Čtení z obličeje - Půjč mi svůj obličej, chci si číst
Štěpán Cháb

Kdykoliv jsem jel nějakým hromadným dopravním prostředkem, kde jsem mohl nepozorovaně sledovat obličeje spolucestujících, byl jsem nadšen. Nejlepším prostředkem pro tuto mou kratochvíli se stalo pražské metro. Lidé byli nádherně různí, v každém se odrážel jeho osud, jeho povaha, jeho radost anebo skleslost, která rámovala obličeje cestujících v metru bohužel mnohem častěji. Vždycky jsem měl nesmírnou radost, když jsem potkal živý obličej, z kterého zářily barvy, v kterém se dalo skutečně číst a být napjatý, těšit se na pokračování, na mrknutí, na pomlasknutí či popotáhnutí nosem. Na takový obličej byl jsem schopen zírat, projet mou cílovou stanicí a probrat se z vytržení až v okamžiku, kdy onen obličejový bestseller vystoupil. Byla to vášeň, která mě nutila nořit zvídavý pohled do davů a hledat něco ke čtení.

Nebyli bychom lidmi, pokud bychom si vše, co potkáváme, nezařazovali do kolonek a sekcí a šuplíčků a podoborů. Stejného zařazování dočkaly se i lidské tváře. Samozřejmě nejdříve začneme s emocionálním, silně subjektivním pocitem, který nám řekne o určitém člověku přesně to, co chceme. Jedná se o jakýsi vnitřní, dalo by se říci pudový, soulad či nesoulad. Ale vždy jsme pamětivi toho, že bychom neměli dávat váhu pocitům z prvního pohledu. Často se totiž šeredně spleteme. Pozorovaný objekt nemusí být takovým, jakým jsme si ho vymodelovali. 

Čtení v obličeji je jako nová řeč a například na němčinu také nemůžeme jít instinktivně, prostě tak, jak to cítíme. Proto má čtení v obličeji své vlastní příručky, které je třeba si nastudovat, než se začnou vynášet konečné a hlavně platné rozsudky.

Sledovat linku rtů, tu semknutých, tu plných a vyvozovat z nich letoru sledovaného objektu, možná, že je úsečný, možná nevěrný, možná veselý a živelný, co my víme? Ze rtů přejde pozorovatelův pohled na výduť nosu a analyzuje dál, nos bambulovitý, nebo jako knoflíček, prašť, jak uhoď, ten člověk musí být veselá kopa…nebo že by ne? Nu, člověk nikdy neví. A co oči? Studnice duší, ale ne, tyhle jsou moc od sebe, výsledný profil je takový neuspořádaný, že on ten člověk má doma pořád brajgl! Nebo také ne. Co my, u všech svatých, víme.

Nejistota v čtení v obličeji je samozřejmá, obzvláště nechce-li člověk posuzovat dle prvního dojmu, touží-li po tom, aby jeho analýza byla obzvláště vypečená, bezchybná a trefující se přímo na hlavičku. 

Autor Richard Webster trochu populisticky v úvodu i v anotaci slibuje modré z nebe. Po zvládnutí nauky čtení z obličeje budete zažívat jen ty dobré vztahy, budete v životě úspěšnější. My Slované na takovéto sliby pohlížíme trochu s nelibostí, je to lesk, který se odráží od zrezivělé kapoty nepříliš dobrého auta. Ale uvnitř knihy na čtenáře čeká skutečně erudované a názorné vysvětlení celého lidského obličeje i s ilustracemi a důkladným vysvětlením. Nebudete díky tomu žít úspěšnější život, jen se možná naučíte mírněji posuzovat své okolí, možná, že vám dojde, že letoru má člověk vepsanou už ve vlastních rysech, v tvaru celé hlavy a díky tomu právě vy budete lépe volit své přátelé a partnery.

Čtení z obličeje - Snadno a rychle

Richard Webster

Přehledně upravená kniha o čtení z tváře. Autor rozebírá jednotlivé typy podle čínského horoskopu a čtyř elementů (země, vzduch, voda, oheň) a uvádí charakteristicky lidí podle tvaru obličeje a lebky. Nechybí ani část o řeči těla.

http://www.bux.cz/knihy/138371-cteni-z-obliceje-snadno-a-rychle.html
Vydala Euromedia Group k.s., Ikar