a těstovinami. Mléko zase obsahuje kasein, díky němuž rostou zvířatům rohy a kopyta. V lidském organismu se mléko přeměňuje v xerogel, což je něco jako truhlářské lepidlo.

V takovém odstrašujícím líčení bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho. Jak při tom všem ještě člověk dokáže žít, a navíc se cítit víceméně zdravě? Neví totiž, co je skutečné zdraví, poněvadž je od samého narození nepocítil. Nemusíte tedy argumentovat otřelými frázemi typu „Takhle se všichni živili věky věků,“ pokud samozřejmě nechcete mít tytéž problémy jako všichni ostatní.

Nakonec musí v jídelníčku zůstat pouze přírodní produkty: čerstvé, mražené či sušené plody zeleniny či ovoce, mořské řasy, ořechy, slunečnicová semínka, med a nic po tepelné úpravě, vše v syrové podobě. (Hlavně neřaďte mezi ořechy arašídy, poněvadž to jsou luštěniny, a navíc ne moc hodnotné.) Nicméně prudký přechod od běžných potravin k syrové zelenině a ovoci nevede k ničemu dobrému. Organismus potřebuje čas, aby si navykl a přizpůsobil se. Proto je třeba přechod provádět postupně, snižovat v jídelníčku podíl vařené rostlinné potravy a zvyšovat podíl syrové stravy. Pokud se člověk celý život živil převážně zpracovanou potravou, přizpůsobila se takovému složení stravy i jeho mikroflóra. Prudký přechod v zásadě možný je, ovšem pouze v případě, že se těšíte pevnému zdraví.

Mikroflóra se dokáže zcela vyměnit během jednoho roku, a tak ke konci této doby už není třeba v jídelníčku ponechávat žádnou zpracovanou potravu. Jak víte, v potravinách, které procházejí tepelnou úpravou, se nejen ničí téměř všechny vitaminy a mikroelementy, ale vznikají i rakovinné látky – jedy. Syrová potrava organismus nezanáší, ba naopak jej čistí. Kuchyňské náčiní i všechny vnitřní orgány zůstanou perfektně čisté. Rozdíl je tu zcela zásadní.

Možná se ukáže, že přechod na syrovou stravu bude neobyčejně těžký. Čím se má člověk živit například v zimě? To přece musí vyjít opravdu draho. Ve skutečnosti to není tak zlé, ba naopak se nabízí spousta možností a ty budou levnější než běžné jídlo. Jenom musíte začít a poté už sami odhalíte mnoho různých pokrmů, o jejichž existenci jste dosud neměli tušení. Je jich celý neprobádaný svět. Uvedu jen ty, které vám pomohou překonat přechodné období – jídla z naklíčených semen.

Značná část našeho jídelníčku sestává ze semen, ať už z obilnin, luštěnin či jiných. Semena se skládají z polotovarů – zakonzervovaných stavebních materiálů, kam patří především škroby, bílkoviny a tuky. Navíc semena obsahují inhibitory, látky, jež brání trávení. Příroda se takto postarala, aby je zvířata a ptáci přenášeli na velké vzdálenosti v nepoškozeném stavu.

Při klíčení dochází v semenech k razantním změnám: inhibitory se ničí, škrob se mění v maltózu, bílkoviny v aminokyseliny a tuky v mastné kyseliny. Totéž se děje během trávení potravy v organismu. U naklíčených semen je tím pádem již většina práce odvedena. Navíc se v nich syntetizují celkem užitečné látky a mobilizují se rezervy, aby se mohla veškerá energie věnovat růstu. Zakonzervované a dřímající síly semen ožívají a uvolňují kolosální potenciál ke zplození nového života.

Naklíčená semena disponují velkými léčivými a biostimulujícími vlastnostmi, jež mohu jen těžko všechny vyjmenovat – nabízejí takřka vše, především se jedná o vitaminy a mikroelementy, vylepšení látkové výměny, očištění organismu, upevnění imunity, zvýšení práceschopnosti a vyléčení mnoha nemocí. Příroda pečlivě vybavila naklíčená semena vším, co je potřeba k rozvoji nového života a přežívání v agresivním prostředí. Představují tedy výborně vyváženou, snadno stravitelnou potravu a zároveň účinný lék.

