Cesta za mužstvím - Jak začít
Vladimír Münz

Dobrodružství sebeobjevování nejen pro muže

Opět se hlásím s pokračováním rubriky „Cesta za mužstvím“, se kterou se budete moci setkávat každý čtvrtek na tomto webu a která si klade za cíl zvýšit porozumění mužství a inspirovat nejen muže na cestě k sebepoznání. Vycházím z osobních zkušeností z vedení mužských skupin a individuálního poradenství pro obé pohlaví...

Praktické kroky
Praxe respektive život je, oč tu běží. V tomto bodě se považuji za typického muže zaměřeného na akci a výkon. To je to, co hledám pro sebe, a zároveň to chci zprostředkovat i druhým. Tato veskrze mužská potřeba má ovšem svůj líc a tím jsou pocity. Mnozí z Vás již jistě seznali a pocítili ve svém životě velikost vlivu emocí a citového prožívání na výkon. Je nepopiratelný a často dokáže zcela zásadně změnit chod věcí. Aneb jak se říká: „Chceš-li Boha opravdu pobavit, svěř se mu se všemi svými plány“.

Najít správnou míru
Hledání rovnováhy, pocitů klidu, míru a štěstí se ovšem neobejde ani bez jednoho. Vylučte pocity a ani nebudete vědět, co prožíváte. Vylučte rozum, plánování a nechte se životem unášet na loďce jménem pocity, a kde potom zůstala role tvůrce, kdy muž vědomě kráčí za svou vizí? Zde leží jedna velká výzva pro nás muže. Převzít zodpovědnost za svůj život. Rozhodnout se a následně si dovolit jasně pojmenovat své potřeby, kvality. A později i uznat svou velikost a jedinečnost, kterou jsme každý obdařen. To mi dává nejen ambici, ale též motivaci ke změně.

Osidla na cestě
Potkávám poslední dobou velké množství mužů hledačů, kteří se dostali do slepé uličky. Často totiž pouze nahradili jeden koncept za druhý: odpoutali se sice od čistě materiálního pohledu a přístupu ke světu, nicméně propadli iluzi, že ho stačí nahradit konceptem novým – duchovním. A tím se právě dostali do situace plné neklidu, nepohodlí a nejistot. Protože každý koncept života nám bere svobodu. Stáváme se jeho otrokem. Může nám nabídnout pouze iluzi plnou klidu, pohodlí a jistot…

Hledání východiska
Je to prosté. Pokud si dovolím čelit realitě, tak seznám, že právě moje míra iluze o mně samém i o světě kolem je zdrojem neklidu, prázdnoty, strachu a úzkosti. Mysl mě drží v osidlech a před mámivou oponou iluze, která mě udržuje ve sladké pasivitě. Zde leží východisko. Opustit mlhavě nejasný svět iluzí a začít se poohlížet po troše nadhledu, který mě dřív či později dovede tam, kde je změna jedině možná, do reality.

Reality je výzvou
Při pohledu na svou realitu se mnozí z nás uleknou a vnitřně couvnou. Pohled je často nelaskavý, syrový a nevábný. Nicméně ať jsem si nadrobil v životě cokoliv, tak změny nedojdu, když se s tím nesmířím. Smíření je cesta, kde leží milníky v podobě pokory a odpuštění sama sobě. Vyrovnat se sám se sebou je výzvou nejen pro muže, ale též pro ženy. Tato výzva s sebou nese nutnost čelit sám sobě. Tedy nejen čelit tomu, kdo jsem, ale též nezbytně i tomu, kde ve svém životě jsem. Kam jsem na své cestě životem došel.

Moje zdroje
Pohled do zrcadla, ten neodvratný počátek předcházející změnu, dokáže mnohým z nás přitížit. A právě v tuto chvíli je dobré pamatovat na zdroje, kterých je nemnoho. Já jako muž se mohu v prvé řadě opřít o svého otce a celou řadu mužů stojící za ním v mém rodu. Analogicky totéž platí i pro naše matky. Leč obé je funkční pouze v případě, že své rodiče vidím. Jinými slovy jsem s nimi smířen a ctím je s respektem. Pokud máte vůči jednomu či oběma rodičům pocit křivdy, nespravedlivosti, nadřazenosti, odsuzování či dokonce zášti, tak se nemáte o co opřít. Přicházíte tím o mocný zdroj. Důsledky tohoto odmítnutí si vysvětlíme příště spolu s mapou ostatních hlavních zdrojů.

Nejprve zkus připustit, že to může být i jinak. Protože dokud si to nedokážeš představit, tak to ani v životě nenastane. A život je to jediné, co máme.

Příště bude téma: Rodiče