Schody do nebe - schody do tržního kapitalismu duchovna
Štěpán Cháb

Lorna Byrneová, jedna z mála, která spatřila Boha na vlastní oči. Kdo další je ve frontě těchto šťastlivců? Ježíš Kristus? Svatý Mikuláš? Nebo stačí náš lokálně veliký Halík? Prašť jak uhoď, Lorna, na rozdíl od ostatních, uvádí ve své knize konkrétní situace. Ježíš Boha jen obviňuje z ne příliš dobře sehrané rodičovské role, svatý Mikuláš útrpně, a dá se až říct, že submisivně, přejímá roli plniče zubařských křesel a Halík prostě jen plká o již stokrát oplkaném. Lorna ovšem viděla, vidí a hlavně ví. Jen málo lidí si uvědomuje, jaká že je to ta Lorna přebornice, vždyť ani tomu Mojžíšovi se Bůh neukázal. Diktujíc svaté desatero, mohl se za oblakem třebas rýpat ukazovákem v pravé nosní dírce. Jaká čest pro naši dobu, pro naši hloupě nezákonní, a tedy nesvatou, epochu, kdy téměř všichni očekávají příchod dalšího mesiáše, podupávaje si ve frontě u pokladen hypermarketů.

Lorna byla malá a viděla všude kolem sebe anděly. Nehrála si, prostě se jí to přihodilo. Nějaký dar z nebes, tomu my obyčejní těžko porozumíme. Za každým člověkem se vznáší jeho hodné alter ego s křídly a věčně dobrou náladou. To horší já se plahočí ve fyzické formě hned před ním. Je jasné, které z pochybných já bude chodit na záchod a které bude žehnat dobrému ránu. Když Lorna dospěla, vidění ji neopustila, ba právě naopak, vidění jí vydělala na vcelku příjemné živobytí..

Lorna Byrneová je dokonalou ukázkou dnešní doby, v které je zcela v pořádku, že se duchovní probuzení prodává v akci dva v jednom společně s kurzem vaření. Všichni se duchovně probouzí, ale někdy mi přijde, že za probouzení se bere jen trochu hlasitější zachrápání. Není to zvuk nového věku, je to zvuk spokojené slepoty, která nemá potřebu něco ukazovat.

Katolická církev by před několika sty lety paní Byrneovou za tuto etudu nepromyšlených žbleptů minimálně upálila. Nebo svatořečila. Nebo obojí. Což o církvi říká mnoho. Nebo také nic.

Byrneová viděla v dětství anděly v lidské podobě. V dospělosti se změnili na jakési světelné sloupce. Což autorce nebránilo v popisu jejich ušlechtilých rysů a dosti vyvinutých mimických přesunů svalstva v obličeji. Na světelné sloupce výkon hodný Oscara.

Kniha Schody do nebe je spis malé holčičky, které vyrostla prsa, začala menstruovat a otec se o ní začal až moc zajímat, nebo přestal úplně. Komplexy z vcelku nevydařeného života si vynahradila útěky do fantazie, kde snila o kamarádech, kteří jí říkají samé pěkné věci, kteří ji v bolesti obklopí a při objetí křídly do ní vlévají energii, kteří jsou tak děsivě roztomilí.
Vyvolený prorok Byrneová si sedla před klávesnici a začala datlovat do Wordu lži zaobalené do kardinálních nepravd. Vydatlovala do světa tep lidské touhy nebýt jen živočichem, ale tím jediným druhem, o který na světě jde. Rozvinula do omezené vazby knihy duchovní třeštění, které, ač žijeme v technické době, se velmi výrazně hlásí o slovo. Ale jako v Bibli varovali falešní proroci před falešnými proroky, měl by se i nyní vztyčit varovný ukazováček. Ne každé duchovno je duchovnem. Většina duchovna dneška je jen reklamním tahem na naplnění cizí peněženky. Ježíš také nesepisoval impotentní věty a neprodával je celému světu. Ježíš chodil po světě a řečnil. Je jedno, že se z tohoto řečnění za pochodu stal ten největší byznys lidské historie. Za to už Ježíš odpovědnost nenese. Jeho slov se ujaly bestie, které anděly možná viděly, možná o tom jen velkohubě mluvily.

Duchovno, které jakkoliv omezuje onanii, je pro mě nedůvěryhodné. Andělský voyaer za zády by mi v onanii dost překážel, tedy zavrhuji Byrneové učení i se samotnou Byrneovou. Ale pro jistotu jsem si na všechny svršky v místech zad napsal – nečum!

Vydala Euromedia Group k.s., Knižní klub
www.bux.cz/knihy/106177-schody-do-nebe.html
Koupíte v knihkupectví a na www.bux.cz