Do jídelníčku si můžete zakomponovat klíčky pšenice, kukuřice, fazolí, cizrny a speciálního hrachu. Technologie přípravy je velmi jednoduchá. Od časného rána se semena máčí ve vodě. Večer se nasypou do cedníku nebo síta, propláchnou se a přikryjí se mokrou gázou. Ráno uvidíte živou potravu. Kukuřici a fazole (vybírejte si červené, protože jsou hodnotnější) je třeba máčet celé dny a nechat je klíčit i déle, občas je propláchnout.

Pšenici a kukuřici lze jíst v syrovém stavu. Klíčky pšenice disponují vynikajícími léčivými vlastnostmi. Musí se pečlivě žvýkat (i kdyby jen dvě polévkové lžíce denně), pokud se vám však v ústech utvoří hmota podobná žvýkačce, znamená to, že daný druh se pro vás nehodí a musíte hledat jiný. Luštěniny bohužel v syrovém stavu nemají příliš příjemnou chuť, a tak je vhoďte do vařící vody a jen ji znovu přiveďte k varu. Hrách docela postačí zalít vřící vodou a nechat deset minut odstát.

A jestlipak víte, jak byste mohli připravit živou vodu? Nejprve musíte v pětilitrovém smaltovaném hrnci přivést odstátou vodu z kohoutku k varu (až bude bublat jako bílé vřídlo) a následně ji rychle ochladit ve studené koupeli. To je první etapa strukturizace. Tato voda je již ve srovnání s normálně převařenou vodou řádově hodnotnější.

Dále vložte do hrnce pět až sedm kamínků černého křemene, který lze zakoupit v lékárně, zakryjte gázou a na dva dny uložte. Nato pečlivě přelijte vodu do jiné nádoby, ovšem spodní vrstvu ve výši dvou až čtyř centimetrů musíte vylít, protože z křemene se tam usazují patogenní mikroorganismy a cizorodé chemické prvky. Křemičitá voda již disponuje léčivými vlastnostmi, je ještě strukturovanější a nasycená křemíkem, nejnutnějším prvkem, při jehož nedostatku se v organismu nezpracovávají žádné další látky.

Získanou vodu postavte do mrazáku. Jakmile se na hladině a u stěn hrnce vytvoří první led, přelijte vodu do umělohmotné nádoby, již se opět postaví do mrazáku. První led vyhoďte, zbavíte se tak těžké vody, jež obsahuje izotopy vodíku deuteria a tritia, zamrzá při teplotě +3 °C a má neblahé účinky na organismus.

Poslední zamražení je třeba provádět v umělohmotné nádobě, jelikož smalt v hrnci by mohl popraskat. Když voda zamrzne ze dvou třetin, udělejte do ledu díry a zbylou vodu vylijte – tento rosol obsahuje samé nežádoucí příměsi. Nyní zbývá jen počkat, než led roztaje při pokojové teplotě, a tak získáte sněhovou vodu nejvyšší kvality, která se navíc označuje za živou, protože je očištěna od těžkých izotopů.

Na závěr, máte-li prstencový magnet nebo magnetickou nálevku, propusťte vodu skrz ně, abyste strukturu ještě upevnili. Získaná voda má léčebné vlastnosti, očišťuje organismus a při dlouhodobém používání zbavuje celé řady nemocí. Uvedené kvality si udržuje jen určitou dobu, a to zhruba sedm hodin. Takovou vodu nekoupíte nikde a za žádné peníze.

To je ta úžasná, živá kuchyně, kde se potrava nevaří, nýbrž roste. Na rozdíl od obvyklé kuchyně, která potraviny zabíjí, tato je naopak oživuje. Můžete se sami přesvědčit: jídla z naklíčených semen, za dodání různého koření a omáček, jsou mnohem chutnější než obvyklá potrava. Nemluvě o tom, že jsou ve všech ohledech hodnotnější než například tytéž kaše, jež jsou za rádoby hodnotné považovány mezi nesprávně informovanými lidmi.

