Americká kadeřavá kočka (American Curl) – mazlivý šibal
Doktorka Romana

Toto plemeno má svůj původ v daleké Kalifornii, symbolickou „Evou“ celé rodiny kadeřavých koček je jistá Shulamith, kterou našli jedni američtí manželé coby opuštěné kotě. Americký curl, jak se také plemenu odborně říká, působí poměrně šibalským dojmem. Nejde jen o zvláštní jiskru v oku, ale i uši na půl žerdi (odtud kadeřavá – kadeřavé jsou uši a nikoliv celá srst, jak by se mohlo z názvu na první pohled zdát).

Od původní dlouhosrsté formy byl k té krátkosrsté jen krůček, stačilo pár žádostí chovatelů a během krátké doby bylo na světě i pár kadeřavých koček s nápadně krátkou srstí. V dnešní době najdeme rovnoměrně po celém světě obě formy, oficiálně uznány pak byly na přelomu 80. a 90. let minulého století.

Kadeřavá kočka je velmi důvěřivá a ráda se mazlí, takže je oblíbená u mnoha chovatelů a roli tak nehraje jen poněkud nezvyklý vzhled. Pokud toto plemeno češeme (a to bychom určitě měli pravidelně, i když je obecně péče o toto plemeno celkem nenáročná, protože takřka chybí podsada srsti), je nutné dát pozor na uši, které jsou vzhledem ke své nestandardní konstituci podstatně zranitelnější než u jiných koček. Zajímavostí je jistě to, že tato kočka má po narození uši zcela rovné, ke kroucení pak dochází až po prvních pár týdnech života.

Dospívání těchto koček je velmi pozvolné, často i ve věku dvou nebo tří let se kadeřavé kočky chovají doslova jako malá koťata. „Věčná puberta ale u koček rozhodně není na škodu a majitelé se také aspoň častěji zasmějí kejklířským kouskům svého čtyřnohého miláčka. Snad i kvůli své povaze by měla mít kadeřavá kočka – pokud žije jen v menším bytě – kamaráda či kamarádku stejného druhu, aby bylo s kým dovádět a hrát si.

Výhodou například pro mladé rodiny je, že dokáže vyjít nejen s malými dětmi, ale například i se psem, dokonce se nebojí se ani cizích lidí. Tyto velice přátelské kočky brzy dokončí druhou dekádu své evropské existence, na Starý kontinent se totiž poprvé dostaly v roce 1995. V českých zemích je chována kadeřavá kočka ještě kratší dobu, první kocourek se u nás objevil až o dalších čtrnáct let později.

Kadeřavé kočky dneška mají vzhledem k velké variabilitě svých předků často různobarevný kožíšek (čokoládová barva, bílé skvrny apod.), opravdu důležitý je ale – přinejmenším v ohledu chovatelských výstav – tvar uší. Pokud je zakřivení ušních boltců maximální, může taková kočka podle zkušeností z posledních let vlastně automaticky sbírat nejrůznější ocenění. Neobvyklý tvar uší ale má například i takřečená skotská klapouchá kočka, o té se ale dozvíte mnohem více v jiném článku.