Jste zde

 

Monology

Monology - o důvěře

Monology - o důvěře
Motto: " Dokud tento Vesmír bude trvat dokud v něm živé bytosti budou přebývat kéž i já mohu setrvat abych rozptyloval utrpení světa." Tänzing Gjamccho 14. dalajlama Je konec roku. Zima vstoupila do kraje a ujala se vlády. Svými ranními mrazíky a poletujícími sněhovými vločkami dala jasně najevo že je definitivně pryč podivuhodná doba když jsem Ti nosil rozkvetlé prosincové pampelišky a borové hřiby. Jsou tu skutečné Vánoce svátky klidu harmonie a lásky... více

Monology - o samotě

Monology - o samotě
Motto: " Samota je iluze stejně jako přicházení a odcházení. " Je večer. Není to však už ten teplý voňavý letní večer který nás lákal k procházkám do přírody nebo k toulkám ulicemi Staré Prahy. Večer kdy je kouzelné si sednout do trávy na Petřínských sadech s koleny pod bradou a sledovat hru barevných světel a zvuků města dole pod námi. Je podzimní deštivý večer. Podzimní nálada se přenáší i do mezilidských vztahů. Zatímco jaro bylo ve znamení... více

Monology - ostrovy

Monology - ostrovy
Vlny Tvých vlasů rozběhly se po velkém bílém polštáři je půlnoc a Ty dávno spíš na nebi žádná hvězda nezáří. Tvé hnědé oči schovaly se za vějířem dlouhých řas s půlnočním vánkem přišel sen a pohladil Tvou dětskou Tvář. Má dlaň je loďka ve vlnách teď po vlasech Ti běží Tvá ústa jsou jak ostrovy co ve tmě najdu ztěží. Nacházím Tvoje obočí i sametové tváře po moři vlasů marně bloudím sám bez měsíční záře. V zoufalství skláním... více

Monology - srnka

Monology - srnka
Při své nedávné návštěvě Benecka v Krkonoších jsem zažil zajímavou příhodu o kterou bych se chtěl nyní s Tebou podělit. Jako každý rok tak i letos jsem pravidelně večer vystupoval po kamenité cestě na návrší nad Horními Štěpanicemi abych odtud pozoroval kouzelné západy Slunce. Na louce kolem které cesta vede jsem potkával pasoucí se srnku se dvěma malými koloušky. Snad je to ta srnka kterou jsme my loni vídávali. První den jsem je zahlédl na kraji louky u... více

Monology - doteky

Monology - doteky
" Zatímco žiji jsem uprostřed věčnosti " Johannes Anker Larsen Již po třinácté znovu usedám ke stolu beru hromádku bílých papírů a začínám Ti lásko psát svůj noční monolog. Otevřeným oknem do místnosti proniká vzduch teplé letní noci prosycený vůní suché trávy vodní tříště lesních jahod hub a koní prostě vším co se mi v mysli vybaví když se řekne "léto". Je krásná letní noc a Ty se asi někde touláš s někým Tobě blízkým nad Vašimi... více

Monology - dvacáté první zrcadlení

Monology - dvacáté první zrcadlení
Duchovní vývoj neprobíhá nikdy přímočaře vzhůru. Zažiješ spoustu zvratů stagnací a ošklivých pádů ale i malých a velkých výher. Nesnaž se pokaždé najít rozumové východisko z Tvé mnohdy zapeklité situace. Zastav se alespoň na malou chvíli a spočiň v hluboké pokoře s láskou ke všemu co Tě obklopuje a přesahuje v pozorném Ne-činění a nechej ať se Štěpanické ticho samo projeví. Vše co považuješ za špatné i dobré samo z Tebe odpadne a Tvá... více

Monology - dvacáté zrcadlení

Monology - dvacáté zrcadlení
Déšť navléká kapky na stébla trav bílá mlha stoupá z lesů a vrcholky kopců se utápějí v mracích. Kráčím po starých cestách vyhlížím Slunce a kolem září rudé plody jeřabin. Vítr rozhrnul koruny stromů a sluneční paprsky rozzářily peřeje horského potoka. Tisíce vodních briliantů se rozeběhly po lesklých kamenech aby v zápětí zmizely v zeleném kapradí poledního lesa. Zvuk zvonu Štěpanického kostela vstoupil do chóru cvrčků. Vůně mateřídoušky... více

Monology - devatenácté zrcadlení

Monology - devatenácté zrcadlení
Město na zlatonosné řece se probouzí řeka pod hradem září svým jezem nehybní rybáři splývají se smutečními vrbami a sochy na kamenném mostě tiše běží po vodní hladině plné slunečního zlata. Vítr si pohrává s listy rákosu padající voda mi připomíná Tvoje vlasy a na vodní hladině pod jezem tančí svůj tanec ranní Slunce. Obraz města na klidné hladině řeky jez rozemílá do malých vlnek které víří kolem holuba spícího na kamenu pod jezem. Staletá... více

Monology - osmnácté zrcadlení

Monology - osmnácté zrcadlení
Lidé si myslí že meditace je útěk ze života. Naopak meditace je bezprostřední prožívání života v jeho Boží ryzosti. Bez očekávání bez uhýbání bez útěku do vzpomínek či přání. A to dokáží jen ti nejodvážnější. Veškeré myšlenky které tvoří Tvoji mysl zmizí když hledáš jejich pramen. Myšlenka "já" není výjimkou. Vnitřní Ticho je totální samota Tvého já. Nenajdeš tam jedinou vzpomínku jediné přání jediný pocit čehokoli. Veškeré... více

Monology - ulpívání II.

Monology - ulpívání II.
Odkryj své závislosti - myšlenky které Tě vedou k ulpívání na věcech příjemných i myšlenky utvářející odpor k věcech nepříjemných. Vysleduj okamžik vznik této myšlenky nezúčastněně si prohlédni její nutkavý charakter a všimni si jak zanikne když na ni nereaguješ. Nauč se jí vzdorovat. Tyto myšlenky jsou někdy velmi silné a obsahují mnoho energie. Neznamená to že tyto myšlenky nesmíš akceptovat. Musíš to být jen Ty která sama svobodně podle svého... více

Stránky