Naklíčená semena obsahují mnoho bílkovin, které se snadno vstřebávají, což organismu pomáhá přeorientovat se na rostlinnou stravu. Nová mikroflóra bude v budoucnu nejen zpracovávat syrové produkty, ale i sloužit jako zdroj bílkovin. Právě tak vypadá trávicí ústrojí býložravců.

Naskýtá se otázka: jak se dají konzumovat v syrovém stavu potraviny, jež se musí nějak upravovat jako například brambory nebo tykve? Nabízím protiotázku: a je třeba je jíst? Zelenina s vysokým obsahem škrobu nedodává organismu nic než prázdné kalorie a hlen – odtud pramení choroby, které řadíme do nachlazení. Farmáři krmí prasata vařenými brambory, mimo jiné i proto, aby byla vypasenější. Zjistili totiž, že tak prasata rostou rychleji a je to ekonomicky výhodné. Ze syrové stravy je prostě těžké ztloustnout, a to bez ohledu na zkonzumované kalorie.

Abychom se s obvyklým jídlem neloučili tak smutně, můžeme si v jídelníčku zvýšit podíl mořských plodů. Všechny mořské ryby i korýše lze konzumovat bez tepelné úpravy. Nebude těžké dovtípit se, jak je nasolit. Opět se přesvědčíte, že v syrovém stavu, s kořením, je vše mnohem chutnější. I když přísní pojídači syrové stravy nejen nejedí to, co běhá, skáče, létá a plave, ale dokonce nepoužívají ani sůl.

Čerstvá zelenina, ovoce a zejména naklíčená semena mají vynikající očišťující vlastnosti. Je třeba podotknout, že během přechodu na syrovou stravu může nastat jedna či několik očišťujících krizí, během nichž dochází ke zhoršení starých neduhů. Nemá cenu se znepokojovat a snažit se symptomy onemocnění nějak léčit. Svědčí o tom, že organismus se konečně zbavuje odpadu, který se za mnoho let nakupil, a přeorientovává se na normální režim. V době krize bude užitečná jediná míra, a to hladovění na destilované (svařené) vodě po dobu jednoho nebo více dní.

Pokud nemáte zdraví příliš zanedbané, lze na stoprocentní požívání syrové stravy přejít v zásadě ihned. V takovém případě se očišťující krize projeví výrazněji, nicméně u každého bude probíhat jinak. Může se pozorovat výrazný úbytek váhy, což znamená, že se organismus zbavuje mrtvé tkáně a znovu se rodí. Tlustí lidé jsou ve skutečnosti chodící kostry. Kvůli nesprávnému stravování a těžkopádnému životu bez pohybu se jejich tělo transformovalo ve hmotu tukových usazenin a odpadu. Živá tkáň už tam skoro nezůstala, v podstatě je to jen mrtvý odpad. Tak to je ta zbytečná veteš a vyhazuje se. Především se tím neznepokojujte. Organismus se očistí a vrátí se do normálu. Jen se mu musí pomoci. Do jídelníčku je nutno zařadit mořské řasy, květový pyl a lněný rostlinný olej, čímž po přechodnou dobu kompenzujete dočasný deficit potřebných látek. Na Internetu si dohledejte další informace na téma syrové stravy. Není jich mnoho. Je to skutečně neobvyklá, zato mimořádně účinná, až bychom mohli říci elitní cesta znovuzrození.

Mnoha lidem to může připadat ne-li strašidelné, pak mírně řečeno celkem neobvyklé. Člověk se zpravidla nerad loučí se starými zvyky. Jestliže se nesprávný způsob života stane obecně přijímanou normou, jednoduché a očividně přirozené principy začínají vypadat nepřirozeně. Čím tak speciálním se ona přírodní strava odlišuje, že bychom se kvůli ní měli vzdát tolika kulinářských lahůdek? Stojí to za to? Snad váš názor zásadně ovlivní fakta vyložená dále, která zatím neznáte.

