Monology - Modlitba k věčnému Teď
Jaromír Nemastil

Buď pochváleno věčné Teď,
Ty jenž jsi branou do Věčnosti.
Ty, které umíráš ve stejném okamžiku,
kdy se rodíš.
V tobě vznikají a zanikají světy,
v Tobě se každým okamžikem
rodíme a umíráme.
Buď pochváleno bezčasé Teď,
Ty jenž jsi pro naši mysl semenem
minulosti a budoucnosti.
Tebe chválím s otevřeným srdcem,
ve kterém se před Tebou hluboce skláním.


Buď pochváleno svaté Teď,
buď pochválena krása,
kterou v Tobě zažíváme.
Buď pochválena krása rozkvetlých růží,
hlubokých lesů,
modravých hor,
a krása řek plných ryb.
Buď pochválena krása dívčích tváří,
jejich vlasů,
jejich úsměvů,
jejich slz,
a krása jejich chůze.
Buď pochválena krása polibků
a smích malých dětí.
Buď pochválena krása letních nocí,
lesů plných zvěře,
krása západů slunce,
při kterých stojíme se zatajeným dechem.


Buď pochválena krása
vzájemné pomoci a soucitu.
Buď pochváleno Zrození, Život, Láska i Smrt.
Buď pochválena Jednota,
kterou můžeme, jsme-li tiší, v Tobě zažívat.
Buď pochváleno věčné Teď,
všechna svá přání skládám na Tvůj práh,
i to poslední:
"Ať se mé ego rozplyne ve Tvé blažené přítomnosti".


Buď pochváleno Věčné Teď,
Ty jenž jsi naší branou do Věčnosti.