Bolest hlavy a prenatál
Kristina Weiserová

Následující příběh pochází z dílny regresní terapeutky. Tento mladý obor navazuje na schopnost člověka vyvolat ze své paměti události, které se člověku staly, lhostejno zda před týdnem, v dětství nebo v prenatálním stavu. Na nepříjemné události se často vážnou emoce, které na nás působí rušivě. Regresní terapie tyto emoce uvolňuje a rozpouští. Zbavuje tak člověka zbytečných strachů a zábran. Tento alternativní terapeutický směr může být užitečný zejména lidem, kteří trpí na libovolný druh fóbií, prodělali určité trauma, či opakovaně podléhají stresu v určitých situacích.

Klient, budeme mu říkat Michal, od dětství trpěl velkými bolestmi hlavy. Mnoho návštěv u lékaře nic nevyřešilo. A teď, už v dospělém věku dostal skrze regresi příležitost tento problém řešit, aniž by musel brát prášky.

Požádala jsem Michala, aby se uvolnil a zavřel oči.
Dál jsem ho požádala, aby si vybavil poslední událost, kdy cítil silnou bolest hlavy. Uvědomil si, že bolest nejčastěji přichází po konfliktech s jeho ženou. Obzvláště, když manželka zvýšila hlas, pociťoval ostrou bolest ve spáncích.

V následujících minutách jsme hledali časnější událost kdy Michala silně bolela hlava. Vybavil si událost z dětství, kdy na škole v přírodě skákal s chlapci ze skříně dolů na postel. Jenomže skok se nezdařil a narazil si hlavu o roh postele.
- "Nesnesitelná bolest ve spáncích. Kluci mě odvádí na ošetřovnu. Doktorka zatlačuje bouli, říká, že si na maškarní bál nemusím brát masku, že ta boule stačí."

Zeptala jsem se, jestli je nějaká časnější událost.
Vybavila se událost, kdy nazlobená máma po Michalovi a jeho bratrovi v dětství křičela.
- "Má takový pronikavý a pisklavý hlas. Rve mi to uši. Bolest ve spáncích. Nemůžu slyšet její křik. Mám potřebu si zacpat uši pokaždé, když zvýší hlas. Uvědomuji si, že mě začíná bolet hlava pokaždé když křičí. Ležím v posteli s nesnesitelnými bolestmi. Když je mi špatně, tak je hodná. Nekřičí. Je hodná."

Položila jsem Michalovi otázku, jestli je nějaká podobná časnější událost.
- "Bolí mě víčka ze světla. Ten paprsek slunce bolí v očích. Vadí mi světlo. Slyším nepříjemný dětský pláč ... je tak pisklavý a pronikavý až mě to vyvádí z míry. Ležím v postýlce. Šílená bolest ve spáncích. Ta bolest je jako guma, táhne se za mnou."

Říkám tedy: "Najdi časnější událost."
Odpovídá: "Vidím tmu. Je tady teplo, hodně příjemně. Cítím se v bezpečí."
- "Prohlížím se."
- "Vidím šňůru a mám camprlíka!"
- "Je mi tak pěkně, když je tady takový klid a ticho. Nikdo mě neruší, ticho."
- "Mám čas sám na sebe a můžu si hrát ..."
- "Maminka pláče! Bolí mě nožičky a hlavička."
- "Maminka pláče a křičí, moc jí to bolí. Bolí jí to kvůli mě. Ona si to myslí. Už nechci slyšet jak křičí!"
- "Pláče, nemůžu to slyšet." /Pozn.: silné pocity viny. /
- "Kdybych tam nebyl, tak jí to nebolí. Bolí mě hlava. Chci, aby mě to taky bolelo. Možná, že když mě bude bolet hlavička, tak to pomůže."
- "Maminka je unavená a já taky."
- "Zkoumám se. Maminka kouří! Je mi z toho špatně."

Uvědomuješ si co mámu bolí?

- "Říká, že jí bolí prsa."
- "Hlavička bolí, to je ten pocit viny ... ta velká černá hmota."
- "Je tady málo místa."
- "Maminka dýchá. Něco mě tlačí ven."
- "Je to pocit jako ve víru. Já nikam nechci, já se bojím. Něco mě tlačí ven ."
- "Světlo. Paprsek světla mě bodá do očí. Je mi zima. Kde to jsem? Pomoc, já nechci, já chci zpátky."
- "Vraťte mě zpátky!"

Ještě nějakou dobu po porodu Michalovi trvalo, než si zvykl na tu skutečnost, že už ho zpátky nikdo nevrátí. Také mu vadilo, že na něho chodí každý koukat. Těžce nesl ztrátu soukromí. Všechno jsme to spolu museli během terapie projít. Následovalo několik opakovaných průchodů celého příběhu, kdy pozvolna docházelo k odžití problému, k tzv. abreakci. Při opakovaných průchodech totiž nepříjemné emoce postupně odcházejí.

Michal si uvědomil, že si bolest hlavy způsoboval sám. Příčina celého problému vězela v Michalových pocitech viny.
V pocitech viny vůči křičící ženě. Když žena křičela, Michal se cítil provinile. Podvědomě si způsoboval bolesti hlavy, v mylném domnění, že tak situaci spraví. Stejně jako kdysi, v prenatálním stavu.

O několik dní později jsem se setkala s Michalovou mámou.
Zeptala jsem se, jak prožívala své první těhotenství.
Když už jsem věděla, jak těhotenství prožíval Michal, chtěla jsem zjistit, jak těhotenství prožívala ona.
Dozvěděla jsem se o pozadí Michalových bolestí z jiného úhlu pohledu.
Vyprávěla mi o bolestivém zánětu v prsu.
V těhotenství kvůli zánětu byla v kritickém stavu - mohla dostat otravu krve.
Lékaři se rozhodli pro chirurgický zákrok. Protože byla ve vyšším stádiu těhotenství, prý jí nepovolili utišující léky.
V prsu jí vzniknul zánět ještě několikrát během těhotenství. Jejich ošetření bylo vždy bolestivé. Matka přičítala záněty a s nimi spojené bolesti těhotenství. Nenarozený synek se obviňoval ještě v prenatálním stavu, že příčinou bolestí je on.

Paní byla překvapená, ale na podrobnosti si již nevzpomínám. Zůstala mi však z příběhu pointa, že dítě v prenatálním stavu prožívá veškeré duševní zážitky společně s matkou. Neprožívá s ní ale fyzickou bolest. Je důležité, aby toto těhotné ženy věděly. Že mají kvůli dítěti zodpovědnost za svůj duševní stav.