Syrová strava je věda o stravování lidí třetího tisíciletí, je tedy určená pro civilizaci třetí vlny. Nejslavnějším propagátorem syrové stravy je Aršavir Těr-Ovaněsjan (Atěrov). V knize Syrová strava aneb nový svět bez nemocí, nedostatků a jedů, vydané v Teheránu, uvádí základní principy syrové stravy. Poté, co Atěrov ztratil první dvě děti, jež zemřely na nemoci, vychoval třetí dítě, dceru, výhradně na syrových potravinách. Kupodivu z ní vyrostla zdravá dívka, velmi vyvinutá po stránce fyzické i mentální. V knize se píše:

„Dceři již bylo sedm let, ale nikdy do úst nevzala ani kousíček degenerované stravy. Její zdraví je vrcholem dokonalosti. Nyní vidím, o kolik snazší je vychovávat sto dětí, které se živí syrovou stravou, než jedno dítě – strávníka jídel. Nikdy se nemusím znepokojovat kvůli dětským nemocem, jako je nastuzení nebo rýma, průjmy nebo zácpy, nebo jestli se dítě v daný den dostatečně najedlo. Moje holčička je veselá jako ptáček a průběžně si může dojít ke stolu a vzít si, co chce sníst. Hraje si, zpívá a tancuje celý den bez přestání, bez slz a krizí, bez pláče a křiku, ani svému okolí nepůsobí žádné starosti. Přesně v osm hodin večer chodí spát a poté, co si několik minut zazpívá, zavírá oči a usíná tvrdým spánkem, načež spí až do šesti ráno. Nemůžeme si vybavit, počínaje prvními měsíci jejího života, kdy by se probudila v noci. Má tak hluboký a pevný spánek, že ji nevzbudí žádný hluk či pohyb.“

Alexander Chuprun, známý popularizátor naturopatie, autor knihy O čem je syrová strava a jak se stát jejím strávníkem,se již v mládí stal kvůli těžkému chronickému onemocnění invalidou prvního stupně. Žádné vyzkoušené způsoby léčení nepřinášely výsledky. Jakmile však přešel na syrovou rostlinnou stravu, absolutně se uzdravil. Chuprun představil nečekaný, nicméně podivuhodně zřejmý výklad problematiky imunity.

Její podstata vychází z faktu, že v době infekčního onemocnění organismus imunitu záměrně odpojuje. Jak známo, člověk zpravidla onemocní, jestliže je jeho organismus oslaben, zahlcen odpadem, má nedostatek vitaminů a jiných životně důležitých látek. Bylo vypozorováno, že pokud v takovém stavu zachytí nějakou infekci, snižuje se u něj produkce interferonu – ochranné síly se jakoby naschvál vypínají, a tak umožňují, aby se infekce rozvinula. Ukazuje se, že mikroorganismy, jež onemocnění vyvolaly, se živí oním odpadem, který systém kanalizace nedokáže kvůli neadekvátní stravě vyloučit. Proto organismu nezbude než mikrobům umožnit, aby se rozmnožovali. Jakmile byť jen částečně splní svou očistnou misi, imunita se obnovuje a nemoc odchází.

„V zásadě,“ píše Chuprun, „musíme mikrobním a virovým onemocněním blahořečit, poněvadž představují typické léčivé krize: tak se organismus sám léčí z nejhoršího, tedy ze zanesení vnitřního prostředí odpady, a to beze všech léků. Ovšem zároveň je nutno tyto krize využívat jediným správným způsobem: tak, že zavedeme jako normální, že v takových případech budeme po několik dní po dobu onemocnění, do utišení zásadních projevů, držet plnou hladovku. Takto nejlépe vypomůžeme přirozeným silám organismu, jenž se zabývá samoléčbou pomocí mikrobů a virů. Jednou se tomu civilizovaný svět naučí stejně, jako se naučil používat mýdlo a zubní kartáček. Je však třeba předpokládat, že to nebude v blízké době: věda se sice rozvíjí, jenže nevědomost narůstá…“

Z toho plyne závěrečný dotaz, proč bychom měli organismus přivádět do stavu, kdy už je mu lhostejné, kdo a jak jej očistí? Není snad lepší udržovat počáteční čistotu? Praxe to potvrzuje: ti, kdo se živí syrovou stravou, nejsou vůbec nemocní.

