Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách - proč muži nemenstruují a ženy nemívají poluci
Štěpán Cháb

Spokojenosti dosáhne člověk pouze za předpokladu, že se smíří se svou neodpáratelnou rolí. Mezi neodpáratelné role patří vlastní pohlaví. Jeden si holí tváře žiletkou a druhý potajmu pinzetou.

Manželé Peasovi, tito usměvaví popularizátoři vědy života, v knize Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách předestírají nekonečnou řadu ochozených stereotypů o člověku. S nadhledem sobě vlastním rozmělňují témata jako je zvednuté prkénko na toaletě nebo citová vyprahlost ve většině vztazích.

Žena je chloubou našich duší, zní kolchozy mužských pudů. Žena jen přikyvuje a vrhá se bezhlavě do vztahu s touhou objevit v něm nejen partnera k pokračování rodu, ale i partnera jakožto člověka. Žena a muž nejsou stejní, jen tato doba se tomu feminismem snaží přiblížit. Žena nemůže být mužem, stejně jako muž ženou. Ne z biologického hlediska, ale z toho vnitřního. Žena je doplňkem muže, stejně jako je muž doplňkem ženy.

Peasovi se snažili knihou obyčejnému člověku vysvětlit kdo je, a s kým že to sdílí nejen záchod, ale i minulost s budoucností.
Vtip prokvétající knihou je z ranku těch méně inteligentních. Jednoduchý tah na bránu fotbalistovy bránice. Při čtení se může ozývat bujarý smích z kolbišť nálevních podniků, ale univerzitní podlahy by takovou literaturou ani nevytřeli.

Kladem knihy je, že se nesnaží člověka vtlačit do role slepého následovníka feminismu. Předkládá fakta o tom, proč jsme jiní, proč jeden ovládá určitou činnost lépe než druhý, proč když se řekne žena, musí se nutně dodat i muž. Proč jsme lidmi, věčně se doplňujícím celkem, kdy jedna položka by bez druhé nemohla existovat. Bojovat proti vlastnímu či druhému pohlaví je srovnatelné s bojem s větrnými mlýny. Boj je to zcela absurdní a vyhrávají vždy lopaty mlýnu.

Záporem knihy je zevšeobecňování. Přisuzování většinou negativních povahových rysů tomu kterému pohlaví. Muž není chodící kus bezcitného a neposlouchajícího žoku touhy koukat na televizi a při tom souložit, stejně jako žena není tyran slovních druhů, bez možnosti ji zastavit. Mlčící žena je přirozená, stejně jako muž mimo dosah televizního signálu.

V knize se nedozvíte kdo jste, nedozvíte se ani nic o svém partnerovi. Jediné poznání plyne z toho, že se maximálně vyvarujete některých překážejících metod vynucování si pozornosti.
Jsme jiní, to je fakt, který se nedá jen tak obejít. Kolem horké kaše chodit a mlsně se olizovat, také nepatří právě k těm nejlepším metodám obědvání. Žena daruje muži život, aby ho on mohl darovat zpět.

Skutečností, kterou v knize manželé Peasovi neustále vyzdvihují, je naše historická zátěž. Na problém většinou hledí přes brýle člověka pravěku, kdy jeskyně byla tou nejluxusnější střechou nad hlavou, kdy muž byl lovec a žena dárkyní tepla domova. Problematika k tomuto nazírání svádí. Ale při pohledu hlouběji člověk zjistí, že role není dána historickou zátěží, kdy jsme se báli o vlastní život i při přeskoku ropuchy. Manželé Peasovi zcela opomněli na zátěž duchovní, kdy muž je pobřežím a žena rozbouřenou masou vodstva. Nebo naopak? Možná se jedná o jistou předurčenost, která z lidí dělá lidi. Možná je v kurzu dění snaha, nepropadnout klamu vlastního tělesna, ale zaměřit se na dění vnitřní. Žena dochází k uvědomění přes tok slov, muž zase kladením si překážek uvnitř vlastní hlavy. Dohromady se vždy došplhají na svou správnou metu.

Vydala Euromedia Group k.s., Ikar
www.bux.cz/knihy/6176-proc-muzi-neposlouchaji-a-zeny-neumi-cist-v-mapach.html
Koupíte v knihkupectví a na www.bux.cz