Proč věřit v Boha?
Igor Chaun

Milí přátelé, vážení čtenáři, nosím už delší dobu na srdci něco, co vám potřebuji říci. Mám pro vás velké tajemství. Netýká se běžného tématu - je to přímo o Bohu. Je to o tajemství, u kterého se tváříme, jako by ho nebylo, a ono přece je. Chtěl bych vám popřát do Nového roku hodně štěstí a radosti, ale musím vám říci, že jsem zjistil, že bez Boha to nejde. Je to zvláštní. Společnost se dělí na takzvané věřící a ateisty. Bereme to jako fakt a přijde nám normální říci: já nevěřím, Bůh prostě není. … Ale při vidoucím pohledu je to totéž, jako kdyby květina řekla, že není slunce, jako kdyby strom řekl, že není voda, jako kdyby plíce řekly, že není vzduch.

Ve skutečnosti jsme obklopeni a prostoupeni všudypřítomnou a zářící energií nejvyšší síly, která je projevem Boha a která je absolutně nadřazena inteligenci lidské a pozemské. Z tohoto hlediska, pro člověka, který tohle pocítil, se pak běžný život stává zázrakem. A prosté lidské bratrství, láska a pospolitost, jsou najednou nejvyšší radostí i povinností. Nevěřící člověk se vnímá jako osamocené individuum, cítí se vydělený ze souvislostí a domnívá se, že může žít na úkor druhých i vesmíru. A většinou je na to ještě hrdý. Ale být věřící a nevěřící nejsou dva rovnocenné stupně. Být věřící je o krok výš. Být věřící znamená otevřít se inteligenci a síle, která nás obklopuje. Vnímat ji a žasnout. Je to taková krása, že člověk mnohdy až pláče. A taky bolest, to když spatří pravdivě sám sebe, svůj úděl. Je pohodlnější říci, že Bůh není, a setrvávat v nevědomosti. Proto to spousta z nás dělá. Ale všichni musíme tu cestu podstoupit.

Dřív, nebo později. Protože jsme Lidé... Ale máme to usnadněno: v srdci každého z nás, dokonce i vraha, je zakódována cesta k Bohu, skryta schopnost Boha ucítit a započít návrat, cestu k rozpomnění… Je to pouť s mnoha plody. Ale bolí… A jsem přesvědčen, že se jí nevyhneme nikdo. Být věřící znamená žít o stupeň výš, mít vědomý přístup k božskému paprsku. Ale také to znamená větší zodpovědnost. S vědomím Boha je totiž těžší páchat staré chyby. - Nepřemýšlejte o Bohu, nepátrejte, co jste kde četli nebo slyšeli. Otevřete vlastní bránu, vlastní vnitřní naslouchání. Bůh vám tu schopnost dal. Až se to podaří, budete překvapeni, jak jste byli celou dobu blízko. Je to Cesta, která vede k úspěchu, k naplnění. Záleží jen na nás, na každé lidské bytosti, jak využijeme svou kapacitu. Jak rozprostřeme své vědomí k nadílce Božského poznání. Jsme sestrojeni ke vnímání božské krásy, tak se nebraňme. Jsme dokonale vybaveni ke vnímání zázraku stvoření, úžasného údělu nás lidských bytostí, krásných a jedinečných v kontextu celého vesmíru.

Když to poprvé ucítíte, je to jako poprvé udržet rovnováhu na kole, nebo poprvé udělat na vodní hladině pár temp. Je to cosi, co se otevře a zprůchodní - a už to zůstane. Není se čeho bát. Praktický život zůstane, jaký je. Ale už se lépe žije. Mějme proto odvahu spolupracovat s tím, co je ve skutečnosti naší součástí. Ochraňujme svou jiskru krásy a naděje. Touhy být lepším, pozvednout se ke hvězdám… Život bez Boha je možný, ale jen dočasně. Děkuji tomu, kdo mi rozumí a promiňte, milí čtenáři, moji odvahu a toto neobvyklé novoroční přání. Ale Pravda je taková a je bojácné ji neříci. Kdo ví o rezervoáru krásy a Lásky nad našimi hlavami, nedokáže mlčet. Máme to štěstí, že žijeme ve sféře, kde září Světlo Ježíše a Panny Marie. Využijme je a prosme je. Je to neuvěřitelné, ale oni jsou skuteční. Až přijdou, zatetelí se vám dech.

Kdybych byl geniální vynálezce, vymyslel bych Bohoměr, ať si to každý sám změří. Ale tak to ve vesmíru vymyšlené není. Ten Bohoměr musíme vyrobit každý ve svém srdci. To je ten trik, to je ta zkouška. Každý si na to musíme přijít sám. Přeji vám sílu a odvahu na cestě, která vede k plnému životu. Budu šťastný, když budu žít v zemi, kde lidé jsou hrdí na to, že jsou Lidmi, a budou vědět, že vyšší řád a spravedlnost existují. A že proto jen hlupák svému okolí škodí a drancuje je. Nezbývá než přiznat si, že jsme tady spolu a se společným úkolem. Hodně štěstí - nám všem, milí čtenáři.