Nesporný zůstává jeden základní princip, že živý organismus musí dostávat živou potravu. Jeho význam jako první zaregistroval doktor Frank Pottenger, který již na počátku dvacátého století provedl jeden důkladný experiment. Po dobu deseti let krmil devět set koček syrovými potravinami. Udržely si dobré zdraví a odolnost. Druhá skupina koček dostávala vařené pokrmy, následkem čehož se u nich rozvinuly všechny lidské nemoci: zápal plic, obrna, vypadávání zubů, malátnost, nervozita a tak dále, neboli měly poškozené prakticky všechny soustavy organismu. Koťata v prvním pokolení se rodila slabá a nemocná, ve druhém se jich hodně rodilo mrtvých a v následujícím pokolení začaly kočky trpět neplodností.

Doktor Edward Howell, jeden ze zakladatelů systému přirozeného uzdravení, došel k závěru, že hlavní složkou, která odlišuje syrovou stravu od té, jež prošla kuchařským zpracováním, jsou fermenty (enzymy). Prohlásil, že tyto jednotky měření životní energie se ničí při teplotě nad padesát stupňů Celsia. Proč je pojmenoval tak honosným názvem jako jednotky měření životní energie?

Fermenty jsou látky, které umožňují život. Jsou nezbytné pro každou chemickou reakci, jež probíhá v našem organismu. Bez fermentů obecně by v živém těle neprobíhala žádná aktivní činnost. Jsou to dělníci, kteří staví organismus podobně, jako zedníci budují domy. Napájecí látky, vitaminy či mikroelementy představují pouze stavební materiál. Veškerý pohyb při výstavbě zajišťují právě fermenty. Nefungují pouze jako inertní katalyzátory, jež urychlují chemické reakce. Jak jsme si vysvětlili, v procesu svého působení vydávají fermenty určité vyzařování, což se o katalyzátorech říci nedá. Fermenty se skládají z bílkovinných dopravců nabitých energií jako v elektrické baterii.

Odkud bere náš organismus fermenty? Podle všeho dědíme určitý potenciál fermentů při narození, přičemž takto získaná omezená zásoba energie je rozpočítána na celý život. Je to stejné, jako když obdržíte určitý startovní kapitál. Pokud jej budete pouze utrácet, přijde bankrot. Stejně tak čím rychleji vyplýtváte energii fermentů, tím rychleji vyčerpáte svou životní sílu. Jakmile se dostanete do bodu, kdy váš organismus nebude schopen vytvářet fermenty, váš život skončí. Baterie se vybije.

Jestliže lidé konzumují potravu, jež prochází tepelnou úpravou, lehkomyslně mrhají omezenou rezervou fermentů. Jak říká doktor Edward Howell, v tomto lze spatřovat jednu ze základních příčin všech nemocí, předčasného stárnutí a brzké smrti. Syrové potraviny obsahují vlastní fermenty, které umožňují autolýzu – strava se snadno vstřebává, protože se tráví především sama ve vlastní šťávě. Pokud však požíváte stravu upravenou, bez fermentů, organismus musí vynakládat své rezervy na její trávení, což vede ke zmenšení i tak omezeného potenciálu fermentů.

Představte si, že jste se rozhodli provést ve svém domě zásadní opravy. Existují dvě varianty vývoje událostí. V prvním případě vám přivezli potřebný materiál, složili jej na hromadu a ujeli. Museli jste se sami chopit práce a vynaložit velmi mnoho sil a času, abyste onu těžkou práci celou zvládli. Ve druhém případě spolu s materiálem přijeli i zedníci a sami vše zařídili, takže vy jste měli čas na oddech a na to, abyste se věnovali sami sobě.

Právě tento rozdíl panuje mezi potravou upravenou a syrovou stravou. Jestliže člověk konzumuje vařené potraviny, všechny životní síly padají na tuto těžkou práci. Fermenty, oni dělníci, již se musí zabývat svými přímými povinnostmi, očišťováním a obnovováním živých tkání, musí všeho nechat a plnit pracovní povinnosti, které jim nenáleží. Nemají již kdy se zabývat organizmem a ten pustoší.

