Monology - o důvěře
Jaromír Nemastil

Motto:

" Dokud tento Vesmír bude trvat,
dokud v něm živé bytosti budou přebývat,
kéž i já mohu setrvat,
abych rozptyloval utrpení světa."

Tänzing Gjamccho, 14. dalajlama

Je konec roku.
Zima vstoupila do kraje a ujala se vlády.
Svými ranními mrazíky a poletujícími sněhovými vločkami dala jasně najevo,
že je definitivně pryč podivuhodná doba,
když jsem Ti nosil
rozkvetlé prosincové pampelišky a borové hřiby.
Jsou tu skutečné Vánoce,
svátky klidu, harmonie a lásky,
jedny z nejkrásnějších svátků v roce.
Ozdobená náměstí se zaplnila vánočními trhy se vším možným
a všude je spousta lidí.
Spěchají za dárky, s taškami plnými nákupů,
nebo se jen tak procházejí,
třeba s kelímkem svařeného vína nebo s pečenými kaštany v sáčku
Někteří postávají na náměstích a v podchodech a poslouchají koledy.
S každým večerem se pak město rozzáří
myriádami barevných světel.
Za oknem je Štědrý večer a
u Vás doma určitě vrcholí přípravy na štědrovečerní večeři.
Po celém domě je cítit vůně vánočního cukroví a všech dobrot,
které se objeví na Vašem svátečně vyzdobeném stole.
Možná, že právě teď odháníš kočku,
která Ti odnesla Tvoje zamilované vosí hnízdo nebo vanilkový rohlíček.
Vánoční borovička se spoustou ozdob, řetězů a svíček už čeká na dárky,
které tam za chvíli budete nenápadně přinášet.
Pak celá rodina usedne k večeři.
Každý bude mít před sebou ve svícnu zapálenou svíčku.
Jedna bude navíc, to pro ty, kteří již nemohou být s Vámi.
Po večeři přijde chvíle ztišení a očekávání
a pak se ve tmě rozzáří vánoční stromek.
Společně k němu usednete a budete s napětím rozbalovat své dárky.
Budeš sice zvědavá na to,
co jsi dostala, ale přesto budeš jedním okem sledovat reakce ostatních na Tvoje dárky,
které jsi pro ně tak dlouho a pečlivě vybírala.
Budeš šťastná,
když uvidíš, že mají radost
a ráda zůstaneš jako dárce v anonymitě.
Vnitřně určitě zažiješ krásný pocit štěstí, harmonie a lásky,
ne jen z nečekaných dárků, ale také z toho,
že jsou všichni, které máš ráda dnes pohromadě.
Dárky však někdy dáváme i těm, kteří nás zklamali nebo nám dokonce ublížili.
Proč tak činíme?
Může to být gesto smíření a odpuštění nebo naše víra v jejich lepší "já".
Naše láska k nim může být tak veliká,
že přehluší všechny činy, kterými nám ublížili.
To mně připomnělo otázku důvěry mezi lidmi,
o které bych Ti rád,
má drahá,
dnes o štědrovečerní noci něco napsal.

Když říkáme,
že někomu důvěřujeme,
myslíme tím, že u něj očekáváme určité chování.
Například,
budeme-li potřebovat pomoc, předpokládáme, že nám ji takový člověk poskytne.
Budeme-li ho milovat, věříme, že naši lásku bude opětovat.
Z vlastní zkušenosti však víš, že skutečnost bývá často úplně jiná.
V případě krize nikde nenacházíme tolik potřebnou pomocnou ruku a naše láska vždy nebývá opětována.
Naše upřímné jednání bývá odměňováno přetvářkami a pomluvami.
Lidé nás překvapují svým jednáním
a to i v případě lidí nám nejbližších.
Pokud naše očekávání nejsou naplňována,
tak za určitý čas naše důvěra k tomuto člověku mizí.
Ztráta důvěry je provázena smutkem, stavem lítosti a může přerůst v pocit zoufalství i nenávisti.
V lepším případě se těchto lidí straníme
a naší ochranou před nimi je náš demonstrovaný nezájem a lhostejnost.
V povaze tohoto člověka jsme nenašli nic,
na co bychom se mohli spolehnout.
Tak si lidi rozdělujeme na ty,
kterým důvěřujeme a kterým nedůvěřujeme,
na lidi nám blízké a lidi cizí.

Existuje však hlubší úroveň toho,
čemu říkáme důvěra.

Hledající člověk,
který v sobě zažije alespoň jednou své pravé "já",
jeden jeho jediný záblesk,
jako živý, vědomý a nekonečný prostor čisté mysli,
jako vnitřní ticho,
ze kterého vše vzniká a do něhož se vše vrací,
získá pocit absolutní jistoty a důvěry
a začne tento svůj neměnný a věčný základ objevovat i v druhých lidech.
Nachází ho u nich hluboko pod vrstvou různorodých povahových vlastností a nálad,
které často nebývají pro něj příjemné.
On ale bezpečně ví,
že toto čisté neposkvrněné vědomí existuje u každého,
u světce i u vraha.
Zažití svého skutečného "já" začne samo generovat v člověku takové povahové vlastnosti,
ke kterým nepotřebuje znát žádnou obecně uznávanou morálku ani žádné etické zákony.
Jeho chování je automaticky zaměřeno
na dobro všech bytostí.
Takový člověk pak obrací navždy svou důvěru k tomuto
pevnému, čistému a společnému základu všeho,
co existuje.

Neznamená to však,
že tento člověk nebude nikdy lidmi oklamán, pošpiněn nebo zrazen.
Nikoliv.
Dopadne podobně jako všichni ostatní,
ale jeho postoj připomíná zrcadlo, které vše beze změny odráží.
Žádnou činností není dotčen.
U takového člověka nevzniknou vůči lidem žádné negativní emoce,
ale právě naopak,
objeví se slitování a pochopení jejich slabostí a chyb.
Čím více mu lidé ubližují,
tím více u něho roste soucit.
Láska a důvěra jsou pro takového člověka neotřesitelné.
Vždy bude nabízet pomocnou ruku všem,
kteří ještě neprozřeli do Pravdy jako on.
To je úděl osvícených bytostí, kteří jsou nazýváni
bodhisattvové.
Z obrovské lásky k lidem,
zůstávají na tomto břehu, aby pomáhali na cestě k prozření všem hledajícím.
To je pravý význam důvěry,
který se krásně zviditelňuje právě nyní o Vánocích,
kdy jsou si lidé tak nezvykle blízko.
Je to čas hledání a nacházení onoho
čistého vědomí - Krista
v nás, v druhých lidem a ve všem.

Má lásko,
miluj lidi, ne proto, co Ti mohou dát, ne pro jejich postavení, úspěchy, krásu nebo šarm,
ale pro jejich vnitřní Štěpanické ticho,
které je naším společným domovem.
Miluj lidi pro tento nekonečný oceán boží Lásky,
která vše tvoří
a s nekonečným milosrdentvím vše přijímá.

Je konec roku.
Zima vstoupila do kraje a ujala se vlády.
Svými ranními mrazíky a poletujícími sněhovými vločkami dala jasně najevo,
že je definitivně pryč podivuhodná doba,
když jsem Ti nosil
rozkvetlé prosincové pampelišky a borové hřiby.
Jsou tu skutečné Vánoce,
svátky klidu, harmonie a lásky,
jedny z nejkrásnějších svátků v roce.

Líbám Tě lásko a přeji Ti dobrou a klidnou noc.