Prožitek klinické smrti aneb Viděl jsem Ježíše a nebe… - díl II.
Jan Boštík

Čtvrtým pohledem na smrt je hinduistický názor. Hinduismus je reprezentován především v Indii a je ještě starší, než buddhismus a také zastává představu o karmickém převtělování a koloběhu života. I hinduisté jsou přesvědčeni, že do smrti by člověk měl vstupovat za meditování a s dobrými myšlenkami. To dle nich ovlivňuje formu převtělení. Proto je náhlá smrt při nějakém neštěstí zvlášť zlá smrt - zemřelý si už nestihl vylepšit svou karmu. Člověk se může převtělit v boha, člověka nebo také v rostlinu nebo živočicha. Také bohové prý umírají a pak se převtělují. Když nějaký hind zemře, jeho mrtvé tělo se umyje, namaže olejem a spálí. Je pro něho štěstím, když se potom tělo rozptýlí do posvátné řeky Ganges, a tak se znovu vrátí do koloběhu života. Na pevnině se zbytky po spálení jednoduše zahrabou. Dříve býval rozšířený zvyk, že vdova se vrhla na oheň, kde se spalovalo tělo manžela, což vyjadřuje zachování jednoty manželské dvojice. Tuto zcela barbarskou praxi indický stát zakázal a dochází k ní pravděpodobně jen velmi zřídka a tajně. Hindové stejně jako buddhisté nemají ze smrti strach, ale to jim stejně neposkytuje radost a jistotu z reálnosti nějakého konečného vysvobození a ukončení.

Pátým pohledem na smrt je křesťansko židovský názor. Křesťanská víra hodnotí smrt hned na začátku jako důsledek hříchu. Bůh původně stvořil jenom dokonalý ráj, kde žil Adam s Evou. Nebyla tam smrt, bolest, pláč, jedovaté rostliny a zvířata nebo trápení. Pak ovšem člověk podlehl satanově lži o Bohu a na svět se vloudil hřích. Následkem toho bylo, že podstata věčnosti ráje zmizela a projevilo se to tak, že člověk ztratil automatický vztah s Bohem a jejich těla podléhala smrti nikoli automatické věčnosti. Starý zákon smrt vnímal jako mezistav, kdy zemřelí čekají na vzkříšení k poslednímu soudu. Mnohem propracovaněji téma smrti líčí Nový zákon. Nový zákon líčí poselství Ježíše Krista a jako jediný ze systému ateistických a náboženských mluvících a uvažujících o smrti a o tom, co bude potom, dává jasnou radost, naději a relativní jednoduchost s výrazným elementem spravedlnosti a dosažení věčnosti pro každého člověka, který touží po posmrtném životě! Křesťané žijí silnou nadějí na vzkříšení z mrtvých po posledním soudu. Tuto naději jim skýtá skutečnost, že z mrtvých vstal Pán Ježíš Kristus, což je historicky a archeologicky doložitelná záležitost. Jedno biblické místo o tomto tématu mluví poměrně jasně a reálně.

V biblické knize Korintským v 15 kapitole a 14 verši se doslova píše: 1 Korintským 15:14 Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra. Jedině v Novém zákoně je na rozdíl od jiných náboženství či atheismu nezlomný příslib záchrany a spasení. Pro křesťany má smrt také silnou pozitivní stránku, nebo´t je bezprostřední naděje na pokračování života na věčnosti. Bible jim píše do poměrně hlubokých podrobností o za jakých "podmínek" lze mít věčný život a částečně odhaluje, jaké to tam v nebi či v pekle bude. Křesťanský pohled na smrt nemá žádné nejistoty, nekončící koloběhy převtělování a nevyzpytatelné bohy a soudce. Věčný život podle křesťanů může mít každý, kdo uvěří jednoduché až "bláznivé" zvěsti o tom, že Kristus umřel za hříchy každého člověka, vyzná své hříchy a v modlitbě sám sebe i svůj život vrátí zpět k Bohu. Toto vyznání stvrdí jednoduchou modlitbou a dotvrdí svým zbývajícím životem upřímné víry bez přetvařování. Křesťanský věčný život je určen pro úplně každého člověka na Zemi a na rozdíl od jiných náboženství a sekt nemusí nosit křes´tané stejnokroje, zabíjet pro víru, dělat složité cviky či meditace a nebo se donekonečna převtělovat.