Představte si situaci, kdy by lidé náhle přestali chodit a sedět klidně a začali se pohybovat jako očarovaní bez ohledu na hroznou únavu? Stejně tak se liší režimy práce organismu u jedinců, již se živí syrovou stravou, a u normálních strávníků: první se spokojeně procházejí, zatímco druzí běží nekonečný maratón, dokud nepadnou vysílením.

Po všem, co zde bylo řečeno, nelze pochybovat o tom, že stravování upravenými potravinami přináší organismu ukrutné škody. Klady, které člověk vytěží následkem přechodu na syrovou stravu, nejlépe zformuloval jeden ze stoupenců přírodního stravování Nikolaj Kurdjumov. Píše toto:

1. Nelze onemocnět zápalem plic, nachlazením. Chřipka probíhá takřka nepozorovaně. Mizí prakticky veškerá psychosomatická onemocnění (poruchy orgánů, klouby, bolesti – všechny orgány se totiž očistí a omladí). Imunita se zvyšuje z uměle udržovaného minima do přirozené normy: tři hodiny můžete ležet ve sněhu či tancovat v jedněch plavkách při minus osmnácti stupních Celsia a nic se nestane. A to všechno bez speciálního otužování!

2. Citlivost na škodlivé látky je velmi vysoká, reakce na ně silná, dokonce až bolestivá, přitom však tělo tyto látky ze sebe silně a rychle vylučuje, odtrhává, zneškodňuje, takže nezanechávají prakticky žádné následky otravy.

3. Z toho plyne velmi silná trávicí odolnost: pokud už člověk musí sníst něco neobvyklého nebo nestravitelného, všechno snadno stráví a zneškodní bez následků. Filtry vše zpracovávají jedním vrzem. Pocínovaný žaludek.

4. Stravitelnost potravy, tedy koeficient stravitelnosti, se posunuje o řád výš. Takový vyžraný strávník syrové potravy (který prošel krizí osmi měsíců) se nají ze tří jablek, dvou okurek. Nasytí jej divoké lesní plody, listy zeleniny, výhonky hroznového vína – vše se mu hodí do jídelníčku. A tedy:

5. Získáváte jedinečný pocit nezávislosti na okolnostech. Nebudu pronášet velká slova o jednotě s přírodou, ale ať se stane cokoli, ať byste byli kdekoli, i v lese, všude budete sytí i bez peněz, přežijete.

6. Zintenzivňuje se vnímání chuti: nikoli jazykem a očima, nýbrž celým tělem. Tělo s jídlem souhlasí či nesouhlasí a signalizuje to přáním, lhostejností či odmítnutím. Pocit sytosti: je objektivní, vychází z těla, proto se nelze přejíst.

Syrovými potravinami je vůbec těžké se přejíst.

7. Mizí pocit hladu: po krizi už prakticky neznepokojuje. Nepřichází ani neuróza, jíž říkáme apetit. Dostaví se pochopení, aha, mohu se najíst. Odvedla se pozornost, zapomněli jste, den či dva – a nic se neděje. Vzpomněli jste si, najedli se a je vám dobře. A tedy:

8. Projevuje se efekt velblouda: schopnost vůbec nejíst jeden, dva i tři dny, aniž byste ztratili pocit pohodlí a odolnost. Jestliže se člověk stravuje jednou denně, je to až až. Totéž platí o pití, dokonce i při vysoké fyzické námaze.

9. Jakožto výsledek se dostavuje normální fyzická odolnost. Běh je přijatelný. Lze běhat i několik hodin a ani poté se člověk necítí unavený. Vůbec se nevyčerpává, nechce se mu usednout ani ulehnout. Život je mnohem efektivnější. A to vše opět bez speciálního tréninku.

10. Duševní odolnost je při jakékoli námaze také veliká; rozum je jasný a křišťálově čistý; paměť funguje ideálně. Jasnost myšlení je taková, že zkoušky lze absolvovat takřka bez přípravy a učení přestává být problémem.

