Touha po dokonalosti znamená hledání nedokonalostí?
Sofie Danae

Řekla bych, že kdyby nás Bůh chtěl dokonalé, prostě nás dokonalé už stvořil. Mnohem víc mu jde o naši vlastní cestu k dokonalosti. Jak jinak pochopit všechna ta přikázání, seznamy sedmi hříchů a koneckonců i příběhy k poučení ve Starém zákoně.

Když máte dítě, nebo si pořídíte štěně, kotě nebo třeba králíčka a vlastně i při samotném hledání životního partnera - nehledáme vlastně totéž? Do určité míry dokonalost, ale ne úplnou. Dokonalost smíšenou s jedinečností a ta jedinečnost může být klidně stvořena ze směsicí nedokonalosti. Vlastní seznam malých hříšků a pochybení, sklony k prohřeškům a stejným omylům, opakující se a přesto slibující překvapení, daná právě tou nedokonalostí. Dokonalý může být program, robot, všechno umělé a předprogramované.

Žít vedle tvora dokonalého znamená dívat se do zrcadla na vlastní nedokonalost.

Žít ve světě dokonalém znamená nebýt nikdy ničím překvapen. Jestli ty nejlepší věci jsou zadarmo, tak jsou většinou také krokem - ale ne více - kamsi stranou od věcí všedních, obyčejných, typických a předvídatelným způsobem dokonalých.

Dokonalost se tak trochu podobá širokému kmeni stromu, ze kterého raší spousta větví, větviček a výrůstků z omylů, chyb, hříchů. Takový druh spořádanosti, ctění pravidel a slušnosti starozákonním způsobem.

Kdyby Bůh chtěl, stvořil by nás dokonalé. On nás stvořil s touhou pídit se po dokonalosti a najít si vlastní cestu k ní. Tedy hledejme, bádejme. Máme na to dost času. Nejspíš celý život.