Po světonázorových exkurzích o tom, kde si co myslí o smrti, se s vámi chci vrátit k obecnému tématu smrti. Smrt je vážná tím, že se každého jedince jednou dotkne a smrt nezná rozdílu politického, kulturního či ekonomického ne který lidé tak často sázejí. V této knížce jsem se rozhodl seznámit vás čtenáře především se svědectvím své osobní zkušeností se smrtí v prožitku klinické smrti, který jsem prožil.

Svůj prožitek jsem dlouho utajoval a byla to pro mě určitý čas vysoce intimní záležitost. Po čase, kdy jsem se rozhodl, že s ním seznámím i své okolí, tak jsem narazil na mnohé kladné avšak i záporné reakce. Nejvíce kritiky jsem nečekaně sklidil na poli křesťanském. Někteří církevní představitelé můj prožitek označili za satanský převlek hodný inkvizičního zlikvidování. Po letech tyto názory "chápu" a uvědomuji si, že byly ovlivněny okultistickým veřejným podvědomím o obecném fenoménu klinické smrti. Ať chci nebo ne, tak můj prožitek byl součástí klinické smrti. A klinická smrt byla násilně uchvacována lidmi, kteří jí stavěly na průsvitné pozadí okultních a záhadologických pavěd.

Můj prožitek klinické smrti prezentován na těchto stránkách není vědecké, okultní či odborné lékařské pojednání. Neaspiruje ani na žádnou literární cenu a není ohodnocen lukrativním honorářem. Můj příběh je popis reality toho, co jsem prožil, aniž jsem se předem rozhodl či to mohu ovlivnit, že to prožít chci nebo ne. Následující řádky a kapitoly nejsou také v žádném případě duchovní manipulací nebo podporou nějakého hnutí na úkor čehokoli.

Rozhodl jsem se, že s vámi podělím o svůj příběh a to trochu obšírněji, než je běžné např. při přednáškách, které na toto téma občas na pozvání různých institucí a církví dělám. Na začátku vás seznámím s celým popisem svého prožitku bez jakéhokoli komentáře. V druhé části se pokusím analyzovat a okomentovat jednotlivé části prožitku a společně s vámi se vydat na dobrodružnou výpravu na téma smrti. Přeji vám příjemné čtení.

Závěrem chci uvést, že tato knížka nemá za cíl dát odpověď na otázku z úvodu "jaká je pravda o smrti a je něco po smrti?". Budu vás pouze povzbuzovat a zdravě provokovat k tomu, aby jste nad tématem smrti vážně přemýšleli. A proč? Třeba proto, že tak jako je moudré plánovat si život, znát nástrahy a vyhýbat se nebezpečí, tak krátký čas života zde na Zemi, je moudré využít k tomu, abychom si udělali názor na smrt dokud je čas.

Pro své životy máte nebo určitě mít budete sny, vize a různé cíle jak těchto snů a vizí dosáhnout. I téma smrti je hodno toho, aby každý člověk měl jasno v tom, jak se chce se smrtí vypořádat a jak to bude či nebude po smrti vlastního těla. A takové ujasnění a zprůhlednění tohoto tabu může každému pomoci v tom, aby svůj život zde na zemi prožil o mnoho kvalitněji, než kdyby se v životě na toto téma nepřipravil.

Smrt přijde jako vítr, nečekaně a tak je bláhové myslet si, že na tuto věc máme dostatek času a teď si nejprve musíme užít. Smrt nepřichází vždy až ve stáří. Zajděte na návštěvu například do některých z hospiců a tam uvidíte, že více jak 50% umírajících nejsou senioři, ale lidé do 35 let svého věku…

Já vám nebudu nabízet pravdu. Mám svou křesťanskou a biblickou pravdu zakotvenou v jednoduché a příjemné víře v Ježíše Krista. Vy však musíte pravdu hledat. Nenechte se manipulovat mnou, mým prožitkem a názory, nenechte se zmanipulovat kýmkoli jiným, ale zkoumejte zdravým rozumem, co vede dál, než jen k smrti…

Svou budoucnost věčnosti po smrti, budete mít takovou, jakou si ji zde na Zemi za pomoci nějakého světonázoru vytvoříte! Opravdový Bůh člověka miluje a nikdy k ničemu nemanipuluje. Hledejte toho Boha a jeho pravdu, který vás zná a miluje.

Pokračování příště

Z knihy PROŽITEK KLINICKÉ SMRTI ANEB "VIDĚL JSEM JEŽÍŠE A NEBE…", 2005, Jan Boštík;
publikováno se souhlasem autora.