Monology - úvod
Jaromír Nemastil

Motto:
" Kolikrát jsme se již v tomto Vesmíru
setkali a rozešli,
kolikrát se ještě setkáme a rozejdeme,
abychom se na konec dozvěděli,
že jsme se vlastně nikdy nemohli rozejít."
Věnováno všem hledajícím


Celý náš život je provázen hledáním
trvalého pocitu štěstí.
Je to stav, kdy se cítíme spokojeni a šťastni.
Zažíváme ho například po splnění svých přání,
při setkání s milovanou osobou,
při sledování uměleckých děl, krás přírody
nebo při poslechu hudby.
Bohužel po získání toho, co jsme si přáli,
nastupuje obvykle strach, že to co máme ztratíme
a je po spokojenosti.
Jak je možné, že pocit nevysvětlitelného štěstí,
který nás potkal po prvním výstupu na horu,
se při druhém výstupu nedostaví?
Vždyť pohled do kraje je stále krásný?
Jak je možné, že hluboký pocit štěstí
zažitý při prvním polibku
už třeba nepoznáme?
Naší odpovědí je další a další hledání,
které spojujeme s předmětem,
který nám zprostředkuje tento vytoužený pocit štěstí.


V našem životě nás však někdy potkávají situace,
kdy tento pocit zažíváme zdánlivě bez příčiny.
Najednou tu je. Je podoben záblesku, jako když blesk v noci osvětlí krajinu.
Co se to stalo?
Odkud tento stav přišel?
Proč je stav štěstí doprovázen zprvu jemným později silným pocitem lásky a soucitu?
Co je tedy štěstí?
Je to pouze vlastnost naší psychiky, kterou generují neurony a chemizmus našeho mozku?
Proč existují přitažlivé a odpudivé síly mezi lidmi, kteří se nikdy nesetkali
a tudíž nemají se sebou žádné dobré ani špatné zkušenosti?
Musí existovat ve světě utrpení?
Existuje způsob, jak bychom se utrpení zbavili?
Proč místo, kam jsme přišli, je nám tak dobře známé,
ač jsme tu nikdy nebyli, ani jsme o tomto místě nikdy nečetli?
Proč nás pronásledují stále stejné sny, které popisují situace, které jsme nikdy nezažili?
Existovali jsme dříve než jsme se narodili?
Jaký je význam má pro Přírodu, když malé dítě umírá?
Jaký je smysl našeho života, ve kterém se pilně učíme, abychom nakonec umřeli?
Existuje něco po smrti?
Proč vznikl tento vesmír, kdo ho vytvořil?
To jsou otázky, které nás dříve nebo později napadnou a které se snažíme vyřešit.
Pročítáme stohy knih, vedeme diskuze.
Výsledek je, že si na tyto věci utvoříme svůj názor, který je podkladem pro naší víru.
Největší a zásadní význam však pro nás má osobní zážitek, který tyto otázky řeší.
Zprostředkovaný zážitek nás může nasměrovat, lecos objasnit,
ale nejdůležitější je jen to, co sami prožijeme.
Pak nepotřebujeme diskuze, nepotřebujeme knihy.
Jsou už nepotřebné, protože víme.
Existuje způsob, který nám může zajistit trvalý pocit štěstí
a existuje odpověď na tyto naše otázky?
Podíváme-li se do historie lidstva, zjistíme že ano.
Každá kultura uchovává učení některých výjimečných duchovních osobností,
které svou osobní zkušeností demonstrovali získání takového stavu.
Podle místa vzniku se tento stav nazývá Osvícení, Království nebeské, Skutečnost,
Pravda, Absolutno, Satori, Tao, Zen, Brahma, Velký symbol, Bůh aj.
Na názvu však nezáleží.
Pravda,
pokud se o ní dá vůbec něco říci,
je stavem čistého bytí a vědomí,
který není závislý na ničem a už vůbec nezávisí na získání čehokoli.
Je to náš bytostný základ,
že kterého je stvořen tento vesmír a
ze kterého jsme stvořeni i my.
Pravdou je i Ten,
který toto vše neustále tvoří.
Tak je nám blízko.
To jenom my máme zavřené oči a proto ho nevidíme.
Prosím,
otevřete tedy oči a staňte se Probuzenými!
Co je třeba pro získání tohoto stavu?
Je nutný přístup k určitému učení?
Ne!
Cesta návratu k Pravdě a žití v Pravdě je obecný princip v tomto Vesmíru
a je dostupný každému.
Stačí být jen bdělý, neulpívající, pokorný a naplněný láskou.
A čekat !
Je to návrat domů.
Návrat někam, odkud jsme nikdy neodešli.
Jen jsme na tento domov zapomněli.
K tomu, abychom však tolik nebloudili je vhodné použít rady lidí, kteří uspěli.
Je to vlastně pomoc Absolutna,
které nám tímto posílá světlo na naši cestu.
Můžeme si vybrat z celé palety těchto učení to,
které je nám kulturně i jinak nejblíže a které nás nejvíce oslovuje.
Cílem našeho života je poznání Pravdy a trvalé žití v Pravdě,
to jest žití Života takového,
jaký skutečně je.
Nic víc.
Tato kniha, kterou nyní otevíráte,
vznikla jako chronologicky řazené autentické
záznamy spontánních myšlenek doprovázející prožité záblesky Pravdy.
Záznamy jsem často zapisoval jen na útržky papírů
přímo v okamžiku jejich vzniku,
ať to bylo kdekoliv.
Zkušenosti záblesků Pravdy byly realizovány prostřednictvím
hlubokého citového vztahu,
který mi "potevřel" jinak stále otevřené dveře k Pravdě.
Kniha je psána jako noční monology
věnované jedné anonymní čtenářce, na jejímž jménu však nezáleží.
Kniha je pokusem popsat něco,
co vlastně popsat nelze.
Pravda je totiž nepopsatelná, vždy budou chybět slova.
Pravda se dá se pouze prožít.
Snad tyto řádky pomohou některému hledajícímu
nalézt inspiraci na jeho cestě
nebo mu pomohou navodit podobný stav mysli,
který byl
a je podkladem pro tuto knihu.
Na rozdíl od psané knihy,
tato internetová verze průběžně vzniká.