Motto: " Vše co potřebujeme je ochota uvědomovat si přítomnost. Jak se otevíráme pravdě každé své rozpoznatelné stránky - té spletité i té jasné té příjemné i té bolestné - uzdravujeme se každý sám svou individuální cestou." Gavin Harrison "V náručí Buddhy" Za okny leží tichá letní noc. Jaro odešlo navždy do našich vzpomínek i se svojí nekonečnou záplavou vůní květů a barev. Nastupující léto nám začíná nabízet své první plody. Lesní... více

I ty největší vlny od toho největšího kamene vhozeného do jezera jednou zmizí beze stopy v jeho nehybné hladině. Našel jsem Tě v davu lidí poté co jsem v beznaději vyměnil svou vůli za Jeho. Snad právě proto. Tvůj pohled spaluje mé srdce na popel a přesto z něj vždy malý kousek zbude aby tu mohl zůstat ten který Ti bude do omrzení nosit kytičky fialek. Do Tvých dlaní vložím poklad nesmírné ceny: perly rosy zlato ze Slunce a stříbro Měsíce. To vše lásko... více

Lidskou touhu po Jednotě najdeš v každém polibku v každém objetí i v každé myšlence na návrat. Bezdůvodná touha darovat rozdávat lásku a soucit vyzařuje z toho kdo se dotkl pravé podstaty tohoto světa. Ať se brání jak může je proti tomuto samovolnému proudu naprosto bezmocný. Veškerá jeho energie byla přetavena v původní božskou energii Absolutna které se on stal nástrojem. Srnka v tichém lese se nezalekne hledajícího který kráčí aniž by ohýbal stébla... více

Protiklady mizí zmizí-li Tvoje mysl. Skutečnost je potom bezprostředně zažívána neposkvrněným neulpívajícím vědomím kterým jsi Ty sama. Odložit jméno a tvar věcí znamená překročit smyslové vnímání. Pak je zažívána pravá podstata všech věcí. Olše se zrcadlí v řece zrovna tak jako se řeka zrcadlí v olších. Poslední dvojice protikladů které zmizí při Osvícení je bytí a vědomí. Skutečnost se může projevit pokud zmizí "já a moje". Rozkvetlé... více

Motto: " Celý život toužíme po štěstí a přitom štěstí je náš přirozený stav." Je noc. Šeříky již odkvetly a na keřích po nich zůstaly jen hnědé uschlé květy. Byly však vystřídány krásnými bílými květy akátů koláči nažloutlých bezů a na loukách jakoby naráz rozkvetly rudé máky. Jaro se proměňuje ve vlnách jako vše v našem životě. V každém okamžiku můžeme zažívat pocit smutku ale i pocit krásy vnitřního štěstí a harmonie. Je dost... více

Je už skoro půlnoc. Nevím proč ale dnes ani jedna pouliční lucerna nesvítí. Otevřeným oknem ke mně do pokoje proniká tma a omamná vůně rozkvetlých šeříků. Co je to vlastně tma? Tma je nepřítomnost světla. Neodstraníš ji nedá se uchopit nedá se zahnat ale stačí jen rozsvítit malou lampičku třeba tu co máš na nočním stolku u postele a tma nadobro zmizí neznámo kam. Ne nemusíš ji rozsvěcovat jen klidně lež a poslouchej můj dnešní monolog. Problém... více

Je noc. Nad hlavou máme nebe plné hvězd. Držím v dlaních Tvé ruce znám je už nazpamět Tvé malé ruce s prsty klavíristky. Kolikrát jsem je v různých dobách takto držel. Nebyly to však tyto ruce ale jen ruce Té která mi byla vždy velice blízká. Někdy byly měkké a sametové někdy plné tvrdých mozolů a jindy staré a vrásčité. Zavírám oči a před mým vnitřním zrakem opět tančí moje malá Gerta s kaštanovými vlasy svůj bezstarostný tanec. V zápětí se... více

Na samém vrcholu s hlavou blízko mraků nehybně jsem roky seděl jako součást hory. Až jednou bez mého přičinění zůstala jenom hora sama. Pozoruješ-li svět kolem sebe zjišťuješ že se protiklady spontánně mění. Budeš-li zažívat lásku musíš počítat s tím že se setkáš s i lhostejností. Nechceš-li aby na Tebe protiklady působily vystup nad ně ale nade všechny na to nezapomeň a to tak že se staneš jejich nezúčastněným svědkem bez ulpívání... více

Zdál se mi sen. Stál jsem na břehu překrásné řeky. Měl jsem obrovskou touhu se dostat na druhý břeh. V řece nebylo mnoho vody ale měla prudký proud a na mnoha místech divoké peřeje. Začal jsem se brodit na druhou stranu. Silný proud mi však podrážel nohy a strhával mě s sebou. Bojoval jsem s proudem zalykal se vodou přidržoval se kamenů padal do hlubokých tůní kde jsem musel plavat. Vpřed mě však hnala touha dostat se na druhý břeh. Řeka která se ze břehu... více

Lásko kdo vlastně jsme? Spolucestující přátelé nebo snad ještě něco víc? Kým jsme už v tomto Vesmíru byli? Co bylo jenom životů a co bylo našich rolí? Zapomeň na všechny nejsou podstatné. Podstatný je náš návrat domů. Naše vzpomínky jsou součástí paměti Vesmíru. Jsou chvíle kdy nemám chuť mluvit ani přemýšlet. Spočívám ve vnitřním průzračném Tichu a jenom jsem. Vím že s každým mým slovem a s každou mou myšlenkou rozbíjím Jednotu kterou... více