Svatý ďábel II.
Aleš Česal

Člen tajné sekty
Když dospěl, byl z něho selský chasník jako každý jiný. Opíjel se do němoty a užíval si s děvčaty. Na jeho bezuzdném životě se mnoho nezměnilo, ani když se oženil s Praskovjou Feodorovnou Dubrovinou.

Jenže právě tehdy zažívá druhou událost, která razantně působí na jeho život:
,,Jednou při orání právě dokončil brázdu a chtěl obrátit, když za sebou zaslechl podivuhodný chorál, jako kdyby zpíval sbor venkovských děvčat. Otočil se, a omámen pustil pluh z rukou, neboť v paprscích poledního slunce spatřil Pannu Marii, která zpívala se sborem neviditelných andělů.
Zjevení trvalo několik okamžiků a zmizelo. Svrchovaně rozrušen stál Grigorij Jefimovič na liduprázdném poli, ruce se mu třásly a nebyl schopen další práce. Když přišel večer do konírny zachvátila ho nevysvětlitelná lítost. Cosi mu říkalo, že Bůh ho určil k něčemu zvláštnímu. Zároveň však věděl, že pro to zvláštní a vyšší bude muset opustit koně, hospodu, domov, otce, ženu i děvčata. (Podle R. Fülöp-Millera).

Ono ,,zvláštní" a ,,vyšší" nastalo, když bylo Rasputinovi třiatřicet (také zajímavý věk! Pozn. autora). Rasputin převzal po svém otci povoznické řemeslo, a tak se živil tím, že vozil lidi i zboží. Jednou vezl i mnicha-novice do kláštera Verchoturje. Po cestě se dal Rasputin do řeči s mnichem o náboženských otázkách. Mnich zjistil, že je Rasputin na povozníka v teologii nadmíru zběhlý. Prozradil mu však, že existuje učení, tajné, které dopomůže hříšníkovi domoci se nebeské blaženosti ještě na tomto světě. Toto učení se lišilo od oficiálního tím, že hříšníky nezatracovalo. Během cesty novic Rasputina přesvědčil a ten vstoupil do kláštera jako novic.

Klášter Verchoturje nebyl jen tak ledajakým klášterem. Byl vlastně vězením pro příslušníky heretických a tajných sekt. Jenže za čas se stalo, že mniši-žalářníci sami podlehli kacířským naukám a tak se z kláštera stalo centrum nejrůznějšího sektářství. Většina mnichů náležela k sektě chlystů, kterou založil Danila Filipovič. Filipovič zanechal svým následovníkům toto poselství: ,,Zachovávejte mé zákony v tajnosti, nesvěřujte jich ani svému otci, ani své matce, buďte stálí, mlčte i pod ranami biče a v ohni; potom vejdete do nebeského království, a ještě na zemi se vám dostane blaženosti ducha." Danilo Filipovič (+ 1700) založil tuto ruskou křesťanskou sektu v roce 1645. Byl považován za vtělení anděla Sabaotha.

Sabaoth je jedním ze 7 potomků praotce Jaldabaotha, proti němuž se vzbouřil, aby zachránil prvotní ženskou sílu Sofii. Tyty odkazy nás upomínají, že učení ruských chlystů (jinak christověrců či christovověrců) má původ v tzv. gnostickém učení.

I Rasputina toto učení okouzlilo, a tak se dozvěděl, že ten, komu se dostane milosti, může přímo obcovat s Duchem svatým a s Bohem a také že nepotřebuje zákony vymyšlené lidským rozumem. Jak jsme si řekli, chlystové učí, že člověk může být vykoupen již za svého života a dosáhnout rajské blaženosti. Musí však projít tajemnou smrtí Kristovou, smrtí za živa, po níž následuje mystické vzkříšení. Podle učení chlystů lze této smrti dosáhnout jen tím, že se odevzdáme do vůle Ducha svatého a umrtvíme všechny vášně, neboť znovuzrození je možné, jen když v sobě umrtvíme starého člověka.

Kdo tajemně vstal z mrtvých, může činit zázraky, uzdravovat nemocné, vidět do budoucnosti, křížem křísit mrtvé, zachraňovat před peklem, přivádět k nebi a při posledním soudu rozdělovat odměny a tresty. Stává se novou, Duchem svatým naplněnou bytostí, která je současně Bohem i člověkem, novým Kristem.

Nechceme nikterak posuzovat, nakolik je učení chlystů pravověrné, jedno je však zřejmé, Rasputin vládl všemi ctnostmi a vědomostmi, které přisuzovali chlystové těm, do nichž se vtělil Kristus (jasnovidnost, léčitelství, exorcismus).

Když se Rasputin důkladně seznámil s učením chlystů, rozhodl se klášter ve Verchoturje opustit. Žádný poutník z kláštera neodešel, aniž by si od poustevníka otce Makarije vyprosil požehnání. Otec Makarij žil celkem prostopášně. Po několika letech strávených v klášteře zjistil, že v něm zemřel ,,starý člověk" a odebral se do chatrče v ústraní.

Když Rasputin vstoupil do chatrče, políbil starcovy ruce, na nichž visely řetězy. Vyznal se svatému muži ze svých hříchů, z pochybností i ze žádostí těla, které jej mučily. Makarij jeho vyznání trpělivě vyslechl a položil mu na hlavu ruku se slovy: ,,Jásej, synu můj, neboť mezi mnohými tisíci Pán si tebe vyvolil! Očekávají tě velké věci. Opusť svou ženu i děti, opusť své koně, skryj se a putuj! Uslyšíš hlas země a naučíš se rozumět jejím slovům. Teprve potom se vrať do světa lidí a zvěstuj jim, co praví naše svatá ruská zem.

Rasputin se vrátil do rodného Pokrokovského, kde se na dlouhou dobu rozloučil s rodinou a vydal se na vnitřní cestu. Tato cesta nebyla u ruských mystiků-poutníků ničím neobvyklým. Tisíce mužů nejrůznějšího věku se vzdávaly svých rodin i majetků, pálily své dokumenty vydávala se na cestu. Tisíce sektářů bloudily po matičce Rusi všemi směry.

Skoro v každé vesnici žili sedláci, kteří tajně náleželi k tajnému bratrstvu poutníků, jejichž povinností bylo poskytovat poutníkům přístřeší a chránit je před úřady. V domech těchto sedláků byly vždy připraveny úkryty nad zemí nebo i v podzemí a z poutníka chodícího z jednoho úkrytu (sklepa) do druhého se stává tzv. sklepní člověk ,,podpolnik". Tímto způsobem může poutník na mystické cestě zahodit vše, co jej svazovalo s dřívější existencí, a stává se neviditelným nejen pro svou rodinu, ale i pro úřady.

Ostatně jeden z takových tajných sklepů se nacházel i v domě Rasputinova otce, což naznačuje, že se Rasputin s učením chlystů seznámil mnohem dřív než v klášteře. Úcta k podpolnikům byla často větší než k popům. Když podpolnik zjistil, že se oprostil od všeho starého, že se zrodil světec, stává se z něj mudrc, k němuž všichni putují. Rasputin vedl život podpolnika dlouhá léta. Právě tehdy, v době skrývání, se velmi bystře naučil odhadovat povahy lidí, stal se z něj výborný psycholog. Potkával sektáře, kteří odmítali vojenskou službu i placení daní. V debatách s nimi si zároveň prohluboval teologické vzdělání, které bylo takové úrovně, že mu je mohl závidět nejeden vzdělaný teolog.