11. Potřeba spánku se zkracuje na šest hodin a deficit spánku se snadno překonává. Například v šedesáti letech může člověk řídit auto bez přestání tři dny a noci, aniž by se snížila jeho sebekontrola a pozornost. Probuzení bývá snadné, svěží a radostné. (Ech, pendrek! To tak…)

12. Životní tonus se projevuje silným zájmem o život. Naladění je vyrovnané, radostné. Nepříjemnosti se jen aktivizují a práh konfrontace je vysoký: prakticky se nelze rozhněvat a pohádat – nic nás nerozčiluje, vše přijímáme vědomě.

13. Přichází vysoká schopnost rozhodovat a jednat. Neexistují fixní stavy, jelikož neovládá tělo vás, nýbrž vy vládnete jemu. Stáváte se pánem všech jeho potřeb, včetně sexuálních. Závislost na alkoholu při požívání syrové stravy prostě není. A pokud byla, vyprchá.

14. Výrazně se zvyšuje kontrola a spolupráce s tělem: „\ začínáte je snáze ovládat a rozhodovat se, zatímco tělo je decentní, vyškolené a poslušné. Představte si, jak se rozšiřují vaše možnosti pro život.“

Za sebe mohu dodat, že problémy s vzhledem, které trápí mnoho lidí, automaticky odpadnou, protože tělu se navrací počáteční přirozená krása. Ke starším se vrací čas – lze zahodit až dvacet let a konec večírku pod názvem život se odkládá na dobu neomezenou. Je třeba všehovšudy jen změnit způsob stravování!

Osobně zdůrazňuji: není to obvyklá dieta, jež přinese jen nějaké dočasné výsledky, ale jde o celý způsob života. Pokud jste se rozhodli, že na syrovou stravu přejdete, musíte k tomu přistupovat postupně a především nesmíte v žádném případě takový režim vnucovat ani sobě, ani jiným. Zvláště pozorně je třeba dodržovat pravidlo transurfingu. Obecně je stolování nedílnou součástí našeho života, proto vás lidé v okolí nebudou chápat a naopak vás budou přesvědčovat o tom, že se zabýváte nesmysly. Nemusíte se snažit vymluvit jim to, jsou takto znepokojeni, protože mají silné podezření, že máte pravdu. Jděte svou cestou klidně a vesele, neospravedlňujte se a nikomu nic nedokazujte. Váš kvetoucí vzhled bude mluvit sám za sebe.

Ovšem především samozřejmě nesmíte nutit sebe sama. Jestliže jednáte z principu, že se to musí, nic dobrého z toho nevzejde – dříve či později dojde ke katastrofě a vše se vrátí do starých kolejí. Přechod se musí uskutečňovat ve stavu jednoty duše a rozumu: nikoli musím, ale chci. Právě proto se doporučuje postup po etapách, aniž byste znásilňovali svou vůli či organismus. Mnoha lákadel je opravdu těžké se vzdát. Do třicítky se ještě můžete bavit a užívat si, nicméně potom byste se měli pořádně zamyslet. Baterie se vybíjí neodvratně, byť bez povšimnutí.

Nezapomínejte ani na fyzická cvičení. Střídavá sprcha a hodinová procházka denně je potřebné minimum. Běhat vůbec nemusíte. Běh představuje extrémní a nepřirozený stav organismu. Nemá smysl se překonávat, leda byste byli sportovci a dělali to kvůli výsledkům. I když příroda neusiluje o výsledky, ale o optimální rovnováhu. Chůze je něco jiného, ta je více než užitečná. Cvičení si můžete vybrat dle chuti. Například tibetská gymnastika, která je popsána v knize Petera Keldera Oko zrození, je jednoduchá a zároveň velmi účinná na navýšení energetiky.

Nový způsob života zvyšuje vaši energii záměru na takovou úroveň, abyste si mohli jednoho krásného dne říci: skutečně ovládám své tělo a ovlivňuji svou realitu. Nejsou to jen slova, ale zcela konkrétní pocit. Doslova pocítíte, že jste schopni modelovat vrstvu svého světa dle vlastního rozmyslu. Půjde o zcela organický pocit koordinace: ať se bude dít cokoli, můj záměr se realizuje, vše k němu směřuje a jde, jak má.

Iva Hédlová z knihy: Vadim Zeland – Ovlivňování reality
Ve spolupráci s www.zdravi4u.cz