Poslední rozloučení
Ilona Ondráčková

Všichni jednou umřeme. Ale nikdo dopředu nevíme, jestli budeme mít čas se s těmi ostatními rozloučit a připravit se k odchodu na druhý břeh.

Před měsícem a půl umíral kamarádce tatínek doma. Pečovala o něj její maminka, ale už to fyzicky nezvládala. Zdravotní stav tatínka se začal zhoršovat a lékař nedával na tatínkovo zdraví žádné dobré prognózy. Kamarádka mi vyprávěla, jak její tatínek ležel na smrtelné posteli a ona se svou neteří u něj bděly v pokoji a vyprávěly si. Tatínek už moc nevnímal a střídavě upadal do spánku a špatně dýchal. Někdy k ránu, sama neví - co ji to napadlo, začala na tatínka rozpustile pokřikovat. Jako kdyby se vrátila do dětských let a stala se znovu holčičkou a volala na tatínka. Vycítila, že už odchází na druhý břeh. Tatínek se ještě probral a něco zahartusil, že ho ruší a vydechl naposledy. Můj tchán byl vždycky čupr chlap. Pečoval spíš o svou manželku. Ta, byla po operaci srdíčka, měla vysoký tlak, nemocné klouby. Tchán je z rodiny vysokého věku se dožívajích. 23. prosince má mít 85 narozeniny.

Když jsem ještě byla vdaná, vyprávěl mi své teorie o tom, že člověk je starý až v sedmdesáti. Buď té své teorii tak naprosto věřil, nebo to skutečně tak je ale ještě do loňského roku mu to perfektně vycházelo. Nikdy nebýval nemocný. Všechno si dokázal vyřídit. Mohl pracovat na zahrádce, starat se o svou manželku. Ale potom přišla mrtvička a z vitálního muže se za půl roku stal ležák. Myslím si, že ho nezničila nemoc ale pocit vlastní bezmocnosti a závislosti na druhých. Celou dobu o něj pečuje manželka, o kterou se před tím staral on a jeho děti. Minulý týden se jeho stav zhoršil, odvezli ho na kapačky do nemocnice. Ale ani to nepomohlo. Jeho žena si vyžádala, aby ho převezli domů - umřít. Včera večer za ním odjel bývalý manžel s dcerou. Aby měli možnost ho ještě vidět.

Myslím si, že lidé, kteří jsou zvyklí a připravení poskytnout péči svým blízkým v konci jejich života se jí bezpochyby dočkají i sami. Nedávno mi vyprávěl kamarád, jak jeho rodiče doma pečovali o jeho babičku, která ke konci života už byla duchem nepřítomna ale do žádného ústavu ji nechtěli dát. A on sám je připravený na to, že se o své rodiče taky postará - protože sám si nepřeje jednou umírat u cizích.

Dnešní téma není vůbec veselé, ale patří k životu. A myslím si, že nikdo si nepřejeme, aby nás na cestu do neznáma vypravovali cizí lidé.