Monology - První zrcadlení
Jaromír Nemastil

Není náhod, to jen my nevidíme souvislosti.
Požehnaný je kraj,
kde lidé večer sedí mlčky u ohňů.
Mé myšlenky krouží jako popletená sova,
ale nejsou tak tiché.
S koleny pod bradou se Ti dobře čaruje.
Chceš, aby se přání splnila,
ale věř mi,
lepší je jenom BÝT.
Být svědkem svých myšlenek a citů!
Jak snadno se však do nich zaplétám.


Pro ty největší věci jsou slova zbytečná,
nejvíce si řekneme mlčením.
Hukot vodopádu utiší mé myšlenky,
ale srdce utišit nedokáže.
Co je skutečnost a co iluze?
Nevím.
Zatím slzy v prachu u cesty
se svitem Měsíce stávají perlami.
Ticho noci, které až bolí,
si s sebou můžeme vzít jen ve svých srdcích.
Karma stále roztáčí v těle kola čakramů,
někdy až příliš bolestivě.


Vědomí vytrysklo z hrudi jako gejzír.
Zastavím ho?
Ne.
Ani Ty svou dlaní to moře nezastavíš.
Láska je první na co narazíš, když odložíš jména a tvary světa kolem nás.
Mé ego málem zaniklo.
Skoro všechna přání vyhasla,
až na jedno,
kterého jsem se neuměl vzdát.
Jsem úplně vším,
lesem, domky, hvězdami,
horou a světly v dáli,
i prachem na cestě,
jsem i Tebou,
není nic, čím bych v tutu chvíli nebyl.


Uvěříš, že západ a východ slunce,
přicházení a odcházení,
láska a nenávist,
smích a pláč,
světlo a temnota,
je Lílá - Božská hra?
Máš šanci se dostat nad protiklady,
ale kdo má tolik odvahy,
a kdo se umí vzdát ulpívání?
Tam někde uvnitř Tvého srdce,
v živé a tiché hlubině za myšlenkami,
není rozdílu mezi já a ty.
Je tam jen bezbřehý oceán Lásky.
Dokážeš-li se i toho vzdát,
budeš v Pravdě.


Jaká je obrovská síla lásky v přání bodhisattvů
vracet se a pomáhat všem hledajícím.
Cítím ji
a v zádech mi mrazí.
Lidé na stejné úrovni se setkávají,
je krásné pokud je mezi nimi spousta malých dětí.
Buď nevinná a otevřená jako malé děti
a budeš v Pravdě,
tak je to jednoduché.
Písek z bot vyklepeš,
horší to je se vzpomínkami,
ale proč by to člověk dělal.
Ticho hledej i mezi tóny hudby,
která je Tvému srdci blízká.


Pohasnutí slunce v Tvých očích mé srdce zraňuje,
naštěstí i Tvé slunce jednou opět vyjde.
I ta nejdelší cesta návratu se může zdát být příliš krátká.
Cesta domů je především cesta k nám samým.
Co zmůžeme proti poutům, která spojují lidská srdce?
Každé pouto má někde počátek.
Konec vždy najdeš v Pravdě.
Touha najít počátek byla stejně velká
jako moje láska k Tobě.