Síla muže?
Štěpán Cháb

Reakce na článek Síla ženy

Nemá smysl vypočítávat, čím muž převyšuje ženu a čím zase žena muže. Kdyby byl svět naplněn pouze muži, byla by to příležitost se konečně s hodnověrným důvodem zabít. Kdyby byl svět naplněn jen ženami, příležitost by se nabízela stejná. Proč tedy genderizovat?

Feminismus na počátku minulého století zrovnoprávnil ženy, mohou volit, mají-li co, mohou, či spíše musí, jít do práce, jaké to štěstí, mohou dosáhnout vysoké kariérní pozice, kde elegantně potratí to, co ji ženou dělalo. A feministkami tolik avizovaná kariéra? Pracovní trh se zaplnil ženami, ale naprostá většina z nich končí u kasy supermarketů či ve fabrikách. Že je muži nepustí ke korytu? Ale tovární pásy jsou obsypané stejně muži jako ženami. Nešťastní jsou ve výsledku všichni, protože vtrhnutím ženského pohlaví na pracovní trh se onen trh náhle přesytil a zaměstnanec se stal jednoduše vyměnitelným, tedy se s ním dá zcela jednoduše manipulovat. Nechceš dělat za polovinu poloviny platu? Ale tak táhni holoubku, za branou čeká tisíce ubožáků podobné kvality, akorát daleko ochotnějších.

Kariérní posty se plní čím dál víc ženami, vždyť už to mají chudinky ze zákona nařízené z Brusele, ale daleko více se plní právě ony tovární pásy. Pochybuji, že právě to bylo cílem feminismu a přesto je to jeho výsledek.

Jaké je štěstí být mužatkou s kariérou? Mužem s tělem ženy? Není tato forma feminismu spíše jakýmsi antifeminismem, který tu skutečnou ženskost ze světa vyhání? Tu avizovanou moudrost něžného pohlaví? Nedává možnost kariéry, tj. žití životem muže, ženě možnost nebýt ženou? Není opravdu feminismus jen pitomá hra na ještě větší a širší zmužštění společnosti? Není feminismus ještě větší ponížení ženy? Vždyť voláním po rovnoprávnosti chtěly ženy dosáhnout na možnost být na stejné úrovni jako muž, ne na povinnost. Často mi připadá, že to muži spustili celý feminismus, protože ženám z valné části jen ublížil.

„Za své děti a rodinu se budou rvát do konce svého života…“ Kariérním růstem a možnostmi se prosadit bohužel odsouvají ženy vědomě rodinu i děti na vedlejší kolej, nejlépe na tu neexistující. Na druhou stranu citovaný úryvek dokazuje to, co je ženě bráno, její přirozenost prát se za svou rodinu a děti.

Muž je svou podstatou orientován na venek. Potřebuje svou osobu exportovat do prostoru, profilovat se, dělat kariéru, snažit se rodinu zajistit. Do ženy je zase vložena ona touha servat veškerý prostor, který by chtěl zasadit její rodině ránu. Žena domov vytváří, muž ho zajišťuje, toť přirozený stav věcí.

Dostali jsme se ovšem do stavu, kdy domov chtějí zajišťovat oba, ale ani jeden ho nevytvoří. Což má za následek, že jejich rodina žije v anonymním chladu téměř bez emocí.

Proč ženy začaly pohrdat tolik krásnou prácí jako je péče o rodinu? Proč začaly chtít být mužem? Proč si feminismem nevybojovaly možnost žít důstojně a šťastně v tom, co měly? Proč musely vskočit násilně do mužského světa. Proč se ženy nedomohly možnosti živit, ale uvalily na sebe povinnost živit? Proč se ženy vzbouřily proti přírodě? Proč se slovo matka stalo pro ženy nadávkou?

Ženy násilnice a válečnice? Jakási rovnoprávnost funguje asi od osmdesátých let. Za tu dobu se nestihlo vyrojit dostatečné množství bestií, ale už tu byly, už zde svou zhovadilostí ničily svět a jeho krásy. Že ženy nejsou válečnice? Stejný argument, jako tvrdit, že klukům nikdy neporostou vousy, protože jim právě v osmi letech nerostou. Argument, že ženy nejsou a nebudou válečné svině, je pouze ukázkou toho, že se na ženy hledí bez pohledu do budoucnosti.

Síla člověka je nekonečná, dokáže nudit i bavit, dokáže ničit i vytvářet a je úplně jedno, zda se nosí s chámovody nebo vejcovody. Individuální idiot neměl by mít možnost uvrhnout celé jedno pohlaví do klatby.

Ukázka žen válečnic poslední doby: