Jak na astrální cestování? - III. Stav transu a imaginace
Tomáš Gavlas

Stav tranzu byste v učebnici psychologie našly jako stadium velmi hluboké hypnózy, málokdy dosažitelné. V této učebnici byste dál našli, že člověk se sám není schopen dostat do tranzu pomocí autohypnózy. Z vlastních zkušeností píší autoři takových knih o tom, že jako hypnotizéři dokázali naindukovat pouze hlubokou hypnózu, stav tranzu nikoli. Ovšem, pravda je taková, že jsou tací, kteří to dokážou usilovným tréninkem. Po motivaci se nemusíte dívat jen na mistry z východu. Toto dokáže většina astrálních cestovatelů. Je velice těžké tento stav popsat a popsat pocity, které máte, když v tranzu jste. Tělo pociťujete jako uvolněné a zároveň těžké a nepohyblivé. Jako kdyby jste byli zaliti do betonu a nemohli se hnout. Tento stav vám ze začátku může nahnat strach, mě ze začátku nahnal hodně. Vůbec nemůžete pohnout jakoukoli částí těla: nemůžete otevřít oči, v puse nemůžete hnout jazykem, prostě nic. Jednou jsem se vyděsil z přemýšlení, jestli vůbec dýchám.

Dýchal jsem, dýchání v tuto chvíli zajišťuje vaše podvědomí, takže na takové věci vůbec nemyslete, ty by vás jen mohli připravit o tento stav. Zvuky kolem sebe vnímáte dlouze,protáhle a zanechávají ozvěnu. Mimoto slyšíte po celou dobu jakési hučení, občas se do toho vmísí jakési "zkraty". Popsal bych je jako rychlý bzučivý zvuk. Když jste ve stavu tranzu, můžete vše, co chcete. Stačí na to jen pomyslet. Chcete slyšet na dálku? Stačí jen pomyslet na vašeho kamaráda s tímto úmyslem a hned uslyšíte, o čem v této chvíli mluví. Chcete vidět do budoucnosti? Stačí na to jen pomyslet a budete mít vizi. ( Nejčastěji uvidíte války, které jsou prodchnuty velkou energií ) Je zde opravdu mnoho možností.

Samozřejmě nám jde o astrální cestování. Jakmile jste v tranzu, stačí pomyslet na to, že chcete ven z těla, a během okamžiku ho opustíte. ( u mě je to skoro pokaždé ) Výhodné je, a co doporučuji, naučit se dostat se do tranzu. Je to těžké a já to bohužel neumím tak, jak bych chtěl. Většinou se v něm octnu spontálně po nějaké době, co se uvolním. Jsou ovšem metody, je jich víc, všechny závislé na principu klesání. Když jste ve stavu uvolnění, představte si dlouhou šachtu, která vede kamsi do země. V oné šachtě je dlouhý kovový žebřík. Vstupte na něj a začněte slézat dolů. Představujte si, jako kdyby jste po onom žebříku opravdu klesali. Viďte každou příčku, které se přidržujete. Snažte se pociťovat, jak se kolem vás stále stmívá, když lezete hlouběji. Další je oblíbená metoda psychologů, při ní jdete ze schodů, stále níž a níž, s každým krokem musíte cítit, že jste hlouběji ve své mysli, mít pocit, že se propadáte sami do sebe. Kdo jste četl nějaké knihy o autohypnóze, jistě v tomto spatřujete určitou podobnost. Je to založeno na stejném principu, kdy s postupním snižováním klesá hladina vln v mozku. Neuvádím zde nějaké mohutné podrobnosti.

Umění imaginace
Slovo imaginace můžeme slýchávat docela často, je převzaté z angličtiny ( to imagine=představovat si ). Ve všech návodech na astrální cestování je kladen důraz na imaginaci, čili představování si určitých dějů, nebo věcí. Není to nejlehčí, občas jste dle návodů vyzváni představovat si věci, které vyžadují mnoho úsilí. Pokud patříte mezi lidi, kteří často sní, občas i s otevřenýma očima, jste skoro za vodou. Pokud ovšem k takovým lidem nepatříte, musíte se cvičit. Nechce se po vás, aby jste se uvolnili, sedli si atd. Jde o to vmísit imaginaci do svého života, aby se na čas stala jeho součástí. Když například jedete autobusem, představujte si žlutou podlahu, nezírejte na ní a nehledejte něco žlutého, ona podlaha je ve skutečnosti šedivá. Vy jí však viďte jako žlutou ( můžete použít klidně jinou barvu )

Koukejte se například z okna, ale přitom stále vězte, že ona podlaha je žlutá. Jakkoli lehké se to zdá, tak pro některé lidi to neplatí. Přikročme k dalšímu kroku. Z představování si žluté podlahy nic nemáte. Buďte trochu zlomyslní a představujte si úplně jiné věci. Nechci vám podávat výčet, co vše si můžete představovat. Záleží to jen na vaší individualitě. Můžete například sedět na lavičce v parku, jelikož je zima a sníh, tak si představujte okolo sebe rozkvetlé květiny. To je statická imaginace, objekty vytvářené v naší mysli se nehýbou. Při pohybové imaginaci si představte kolem sebe poletovat motýly.

Je to těžké? Povolme však uzdu fantazii a s končeme s představováním si mírumilovných věcí. Předkládám jen to, co občas dělám já. Jedu si takhle unavený v tramvaji. Když v tom se přižene stará důchodkyně mávajíc deštníkem nad hlavou, ať jí pustím sednout. Vzhledem k tomu, že nechci vyvolávat konflikty, tak jí pustim sednout. Pak jen následujou moje drastické imaginační cvičení: "Stařeně začínají hořet vlasy, oheň se dál rozšiřuje a stařena je zaživa spalována. Ke všemu jí ještě upadne ruka. Aby toho nebylo konec, tak jí exploduje hlava a krev dopadne na člověka, který sedí před ní " Tím vás však nechci navádět.